Kočičí válečníci - věštba

23. kapitola - Neviděné

Seveřance neušel ten pohled. Ta nejistota a strach v Supových očích, když v ten samý okamžik zabodl pohled do místa, kam se podívala Bouře. Seveřančina mysl byla však bystřejší, než mysl malého kocourka.
Došlo, jí, že tam někdo je ještě dřív, než si Sup uvědomil, že nehrozí žádné nebezpečí.
A věděla, že teď má plány na volný čas na dobu neurčitou.
Svítalo.
Táborem se nesla vůně ranní rosy a nic nenaznačovalo tomu, že by něco bylo jinak, než má být. První ranní paprsky slunce, které si tak tak prorážely cestu lesním klestím, se odrážely od mokrých listů a první ptáci shledávali nový den.
Stejně jako první kočky.
Z učedníků byla první vzhůru, i když se dalo pochybovat, jestli Maska dnes v noci oči vůbec zamhouřila. Seveřanka by se spíš držela názoru, že ne. Nejspíš celou dobu tmy a ticha přemítala nad Brhlíkovým.... ne, tedy vlastně Jestřábovým jmenováním. Nebylo divu, že jí to rozhodilo.
A Seveřanka byla natolik moudrá, aby se ani neptala. Maska byla sice kočkou, se kterou mezi učedníky kromě sourozenců nejvíc vycházela, al stejně to bylo celé spíš takové ošemetné. Bylo to přesněji spojenectví, ze kterého obě strany těžily.
Nic víc.
Seveřanka se prosmýkla vchodem a jako stín neslyšně přešla k hromdě s kořistí. Okamžitě spatřila Jestřába, který dnes v noci bděl pod Hvězdným klanem.
Seděl po pravé straně tunelu z kapradí, ocas ovinutý kolem tlapek, a jeho víčka byla pevně semknutá. Malá učednice však měla natolik soudnosti, aby věděla, že nespí. Pouze bdí, tak jak bylo správně.
Nevšiml si jejího příchodu, komu však její přítomnost neušla, byla Bouře.
Pohledy dvou koček se setkaly a Seveřanka nepotřebovala ani vidět, kde Bouře sedí, aby poznala, že se opět ocitla v blízkosti té neviděné kočky. Té zemřelé kočky, která byla z nějakého důvodu poslána mezi své žijící nástupce.
Seveřanka neviděla jiné řešení. Ale i tohle mělo mouchy, které kočičce vrtaly hlavou a trýznily její náhle tak vzdálený pocit nadvěci. Pocit, že okolí není její starostí. Že je někdo, kdo se nestará o ostatní a o koho se naopak taky nikdo starat nemusí.
Pokud je to duch, který se vrátil, proč se vrátil? Je to dobré, nebo špatné? A proč jej vidí pouze Bouře? Napadaly jí desítky nejasností. Má nám ta kočka něčím posloužit? Nebo naopak?
Má to co dělat s tou věštbou?
Seveřanka neuhnula pohledem od Bouře ani nijak nedala znát změnu ve svém postoji. Její vnitřní změna postoje však nešla nijak potlačit. Má to něco společného s tou věštbou!
Bouři se v očích mihl stín. Nebo zálesk světla? Těžko říct, nicméně černá kočka uhnula pohledem a pomalými, nenucenými kroky se vydala ven z tábora. Když i špička jejího černého ocasu zmizela v zeleni tunelu, nastala chvíle, kdy měla učednice čas přeýšlet.
Není jiné vysvětlení. Má to co dělat s tou věštbou. Bylo to tak absurdní, tak... neuvěřitelné. Ale ona věděla, že je to tak. A v duchu si ta osudová slova opakovala.
Než skončí noc, měsíc třikrát spadne z nebe. Jeden Měsíc už spadl. A to právě ten náš...
Hvězdy se rozplynou a stane se z nich mlhovina. Plamenná hvězda zemře. Podle vůle Hvězdných ano. Ale to mi nijak neposlouží v případě té mrtvé kočky!
A před příchodem tmy pilný čmelák dokončí svou práci...
Seveřanka se zastavila v půli mrknutí oka. Ano. To je ono. Pilný čmelák dokončí svou práci. Jak jinak by to s tím vším mohlo souviset?
Je snad Bouře tím pilným čmelákem? Nebo je jím ten duch, kterého vidí pouze ona? A to je z nějakého jiného důvodu?
Seveřanka potlačila frustrované odfrknutí. Otázky. Samé otázky. Ale čert aby v nich našel kapku souvislosti...
Ale já přece nemusím hledat souvislost sama. Mám sourozence. Seveřanka naklonila hlavu na stranu. Že by nadešel čas uzavřít výhodné spojenectví s mými vlastními sourozenci? Ušklíbla se. To snad nebude třeba. Sup něco tuší. A pokud tuší Sup, Zmije už tuší s ním.
A tak teď asi tušíme všichni tři...

Byla to Bouře, kdo jí probudil z bezesného, blaženého spánku.
Zprvu byla zmatená. Proč mě Bouře budí? Má pro mě nějaký specální úkol? Přebírá dnes můj výcvik? Potom si ale uvědomila, že černá válečnice ničí výcvik nepřebírá - ona je tou, kdo jej poprávu povede.
Teď už ano, po tom, co se včera stalo.
Jakmile si to Zmije uvědomila, okamžitě byla vzhůru. Vyskočila na tlapky, rozhlédla se a když si uvědomila, že vyspávala opravdu dlouho, neváhala a vystřelila z doupěte. Její nová učitelka jí nechala dlouho spát, ale Zmije si byla jistá, že je to jen počáteční ulehčení. Zítra už bude vstávat opět časně zrána.
"Dobré ráno, Zmije." Usmála se černá kočka a olízla kočičce ouško. Ta se oklepala a oplatila jí pozdrav. "I tobě, Bouře." Bouře se usmála a zeptala se. "Chceš se najíst? Nebo můžeme rovnou začít."
Zmije se nerozmýšlela dlouho. Chodit do práce nalačno je sice v mnoha ohledech výhoda - kočce se při mnoha aktivitách nezvedá žaludek a není jí těžko -, ale na druhou stranu, dnes se nejspíš nebude nijak přepínat. A navíc by byla brzy vyčerpaná a věřila, že dnešek bude dlouhý jak pro ni, tak pro válečnici.
"Něco si asi dám." Oznámila. Neviděla důvod být nesmělá, přestože většina ostatních učedníků bývala, když o něco žádala své učitele. Nebylo proč být. Říkala a dělala jen to, co potřebovala. A za to se stydět nemusela.
"Jistě. Běž a najez se. Ale moc se nezdržuj. Nechala jsem tě dlouho spát. Tak ať nemáme zpoždění."
Zmije kývla a odklusala k hromdě s úlovky. Když s packou přitáhla malou myšičku a začala ji rozebírat, přemýšlela.
Přestože nechtěla, natěšená a nedočkavá byla. Nemohla tomu nijak zabránit, zdálo se, jakoby se právě stala učednicí. Přitom to bude už půl úplňku. Její nálada jí zakryla výhled a ona se teď, ve chvíli, kterou dostala sama pro sebe, rozhodla ujasnit si, co vlastně chce.
Sup jí to včera řekl. A byla by bláhová, kdyby mu nevěřila. V očích měl nejistotu a přesvědčení a to už v jeho případě samo o sobě znamenalo, že něco není v pořádku. Že on si není jist. A to bývalo hodně málokdy.
Otázkou tedy zůstávalo, jak zjistit, o co jde.
Jí se naskytla dokonalá příležitost. Dostala Bouři jako učitelku. Bude s ní trávit každý den a pozná ji tak, jako jen málo dalších. Třeba z toho nakonec vytěží i něco jiného než umění potichu se plížit.
Utrhla si kousek myši a pomalu jej převalovala po jazyku. Přes noc již vychladlé maso sice ztratilo výraznost čerstvé chuti, ale dobrá snídaně to byla. Tak akorát.
Její pohled bezděky zabludil k válečnici, která podle všeho znala neviděné v pozornosti nevzbuzujícím pokusu o nachytání Bouře při kontaktu s tím duchem. Nic však nenaznačovalo tomu, že by tu teď někde byl.
Učitelka se náhle podívala jejím směrem a Zmije pomalu odklopila pohled. Prozatím bylo všechno naprosto přirozené.
A výcvik proběhl stejně přirozeně. Bouře chtěla vidět, co všechno učednice umí. Zmije předvedla základy plížení, vyjmenovala, jak se uloví králík, jak myš a jak vodní hryzec a ukázala černé kočce i pár bojových chvatů, které však ještě nedosahovaly nijak brystních výsledků.
Zmije si přála aby si mohla tuhle kočku oblíbit tak, jak by se patřilo. Alee věděla, že její já by prostě nevystálo, pokud by zde bylo něco, co by rušilo takový vztah.
Až se věci vyřeší, bude čas na přátelství, usoudila.
Bouře byla duchem přítomná, plnně se věnovala Zmijinu výcviku a zřejmě neexistoval důvod, proč pátrat po jejím tajemství, když se nejeví nijaká podezření.
To přišlo s příchodem večera, kdy byla hnědá kočička i se svou učitelkou dávno v táboře a měla opět čas pro sebe.
Bouře odešla lovit pro klan. Nebo to tak alspoň ohlásila veliteli. Vyběhla z tábora několik okamžiků po tom, co se Sup vrátil z hlídky, na kterou ho vzal jejich otec Bezdráp.
Zmije ani ne viděla, jako spíš věděla, že Bouře opět cítí přítomnost někoho jiného. Bedlivě ji propalovala pohledem a když zmizela v tunelu, který vedl z tábora, okamžitě vyrazila za Supem.
Bezdráp svému synovi cosi v tichosti říkal a po tlamě mu hrál pobavený úsměšek. Jakmile si však všiml svého dalšího kotěte, jeho tvář zvážněla.
"ahoj, Zmije. Jak šel první výcvik?" "Nebyl první, tatínku." Napomenula ho okatě Zmije. "Hm. To nevadí, otázka je stejná." Pobídl dceru válečník. "Vpodstatě dobře. Bouře je dobrá." Přála si, aby mohla mluvit pravdu.
Náhle jí popadlo podezření, že lež na ní nějakým způsobem vystoupla, a tak rychle dodala: "Mohla bych si půjčit Supa? Musím s ním... něco vyřešit." Potom s povytaženým obočím pohlédla na Supa a ten, jelikož okamžitě pochopil, která bije, vyhrkl: "Ano tati. Můžeš mě to naučit později."
"Prósím!" Zavrněli oba téměř současně a upřeli na otce své velké, prosebné oči. Zmije si pomyslela, že oba musejí vypadat jako malá ukňouraná koťátka. Ale také věděla, že jinak na Bezdrápa nevyzrají. A tak se prostě na těch pár vteřin obětovala.
"Tak utíkejte." Pokynul jim s mírným úsměvem Bezdráp. "Ale do první hvězdy ať jste zpět!" Dodal, protože tušil, že naléhavou věc nebudou jeho koťata řešit uprostřed rušného tábora. Na to byli moc... výstřední.
Asi se nebylo co divit, uchechtl se a potom se otočil a zamířil do léčitelského doupěte. Sopku už měla Borůvková ráno propustit, prý nejde o nic vážného. Chtěl jí popřát sladké sny.
Jakmile se dospělý kocour ztratil, sourozenci srazili hlavy dohromady.
"Přemýšlela jsem o tom..." připustila Zmije, protože včera večer jej poněkud nepatřičně odbyla s tím, že si nechce zkazit tak významný den tak prazvláštním obviněním její učitelky. "Promiň."
"To nevadí." Ujistil ji spěšně Sup. "Hlavní je, že mi věříš." Dodal trochu pichlavějším tónem. "Takže?"
"Popravdě nevím. Nejsem si úplně jistá, protože dneska nic zvláštního, no... nedělala." Nejistě se ohlédla za rameo, pro případ, že je někdo pozoroval. Sup už se nadechoval k nějaké ostré odpovědi, ale ona jej nenechala promluvit. "Ale počkej, co ti chci říct! Právě odešla z tábora. Prý lovit. Ale já vím, že lovit nešla."
"Jak?" Chtěl vědět Sup, kterého sestra konečně zaujala.
"Prostě... to vím. Já nevím."
"Tak víš nebo nevíš?" Dorážel.
"Hele! Vyrušila jsem tě s tátou, abych ti to řekla. Tak bych ocenila trochu spolupráce. Mohla jsem ji jít klidně špehovat sama, mezitímco ty bys válel šunky před doupětem a jenom o tom přemýšlel! A neshazuj mě pořád. víš, že bych tě nevolala pro nic za nic." Uraženě na něj pohlédla a počkala si, co jí na to odpoví.
"No tak se nečerti."
"Pf." Prskla, ale už byla zase o něco klidnější.
"Ty teda chceš, abychom ji sledovali." Ujasnil si spíš sám pro sebe kocourek a potom na ni pohlédl. "Co Seveřanka?"
"Co je s ní?"
"Bereme ji s sebou?" Sup naklonil hlavu na stranu. "Mám takový pocit, žebychom měli, ale..."
"Do toho já ti kecat nebudu. Tys byl ten, kdo to všechno vymyslel." Odfrkla si a důstojně si olízla hrudníček.
"Dojdu pro ní. Beztak by nám jen zpustila nějaké divadýlko."
"Nepovyšuj se, i ty bys remcal, kdybys nebyl zvaný." Předložila mu, ale už se mu nevěnovala.
Sup se otočil, že dojde pro sestru, když vtom se jim za zády ozval hlas. "To nebude třeba."
"Jak dlouho jsi tady?" Otázala se okázale Zmije Seveřanky, přičemž se malinko zamračila.
"Většinu čau." Bez emocí prohodila kočička. "A navíc, poud se chcete bavit tajně, doporučila bych vám nehulákat jak na lesy. Vsadím se že i Plamenná vás těď právě slyšela a už střádá nějaký šílený plán, jak využít tu mrtvou kočku k vlastním záměům." Upozornila je.
"A o té víš jak?" nechápal Sup. Sestra mu věnovala dlouhý pohled.
"Nejsem pařez."
"Aha, jasně..."
"No tak, už toho nechte." mňoukla Zmije a pohlédla na hvězdy. Měli ještě dost času do úplněho setmění, ale pokud chtěli něco zjistit, bylo by dobré vidět alespoň na krok. A navíc, zítra bude Shromáždění a velitel nerad mění plány v den D. Budou ho muset informovat už dnes.
"Tak pojďte." Vyzval je Sup a rychlý krokem vyrazil  k východu. Když se ohlédl a zjistil, že jeho sestry sedí a jen ho pozorují, zarazil se. "Co je?"
Zmije loupla pohledem po Seveřance a ta jen povytáhla obočí. "Že by se z našeho malého brášky stal rozený vůdce?" Nadhodila a vrhla po Supovi významný pohled. Sestra jí to oplatila. "Pamatuješ, když býval tak malý a nevýrazný?"
"Ne." Uzavřela jako vždy bez emocí Seveřanka a zřejmě se rozhodla bratra jako vůdce skutečně respektovat. Zmije poraženě protočila očima a tři sourozenci se potichu vykadli z tábora.

Tahle kapča by měla být trochu kratší, nějaký ten oddech. Jak jste si všimli, blíží se nám Shromáždění, a to znovu přinese pořádný vír událostí.
Tak si ještě chvilku užívejte klídku (v rámci možností XD).