Kočičí válečníci - věštba

38. kapitola - Nová éra

Ač by se to mohlo zdát, pozor, tohle není poslední kapitola. Ještě nás čeká epilog :D
Opět je kapitola docela dlouhá, takže doufám, že si ji i přesto užijete. Neváhejte mi po přečtení napsat, co si o tom celém velkém finále vlastně myslíte, sama se upřímně tetelím nervozitou xD
No nic, nebudu vás dál zdržovat, užijte si počteníčko!

Chladivý ranní vzdch se nechal prostupovat tajuplnou mlhou a prostrupoval Popelavou labuť od hlavy až k patě. Cítila v morku kostí, že celý les se probouzí po deštivé noci a její citlivé uši vnímaly zvuky kapek, spadajících z morkých listů,
Nebyla první, kdo se rozhodl vstávat časně. V rohu tábora Měsíčního klanu zahlédla Selenu a Mikeyho, jak si o něčem velice vzrušeně povídají a vrhají po sobě pbavené úsměvy. A Borůvková tlapka posedávala před svým doupětem a hleděla vzhůru, v očích se jí leskly poslední blednoucí hvězdičky.
Uběhl necelý úplněk od porážky Plamenné hvězdy. Labuť i tři nové válečnice od té doby už plně pocítily tíhu válečnického života a byly začleněny do chodu tábora jako plnohodnotné členky klanu. Ona svůj nový režim naprosto zbožňovala. Ale dnešní den zamenal více než jen další hlídky a lovy. Dnes se bude konat první shromáždění od konce války. 
Labuť věděla, že její účast je téměř jistá. Nově jmenovaní válečníci zpravidla chodívali na první nadcházející shromáždění, aby se ukázali ostatním klanům. A byla nesmírně zvědavá, jak se bude první v podstatě mírové shromáždění vyvíjet. Především byla zvědavá na nové velení Slunečných, potom co Písečný měsíc odešel lovit k Hvěznému klanu. A taky jí zajímalo, co udělali Ohniví se zbylými Hvězdinými přívrženci. 
Borůvková tlapka švihla ocasem, zamrkala a střihla ušima. Poté sklonila hlavu a když si všimla Labutě, stojící nedaleko od ní, pozdravila ji jejím novým jménem, na které byla válečnice opravdu velice pyšná. "Dobré ráno, Popelavá." Přestože se usmívala, její oči se chvěly něčím prazvláštním. Hned se ale otočila, strčila hlavu mezi trsy trávy, ohraničující vchod do jejího léčitelského království a křikla: "Kořene, zkontroluj mi prosím, jestli nezvadly nějaké bylinky. A nezapomeň se postarat Svitce o ta klíšťata!" Připomněla svému učedníkovi.
Den se vyvíjel jako každý jiný normální den. Zbytek klanu se probudil, kočky se nasnídaly a velitel pověřil Sněžného drápa, aby rozdělil skupinky na hlídky a lov. Tak se Popelavá labuť octla na hlídce s Jestřábem a Hbitým pruhem. Kocourovo zranění z potyčky s Ohnivými už se téměř dokonale zahojilo. Ještě několik starých strupů a zbyde jen jizva na památku. Vyvázl z toho celého velice dobře, narozdíl od Seleny, jejíž noha už nikdy nebude jako dřív.
Nálada v trojici byla velice odlehčená, hlídka rychle utekla a všichni se spkojeni, že Dešťový klan nedělá nic nekalého, vrátili do tábora.
To první, čeho si Popelavá labuť všimla, když se protáhla kapradinovým tunelem na mýtinku, byla Borůvková tlapka, jejíž kožíšek trčel do všech stran, když o něčem zapáleně hovořila s Pruhovým. Zaujatě naklonila hlavu a chvilku se prala s nápadem, že by se jakoby nic začala umývat někde na doslech, ale hned jej zapudila. Věděla, že se to nemá. Radši vklouzla do válečnického doupěte a začala hledat Dračí růži, která se tak nějak stala její nejvěrnější kamarádkou.
Samozřejmě se nedalo čekat nic jiného, než že ležela na okraji tábora a o něčem si povídala s Jestřábem, který vypadal, že ho zastavila v cestě. Ale rozhodně mu to nevadilo, jeho ocas se zaujatě otáčel ze strany na stranu. Labuť se pousmála nad koččinou snahou, a rozhodla se, že jako pravá a nejvěrnější kamarádka jí půjde udělat křena. Vyšla se tedy připojit do rozhovoru.

Borůvková tlapka přešlapovala z nohy na nohu a čekala, až dá Pruhový Měsíčním povel k vstoupení na mýtinu. Před očima jí pluly záblesky ze všeho, co se za poslední úplňky stalo a ona se v nich dost dobře topila. Nebo spíš potápěla. Potápěla se jako Sluneční válečníci v tůňkách Bystrého potoka, ale místo rybek hledala odpvědi a pospojitosti mezi tím vším.
Hvězdní k ní dnes nad ránem opět promluvili. Tentokrát nepřinášeli žádnou tajuplnou věštbu předpovídající umírání a zánik klanu. Ne, ani tím si vlastně nebyla jistá. Dnes s ní promluvila její učitelka, léčitelka Jasmína, a řekla jí něco, co ji velice vyvedlo z míry.
Jejím jediným ujištěním budou ostatní léčitelé. Doufala, že si s nimi bude moci o tom všem dnes promluvit. Jasmína jí řekla , že i k nim promluví jejich učitelé a učitelky. Že to budou vědět a budou připravení a že spolu s Borůvkovou musejí pro dobro všech koček lesa přesvědčit velitele ke změně...
Protože to celé ještě neskončilo. Ne docela. Z toho Brůvkové tlapce běhal mráz po zádech.
Z lesa před nimi vystoupil Mlžný měsíc a když uviděl Pruhového, dal kočkám znamení. Dešťový klan se zvolna rozproudil na mýtinu. Pruhový máchl ocasem a vedl své kočky Mlžnému vstříc. Oba velitelé se přátelsky otřeli boky na znamení míru a vystoupali se bok po boku na Slunnou skálu.
Borůvková měla oči jenom pro Bazalku, která běžela bokem od ostatních jí vstříc. Obě do sebe téměř narazily, jak se hnaly. A když Borůvková tlapka pohlédla do jejích vystrašených brčálově zelených očí, věděla, že není cesty zpět. Zhluboka se nadechla. "Takže je to tak?" Ujistila se, ač znala odpověď. "Myslím, že Hvězdní se vyjádřili jasně." Zešeptala. Působila velice nejistě, její hubené napjaté tělo jen podtrhovalo celé její rozpoložení. "Snad dorazí i Jetel s Lotosem." Zamumlala Borůvková a konejšivě Bazalku pohladila ocasem. "Tohle bude ještě něco."
Oba dva léčitelé na sebe nenechali dlouho čekat. Zanedlouho už všichni čtyři přešlapovali bokem od ostatních a zaníceně probírali, co teď.
Lotos vypadal, jakoby se chtěl vypařit a Jetel zamyšleně mhouřil oči. "Je to vůle Hvězdných, musejí se podrobit." Řekl už asi potřetí a podíval se po ostatních léčitelích. Ani jeden z nich těm slovům však úplně nevěřil. Báli se, jak bodu kočky reagovat. Jak budou reagovat velitelé... "Musíme to zvládnout" Povzdechla si s kapkou pozdvižení tříbarevná kočka. "Musíme." Vydechl Jetel. "Chtěl to tak Sokolzrak." "To i Mešinka." "A Jasmína. Asi nemáme na výběr. Naši učitelé mluvili až příliš jasně."
Lotos vstal a oklepal se. Jetel se podíval do očí každému z léčitelů a pak se křečovitě pousmál. "Notak, jsou to jen čtyři mocní a respektovaní velitelé a jejich zuřivé klany. Co se může pokazit?" Borůvková se přihlouple zasmála. "Mohli by rozpoutat válku." Podotkla. Lotos si znovu povzdechl. "Znova už ne." Ujistila ho Bazalka.
Všichni čtyři se po sobě ještě jednou podívali a vstali. A bylo to.
Posunuli se blíž k ostatním a sledovali Vodopáda, bývalého zástupce Písečného měsíce, jak vystupuje na kraj skály a hlasitě vříská, aby si sjednal klid. Poté uvedl Shromáždění zažitými slovy a začal mluvit:
"Ano, já jsem novým velitelem Slunečního klanu a mé jméno je Měsíční vodopád. Hvězdný klan mi na tomto místě před necelým úplňkem tohle jméno vybral a dal mi i devět životů. Slibuji, že budu svůj klan vést moudře a v míru, tak jako to dělal Písečný měsíc. Mou zástupkní je nyní Ostrotlapka." Mohutná temně mourovatá válečnice hrdě vypjala hruď a několik koček na ni pokývalo.
Potom co Měsíční vodopád ještě chvíli mluvil o nově jmenovaných válečnících, načež Pruhový ohlásil i čtyři válečnice z Měsíčního klanu, Borůvková tlapka naprosto vypouštěla to, co se jí dostal k uším a přemýšlela. Její pozornost si získala až kočka Ohnivého klanu, která se doteď skrývala za hranou skály. Když plnně si vědoma svého majestátného vzezření, o které nepochybně usilovala, vystoupila před zraky ostatních, poznala Borůvková tlapka v nové velitelce Ohnivého klanu Silnou tlapu. Kočku, kvůli které Zelený zahodil téměř celý svůj život.
Jak ji vzpomínka na jeho zničené oči plné pázdnoty zabolela! Poté, co se vyléčil z fyzických zranění byl ještě dlouho u ní v noře, než se trochu sebral a opět začlenil od klanového života. Ten energický, nápaditý a svědomitý válečník zůstal sice pohřbený hluboko v jeho nitru, aspoň však chodil lovit a hlídkovat. Bylo ale nanejvýš patrné, jaká se kolem něj vytvořila bublina.
Snad ještě dostane šanci. On i Silná tlapa. Přála jim to, i když věděla, že klany budou proti. Najednou si ale uvědomila, že dnešní den může vše změnit. Rouzbušilo se jí srdce. Dneska jim může dát skutečnou naději. A z čista jasna věděla, že i když už jen kvůli jim dvěma se musí snažit. Musí ostatní přesvědčit. Pro Zeleného a Silnou tlapu.
"Já jsem Silná hvězda." Hlasitý a sebevědomý hlas pískobě zbarvené kočky se rozlehl po mýtině. Vypadala bujně a ve svém živlu. Pokud se ještě alespoň trochu želela toho, co se taky trochu její vinou stalo jejímu druhovi, zazdila to v sobě hodně hluboko. Borůvková si uvědomila, že stačila čtyři slova, aby v ní poznala neochvějnou a dobrou silnou velitelku. "Ohnivý klan mě vybral jako svou novou velitelku, protože Plamenná hvězda a její zástupce Kaštan jsou mrtví." Ani se neobtěžovala použít frázi 'u Hvězdného klanu'. Tak nějak všichni tušili, že ti dva u Hvězdného klanu nejspíš nejsou. "Mou zástupkyní jsem jmenovala Jiskru a společně povedeme Ohnivý klan zpět k vrcholu, ze kterého upadl.
Taky vězte, že přívrženci Plamenné byli zlikvidováni a už nebudou dál otravovat naše životy. Nemusíte se bát. A já se postarám o to, aby se od nich můj klan očistil a stal se znovu tím silným klanem, kterým byl. Porosteme a začleníme se. To vám slibuji na svých devět životů."
Silná hvězda ještě chvíli shlížela na kočky pod sebe, než byla spokojená a ustoupila o krok dozadu.
Borůvková se ani neopovažovala pochybovat o tom, že by svá slova nemyslela smrtelně vážně. Věřila, že Ohnivé čeká velká cesta z sílou. Zvolili si dobrou velitelku.
Velitelé nahoře něco začali něco v rychlosti probírat a Borůvková vycítila, že jestli neskočí teď, už nedostane příležitost. Šťouchla tedy ramenem do Jetela s Bazalkou, Lotos se k nim přidal a všichni léčitelé se postavili. Bělostná léčitelka Měsíčního klanu se zhluboka nadechla a na úder srdce zavřela oči.
Pod víčky spatřila svůj jmenovací ceremoniál. Viděla mourovaté tělo Jasmíny a její ledově modré oči, vřelé a vždy ochotné. Pro sebe se usmála a znovu oči otevřela. Dnes se všechno změní.
Čtyři léčitelé čtyř klanů se bok po boku vydali rozhodným krokem pod Slunnou skálu, nenápadně se proplétali mezi sedícími válečníky a když se ocitli pod zvědavými a lehce pálivými pohledy všech přítomných koček, jeden druhého povzbudili doteky ocasů. Teď přišla jejich chvíle.
Jetel po jejím levém boku promluvil do ticha.
"Omlouváme se všem přítomným kočkám za nečekané přerušení Shromáždění, ale musíme vám něco říct. Hvězdný klan nám všem dnes v noci něco řekl." Navzdory jeho drobnému vzrůstu působil silně, vyspěle a nebojácně. Borůvkové se ulevilo, že nebyla na celou věc jen s Bazalkou a Lotosem. Ti dva moc jistoty nepobrali.
"Poprosil bych naše velitele a velitelku, aby nás omluvili, ale rádi bychom mluvili ze Slunné skály." Borůvková si nebyla jistá, jestli je vhodné takto vyhazovat velitele z jejich místa uprostřed Shromáždění, ale mezitímco se davem koček rozezněl šum překvapených hovorů, Mlžný měsíc na léčitele z vršku kývl. "Přeje-li si to Hvězdný klan, nemáme důvod vám bránit."
Jetel tedy vedl skupinku po strmé skále vzhůru.
Borůvková jakoby to už zažívala podruhé. Tehdy byla ale sama a zvěstovala zkázu. Nyní přinášeli spásu. Ovšem cesta k ní je nejistá. Záleží jen na klanech.
Pruhový se na svou léčitelku podíval dlouhým pohledem a následoval Slinou a Mlžného po kamenných římsách dolů k ostatním kočkám. Borůvková tlapka mu dnes situaci nastínila. Doufala, že bude stát při nich. Ale v hloubi srdce věděla, že se bojí zbytečně.
"Kočky všech čtyř klanů, nebudu dlouho mluvit." Jetel se ujal hlavního slova. Brůvková, Bazalka i Lotos mu za to byli vděční. "Ještě bych chtěl říct, že se nemusíte bát. V lese vládne konečně klid a já věřím, že se klidně mohu zaručit, že Ohnivý klan odčiní, co způsobil." Silná hvězda se střetla s jeho pohledem a oba na sebe kývli. "Hvězdní si ale myslí, že válek už bylo mezi našimi čtyřmi klany dost. Před třemi úplňky Měsíční léčitelka Borůvková tlapka vyslyšela jejich věštbu a Plamenná hvězda ztratila holý rozum."
Borůvková kývla a vycítila, že by měla ještě něco dodat. "Hvězdní mi řekli, že než skončí noc, měsíc třikrát spadne z nebe, hvězdy se rozplynou a stane se z nich mlhovina a před příchodem tmy pilný čmelák dokončí svou práci. Teď už vím, co ta věštba znamená a vím, že jsem se zmýlila. Přesto se stalo přesně to, co se stát mělo a co naši předci chtěli. Nebojte se, válka nebyla zbytečná. Měla svůj důvod a účel."
Mýtinou panovalo hrobové ticho a dokonce ani velitelé nedutali a hleděli na Borůvkovou tlapku v očekávání. Jedině Pruhový měsíc přivíral oči. Borůvková se na něj zezhora podívala a když na ni pokýval, vydechla a pokračovala.
"Ano, Plamenná hvězda měla zemřít a neměla dál otravovat les. Tahle část věštby je správně. Ale už ne tak jakože zemřou tři velitelé. To, že měsíc třikrát spadne z nebe znamenalo, že potrvá tři úplňky, než to celé skončí. A před příchodem tmy pilný čmelák dokončí svou práci. Pilným čmelákem byl Lišák. Přišel k nám zpátky z Hvězdného klanu a když se tam vracel, vzal s sebou svou sestru. Dokončil svou práci a nyní může zaslouženě odpočívat nahoře ve Hvězdné kožešině. Za to mu všichni dlužíme náš vděk."
Přímo nad léčitelčinou hlavou se leskla Hvězdná kožešina, kde odpočívali. Upřímně a zcela spontáně zavřela oči a tiše jim všem poděkovala. Lišákovi, Jasmíně, Písečnému měsíci. Všem, kteří ji budou provázet až dokud se k nim sama nepřidá.
Uvolnila se, nadechla se a se silou všech koček, které za ní tam nahoře stály, to ze sebe vysoukala.
"A teď nám konečně řekli, proč to všechno chtěli. Naše klany se mají jednou provždy spojit."
Nikdo se ani nehnul. Několik koček se po sobě překvapeně podívalo a vzadu v davu někdo mňouknul. Borůvková se podívala na Jetela, kocoura, který jí zachránil život, a když zjistila, že se na ni dívá taky, naklonila hlavu.
"Taky ještě mohli vybuchnout." Poznamenal sarkasticky, ale v očích měl tu samou nejistotu, kterou cítila ona.
Čekali, jak budou reagovat velitelé.
Kupodivu to ale byla Bazalka, kdo promluvil. "Hvězdní řekli, že tma, kterou předpověděla Borůvková tlapka, není konec. Není to smrt, nebo porážka, jak se mohlo zdát. Tma pro nás znamená zánik staré éry čtyř klanů." Její jemný, až kotěcí hlas byl naprosto v rozporu se silnými slovy, která pronášela. Ale budila respekt samotného Hvězdného klanu.
"Rozhlédněte se. Od malička se vám ježila srst, když jste ucítili pach jiného klanu. Ale proč? Podívejte se na kočky, které sedí vedle vás. Měsíční, Ohniví, Dešťoví i Sluneční. V čem jste rozdílní?
Mešinka mi řekla, že kdysi dávno to byly mocné klany, Lví, Tygří, Gepardí a mnoho dalších, kdo zavedli kočky na cestu oddělených klanů. Měli jsme se naučit udržet mír, pořádek, dělit se a bránit nám vlastní. Ale z vůle Hvězdného klanu tahle éra končí."
Borůvková tlapka překvapeně zamrkala a pohlédla na rezavobílý kožíšek Bazalky, na jejímž čumáčku zela černá svrnka. O tomto se Jasmína ani slovem nezmínila. Ale v bílé léčitelce to přesto vzbuzovalo tu hlubokou úctu, kteru chovala k minulosti.
"Naši ochránci z Hvězdné kožešiny po vás nežádají, abyste skákali radostí a abyste se okamžitě začali brát jako jeden klan. Chtějí, abyste tuto změnu přijali a pochopili a společnou silou se spojili a stmelili v klan, jehož srdce bude bít jednotným rytmem. Máme čas. Proto nic neuspěchejme.
Až budeme připraveni, půjdeme a založíme nový, společný tábor. Do našeho čela se postaví čtyři velitelé bok po boku. Jedině čas nám potom ukáže, koho je třeba vybrat jako prvního skutečného velitele Lesního klanu. Ta kočka bude mít kuráž, bude odvážná a bude šlechetná. A ona nám ukáže budoucnost.
To říkají válečníci Hvězdného klanu."
Kočky shromážděné dole pod Slunnou skálo se začaly dívat jedna po druhé. Velitelé si vyměnili pohledy a jednotliví válečníci si každý postupně uvědomovali, co právě slyšeli. Nikdo nemluvil. Nebylo třeba. Každý potřeboval čas. Ale v hloubi srdce začali všichni pociťovat, že to, co řekla Bazalka, je cesta, kterou se chtějí vydat. Z vůle Hvězdných.
"Věštba očistila les od koček, které si nezaslouží být této Nové éry součástí. Teď jsou pryč. A my už se nemáme čeho bát."

Kočky všech čtyř klanů, shromážděné za teplé noci pod majestátní Slunnou skálou pomalu zdvihaly zraky a upíraly své lesknoucí se pohledy na úplňek, zářící nad jejich hlavami jako věčný pozorovatel. Z očí jim sálala nejistota. Nikdo nevěděl, co od budoucnosti, kterou jim určil Hvězdný klan, vlastně očekávat.
Ale jak tam tak všichni seděli, pomalu si začínali uvědomovat, že to, co Bazalka řekla, je pravda. Cítili to ve svých nitrech.
Rozhlédněte se. Jsme všichni stejní.
A když konečně spatřili jeden druhého, pochopili.