Kočičí válečníci - věštba

32. kapitola - Šum vzdálených hromů

Velitel všechny vzbudil ještě před úsvitem. Podle domluvy (a pokud půjde všechno přesně podle plánu) totiž mělo svítat s novým sluncem, které všechny povede novým mírem.
Maska byla jednou z těch, kteří se měli celé akce zůčastnit v přední řadě. Tudíž se vstávání týkalo i jí. Ne že by ostatní měli náladu spát.
Posnídali po střídmu, protože pro případ, že by došlo k prolití krve, potřebovali být lační a připraveni se rychle pohybovat. Dnešek měl být dnem míru.
A tak se stalo, že ve tmě nadcházejícího rána se Maska, Jestřáb, Námraza, Jantarová tlapka, Sopka, Hrom a Pruhový, s očima upřenýma k předkům, v tichosti pomodlili jeden za druhého, aby, ať už to dnes mělo dopadnout jakkoli, všichni skončili s vůlí Hvězdného klanu v srdcích. A za vítězství, které by lesu přineslo klid a spásu.

Bouře se prodírala houštím, pevně semknutým okolo tábora Slunečních. Její ohebné tělo klouzalo mezi hlodášem a vyhýbalo se trnům, které neslyšně projíždšly její černý kožich. Lišák se jí držel v závěsu.
Podle času, který už strávila pryč a podle hvězd usoudila, že ostatní už se připravují na cestu. Musí si pospíšit.
Jestřáb jí vysvětlil, že Sluneční vkládají do Hvězdného klanu snad tu největší důvěru ze všech klanů, už jen proto, jak je jejich léčitel odhodlaný jej chránit. A Borůvková jedině potvrdila jeho slova s tím, že Jetel je skutečně důvěryhodný kocour. Ve Slunečních měli téměř jistého spojence.
Proto se Pruhový rozhodl začít právě u nich.
"Pst." Sykl náhle Lišák za jejími zády a Bouře na místě strnula, jedna tlapka v polovině kroku. Jelikož jeho nemohl nikdo slyšet, mluvil klidně a nahlas, ani se nepokoušel našlapovat tak tiše. Pro něj to byla v podstatě jen procházka. "Někdo v táboře je vzhůru. Dej si pozor, než tam přijdeš." Pomalu otočila hlavu a věnovala mu milý úsměv. "O mě si starosti nedělej. To spíš o svou sestru."
Lišákův úsměv povadl. "Říkal jsem ti, že o ní se mnou nemáš mluvit." Zavrčel.
"Tak promiň. Já si to nemohla odpustit." Kdyby byla možnost, dloubla by ho do boku. Teď se jen zakřenil a pokračovala dál.
Právě obkružovali tábor.
Z podřepu vzhlédla na nebe. Vážně si musela pospíšit. "Tak jo, jdu na to." Zašeptala, oči upřené na okruh vyšlapaný v podrostu. Žádné stromy, ani tráva. Jen ušlapaný prach a sem tam homáč mechu. Jejich tábor byl docela jiný.
"Jsem ti v zádech." Ujistil ji Lišák, i když oba věděli, že je to k ničemu. Alespoň podporu jí však poskytoval.
Jeden ladný skok skrz křoví a byla na světle.
Nebo spíš uprostřed cizího tábora za tiché noci, kam se přikradla naprosto bez ohlášení a někdo ji sledoval.
Jetel se okamžitě nahrbil v plné své maličké majestátnosti, vycenil tesáky a naježil hřbet. Za agresivního syčení přišel o krok blíž. Už se snad nadechoval, že vyhlásí vetřelce, když Bouře spěšně vyhrkla. "Prosímtě nebuď je všechny!" Šeptla. "Není to útok! Jsem sama." Pohodila hlavou kolem sebe.
Léčitel, stále v pozoru, se rozhlédl a nenápadně zavětřil. "Nejsi sama." Zavrčel, ale srst mu klesla zpět k tělu. Zmateně se na ni podíval. "Ty jsi ta, co viděla bratra Plamenné hvězdy." Zamrkal. Jeho nedůvěra byla okamžitě ta tam. "Já ti věřím." Oznámil jí tichým hlasem. "A můj klan taky."
Bouři se začalo uklidňovat splašené srdce, když si uvědomila, že osud její nakloněn. "Bratr Plamenné hvězdy je tu se mnou." Podívala se na bílého kocoura, který mezitím přešel k jejímu boku. "Zdravím." Zahlaholil. "Zdraví tě." Zopakovala válečnice šeptem jeho slova.
Jetel v posvátné úctě sklonil hlavu k prachu. "Mluvil jsem s tvým klanem, Hvězdný. Řekl mi, že přineseš mír."
Bouře se zaradovala. Začala doufat, že to všechno snad dobře dopadne. "Jmenuje se Lišák." Podotkla s úsměvem. "A rád bude tvým přítelem, stejně jako kohokoli v tvém klanu." Nevnímala, jak ji Lišák zpražil naštvaným pohledem. Ale musela mu udržet jakousi pověst. Tyto kočky k němu vzhlížely.
"Je mi největší ctí." Zdvihl pohled. "Proč jsi přišla?"
"Vzbuď Písečného měsíce. Potřebuji s vámi mluvit. Rychle!"
Formality šly stranou, Jetel sebou cukl a zmizel v houští. Bouře znovu vzhlédla k noční obloze. Pokud Jetel vyslyšel klan předků a pokud Lišákovi věří, mají naději.
Dnešek má budoucnost.