Kočičí válečníci - věštba

11. kapitola - Spřízněné a nespřízněné duše

Ostrodrápek se natáhl v mechové podestýlce jak dlouhý tak široký a rezignovaně si povzdechl. Jelikož jeho učitelka Selena byla vyslána na výpravu, jeho samotného čekala nuda až do soumraku, kdy by se zvědi měli nejpozději vrátit.
A on jaksi nevěděl, co by měl dělat.
Pokud by tu byla jeho učitelka, jistě by pro něj něco vymyslela. Byla moc milá a také skvěle vtipkovala, dokázala mu naprosto jakoukoli činnost či povinnost jednoduše zpříjemnit a ještě by tak prospěl klanu. Jenže ona tu nebyla. A to se k jeho nelibosti ukázalo jako problém.
Měl by se umět zabavit sám a on to věděl. Jenže kdykoli došlo na samostatnost, jeho mozek se absolutně zhroutil. Měl dočista prázdnou hlavu. Nikdy nevěděl coby a nakonec stejně vždycky skončil s nudou sám někde v rohu doupěte.
Ostatní učedničtí kocouři si s ním moc nehráli. Neměl tušení, proč. Možná za to mohla stavba jeho těla. Byl od přírody hubenější. Nebo jeho tichá povaha. Ať to bylo, jak chtělo, výsledek byl stále stejný.
Neměl s kým si hrát. A právě proto tolik doufal, že nově jmenovaní učedníci budou přátelštější povahy. Někde v hloubi duše věděl, že koťata Sopky a Bezdrápa jsou všechno, jen ne shovívavá a miloučká, ale kvůli tomu je hned nemusel odsuzovat.
Naděje vkládal hlavně do Supa. Byl to kocour jak se patří. Energický byl, o prudkosti nemluvě, ale pořád to byl někdo nový, kdo mohl příjemně překvapit.
Učednice jsou něco jiného. Jsou to kočky. Jsou jiné. Popílka s Růžičkou na něj sice byly i milé, jenže trávily čas hlavně spolu. Sedly si. Na takového zamlklého, zalezlého a pohublého kocourka si moc času nenašly.
Jestli se k nim připojí i Zmije, to nevěděl. Možná ano. A nebo se stáhne a bude trávit čas výhradně se svými sourozenci.
No a Masku si už nazačátku naprosto vyškrtl ze seznamu.
Zastřihal ušima a zdvihl hlavu, když o sebe zašustily stonky podrostu a kdosi vešel do učednického doupěte. Ostrodrápek okamžitě poznal Brhlíka, Popílku a Růžičku. Jen kývl na pozdrav a zase si položil hlavu. Věděl už dobředu, že dvě kočičky zamíří k zadní části doupěte, zatímco Brhlík ulehne v popředí a bude vyhlížet ven.
Právě se chystal zavřít oči, když jej pokryl stín a opět někdo vkročil pod ochrannou klenbu kapradinového houští.
Byla to Maska. Na žádného učedníka se ani nepodívala a chladně prošla prostorem, načež se tiše stočila do klubíčka v nejzašším koutě doupěte a zavřela oči. Ostrodrápkovi vyhovovalo, že nehodlá udělat nic dalšího. Měl pocit, že s jejím příchodem vzduch v doupěti ochladl. Byl to ale jen pocit a Ostrodrápek věděl, že je způsoben jeho zažitou úzkostí z této kočky.
Protentokrát mu k jeho nesmírnému potěšení už bylo dopřáno vklidu zavřít oči. Myšlenek měl nadhlavu a v tuhle chvíli netoužil po ničem jiném, než po dlouhém, vydatném a příjemném zdřímnutí.
Ukrátil by si tím i čas, kterého bude zapotřebí při čekání na Supa a jeho dvě sestry.
Nejprve je totiž učitelé musí vzít na prohlídku území a ukázat jim, co smí a co ne, kam smí a kam ne a a co naopak musí. Zkrátka je seznámit se základním chodem života v klanu, říct jim, kdo má jaké povinnosti, co je jejich povinností, koho respektovat a na co si dávat pozor. Bez těchto vzdělaností by se noví učedníci snadno ztratili, dopustili chyby nebo co hůř, ohrozili. Je nutné je s pravidly seznámit, jakmile se jim rozšíří možnosti.
Možnost ulehnutí ke spánku se Ostrodrápkovi najednou tak nějak velice zalíbila. Uvědomil si, že je vlastně i docela unavený a jako nazavolanou jej přepadlo mocné zívnutí.
Až se probudím, můžu kdyžtak zkusit něco ulovit... nad tímto nápadem se sice trochu pousmál, ale jeho úsměv vzápětí zchřadl. Neuměl lovit. Teda minimálně měl ten pocit. Pokaždé, když se po něm něco chtělo se skoro až rozklepal nervozitou, myš se vylekala a unikla do bezpečí svých podzemních bludišť dřív, než stihl dvakrát zamrkat.
Zatřepal hlavou a přetočil se na druhý bok, kde se cítil pohodlněji. Opět zazíval a vyhnal pochmurné myšlenky z hlavy. Byl unavený. Už se nechtěl zabývat rozebíráním přítomnosti a tak jen hluboce vzdychl.
Netrvalo dlouho a učedník skutečně trvdě a bezesně usnul.