Kočičí válečníci - věštba

26. kapitola - Pokřivenost

Pruhový měsíc švihl ocasem a pokynul Bouři a třem koťatům ocasem. Černá válečnice se na povel otočila za svým neviditelným přítelem a cosi mu v tichosti řekla. Poté se otočila zpět k veliteli a oponovala:
"Lišák trvá na tom, že musím jít s vámi. A Borůvková taky." Kývla hlavou směrem k náhle docela nedůvěřivě hledící léčitelce. Těžko říct, co bílá kočka viděla, než dorazil posel Hvězdných, ale nyní nevypadala, že by dvakrát souhlasila s jeho úsudem.
A Mlhovous se jí ani nedivil. Koneckonců, ani zde neležel žádný hmatatelný důkaz toho, že Lišák vůbec existuje. Bouře se možná prostě zbláznila.
Velitel se  zamračil. "To ne." Rázně zamítl návrh. "Ty, to budiž, ale Borůvková tlapka zde musí zůstat a starat se o nemocné. Potřebují se uzdravit a někteří jsou na tom velmi vážně." Podal důraz na poslední slova vrhl varovný pohled do míst, kde tušil ducha.
Nevěřil mu, ale věřil vůli Hvězdného klanu. A věřil Bouři. Pokud mu věří ona, bude jej brát na vědomí. A zvažovat jeho rady a slova.
"Musí jít i Borůvková tlapka." Neustupovala Bouře a vrhla naději ztrácející pohled na Supa, který postával opodál. Neměl jí však jak pomoci. "Bude důležitá. Budeme ji potřebovat."
"Posledně jsem měla být na Shromáždění také důležitá." Ozvala se ta, o níž byla řeč. "A jak se mi Šílená hvězda odměnila?" Nechala na klan dopadnout nevyřčenou odpověď. "Zdali skutečně mám jít na Shromáždění i tentokrát, udej důvod, Lišáku." A zapíchla pohled do bílého kožichu kocoura, přesně tam, kde jí léčitelský instinkt určil hlavu. A dvě jantarové oči, po nichž dostal Lišák své jméno.
Bouře, středník mezi válečníkem a léčitelkou a taky jedna, které důvěřovaly obě dvě strany, nejistě těkala od Lišáka k Borůvkové, naktáčejíce své čeré uši, aby přesně slyšela každé přítelovo slovo. Poté, co očividně domluvil, se se sveřepým výrazem obrátila k Tlapce.
"Lišák... nezná pravý důvod." Dostala ze sebe nakonec přiškrceně. "On pouze..."
"A jaký máš důkaz, že ten tvůj Lišák skutečně existuje, hm?" Vyhrkla z nenadání Maska a zapíchla do válečnice svůj vražedný pohled. Tiché hovory umlkly. Táborem se rozneslo ticho. Maska s Bouří si navzájem hleděly do očí. "Plácáš tady, že nám chce pomot. Tvrdíš, že on je čmelákem z věštby a že on je jediný, kdo nás může zachránit. Ale jak by nás mohl zachránit, když ho nemůžeme ani vidět, ani slyšet? Nebo jsem slepá? Cítí snad někdo Lišákův pach?" Vyzívavě se rozhlédla po ostatních a klanovníci vesměs nejistě přešlapovali, uhýbali pohledy či souhlasně mručeli.
Mlhovous zaujatě dumal. Maska vyslovila obavy celého klanu nahlas, směle a prostě. A každý tady si teď uvědomil, že sdílí své pochybnosti se zbytkem Měsíčního klanu.
Nikdo se však neodvážil otevřeně zpochybnit Hvězdný klan.
Maska si pohrdavě odfrkla. "Vědí to! Vědí to všichni a ty jis za blázna, Bouře. Smiř se s tím. Lišák neexistuje."
"To není pravda!"
Všechny pohledy se zmateně podívaly z Bouře na Borůvkovou tlapku a potom zase zpátky. Když černá a bílá kočka zaráz řekly tato tři slova Maska prskla a nahrbila se. Už však nepromluvila a jen čekala, s čím léčitelka přijde.
"Lišák je skutečný, a pokud nevěříte Bouři, věřte mě." Hrdě narovnala krk.
"Ty ho snad taky vidíš?" Zeptal se pochybovačně Pruhový měsíc.
Jestřáb a kraji shromážděných si znenadání hlasitě pšíkl, načež omluvně sklopil uši a nasadil nevinný výraz. Komický moment sice na chvíli ulehčil vážnosti situace, ale atmosféra se hned vrátila do původních kolejí.
"Ne, nevidím ho." Řela na rovinu a bez okolků. Jakmile se ozvaly tiché nádechy k protestům, pokračovala. "Nechte nedůvěry! Jsem léčitelka a troufám si říct že mezi vámi není kočky, která by kdy byla ve větším spojení s Hvězdným klanem, než jsem kdy byla já."
Bouře se nejistě ošila. Zmije se uchechtla. "Má pro nás snad Bouře nějaké další sdělení?"
Bouře na kočičku uraženě pohlédla. Zmije byla jedním z koťat, ktetá dovedla ji a Lišáka do tábora. Od ní by zrovna čekala trochu přívětivosti. Krom toho, takové kotě, by nemělo mít ani za mák co být drzé...
"Zmije, ztichni. Respektuj tvůj názor, stejně jako názor Masky či jiných zde, ale ovládejte své nesnesitelné chování. A kroťte drzost vůči dospělým, jste jen učednicemi!" Pruhový měsíc po nich přísně blískl pohledem a dvě kočky po sobě vrhly nevraživými pohledy.
Mlhovous si pomyslel, že ty dvě jsou si v lecčem podobné. Velmi podobné.
"A obě půjdete vyměnit mech starším, jen co ráno zazpívá první ptáče." Rozhodl velitel, než pokynul Borůvkové, aby pokračovala. Mlhovous si uvědomil, že nyní stěží potlačuje smích.
"Jak říkám, nikdo z vás nemůže hvězdy cítit tak jako já." Promluvila dál Borůvková. "A proto mi prosím věřte, že Lišák je skutečný a přichází od Hvězdného klanu. Vím to." Chtěla ještě něco dodat, ale rozmyslela si to. Zmlkla a odfrkla si. "Tak."
Kladnem se rozbeslo slabé mumlání. Mlhovous naprosto chápal jejich obavy, přestože sám byl již plně přesvědčen. Borůvková tlapka byla upřímná a čestná kočka. Jestli tvrdila, že je Lišák skutečný, věřil jí.
"Tak jí prosím věřte!" Pokračovala čím dál zoufaleji Bouře. "Lišák je skutečný! Sama ho vidím a... prostě on nám chce pomoct. Ne nám ublížit!" Otočila se dokola a hledala spřízněné pohledy. Nesetkala se s tím, v co doufala.
Ostatní nebyli přesvědčení. Báli se hrozící války, která už stejně nejspíš začala a měli své blízké, které nechtěli ztratit a o které se Bali, tak jako matky mají svá koťata. A tato možnost byla nepotvrditelná. Riskantní...
"Bouře, cením si tvé snahy nám pomoci i tvého přesvědčení." Vložil se do toho znovu Pruhový. "Vyslícháme Lišákovy rady a připravujeme se. Přijímáme ho. Ale nemůžu mu věřit natolik, abych ohrozil bezpečí svých koček.
Pochop to, prosím - vždyť ho ani nemůžu vidět, abych ho zhodnotil. Neslyším jeho hlas a nevím jak vypadá. Vím, ty to víš a jsi přesvědčena o jeho dobrotě, ale to není důkaz. Můžeš se mýlit. Teď to není nic proti tobě. Ale jak jsem řekl, může nás zradit. Může nás opustit, nebo to může být dokonce posel, vyslaný aby nás zničil.
Ne, Borůvková nepůjde. Bouře, ta ať, ale naše léčitelka zůstane u zraněných."
Bouře nešťastně pohlédla za sebe na Lišáka a potom opět na Pruhového. "Ale..."
"Dost, Bouře! To je mé konečné slovo. Domluvil jsem!" A zabodl do ní svůj výhružný pohled.
Bouře chvíli těkala pohledem že strany na stranu a hledala nějaký argument, ale potom už to vzdala a poddajně svěsila hlavu. "Ano, veliteli." Zamračila se. "Borůvková nám tu nepomůže. Nebude třeba, ale na Shromáždění propásneme důležité znamení, protože ona tam nebude, aby ho viděla. A můžeme tak prohrát válku."
Pruhový se přes podráždění napřímil. Zaujatě pohlédl na mladou válečníci před sebou. "Zopakuj to, prosím."
"Ale to né já. To Lišák."
"Ať on zopakuje. A ty tlumoč." Poručil.
"Tady nám léčitelka nepomůže, protože se nic nestane. A nemocní budou klidně spát. Zato na Shromáždění pod Skálou se zjeví znamení. A jen léčitel ho může vidět, tudíž jiné klany jej pravděpodobně uvidí.
Ale my ne. Budeme o krok pozadu. A můžeme prohrát válku s Plamennou... " Bouře si povzdechla. "A není to tak náhodou jendo? Stejně jsi dal poslední slovo, Pruhový." Zamrmlala podrážděně.
Velitel si nejstě olízl nos a rozhlédl se po svém klanu a po všech kočkách, jejichž zdraví a bezpečí si vzal na bedra s přijmutím břemene velitelství.
Viděl odlesky zapadajícího  slunce v jejich skleněných očích. Viděl jejich nadějné pohledy. Viděl každý záchvěv majestátního chloupku z jejich bohatých kožichů. A na chvíli jakoby slyšel dokonce i jejich dech. Vzhlíželi k němu. Byl jejich velitel, v jejich očích byl vůdcem a řešením. Záviseli na něm.
Měl rozhodnout. Bude riskovat životy nemocných a raněných, těch, kteří bojovali za jeho klan a kteří málem zemřeli, jen protože nějaký kočičí duch tvrdí, že se zjeví znamení? Jen protože to tvrdí Bouře? Nebo má poslechnout zdravý rozum, dát Borůvkové za úkol starat se o své pacienty a vydat se na Shromáždění pouze s vědomím, že pokud se znamení zjeví, je v sázce existence klanu.
Existence Měsíčního klanu. Pruhový měsíc se zhluboka nadechl, protože se právě rozhodl. Rozhodl se a tentokrát to skutečně bude jeho poslední rozhodnutí. Konečné rozhodnutí.
Právě jsem nás všechny zabil. Blesklo mu hlavou, když vyřkl svůj názor.
"Je mi líto Bouře. Borůvková tlapka zůstává zde v táboře. Je třeba dopřát raněným nepřetržitou péči. Ty, Lišák a další válečníci můžete jít se mnou."
Bouře stále nechávala svěšenou hlavu, ale navíc ještě zasyčela.
Borůvková tlapka kývla. "Sama nevím, zda Lišákovi věřit, a proto respektuji tvá slova, Měsíci. Zůstanu zde. Ale klan by měl ještě slyšet, co mi Hvězdní řekli, těsně než přišel Lišák."
Všichni k ní obrátili plnou pozornost.
"Řekli přesně tohle:
Lišák krouží okolo doupěte. Nenechte se rozhodit, nechce vás lovit. Hledá jen teplo vaší nory. Podělte se o domov, avšak střežte, co je vám vlastní. Mějte se na pozoru před prohnaným dravcem! "
Pruhový, Bouře a nejspíš i Lišák si vyměnili pohledy. Několik klanovníků se zmateně podívalo po ostatních. Nikdo nic neřekl. Všichni si uvědomovali, co přesně ta slova znamenají, ale nikdo nechtěl vyjít proti záhadnému Lišákovi, který je nebezpečným dravcem uvnitř jejich nory.
"Něco mi vysvětli." Otázal se s mírným zaujetím zástupce Sněžný dráp. "Když tě poslali Hvězdní, jak to, že nás před tebou zároveň varovali? Copak by to dávalo smysl?"
Nastalo ticho. Mlhovous si pomyslel, že je zajímavé, jak Dráp nasměřoval otázku přímo na posla hvězd, nikoli na Bouři. A taky si pomyslel, že zástupce má naprostou pravdu...
Bouře se poprvé po svém příchodu zatvářila zaraženě. Ale mlčela. Lišák očividně nic neříkal. A všichni si opět trochu přemalovali obrázek.
"Hm. Další z důvodů, proč nechat léčitelku zde. Bouře, už ani slovo. Teď máš aspoň o čem přemýšlet. Zkus ze svého přítelíčka dostat pravdu." Měsíc už působil hodně podrážděně. "Na Shromáždění půjdou tyto kočky:
Z válečníků to budou Jestřáb, Bezdráp, Bouře, Ohnivá skvrna a Námraza. Z učedníků Růžička s Ostrodrápkem. Od starších půjde Mlhovous s Hromem a nakonec v samozřejmě já. A s Bouří jde Lišák."
Přelétl klan přísným pohledem. "Má s tím někdo nějaký problém?" Když se nikdo neozval, spokojen kývl. "Dobrá. Zítra s posledním paprskem slunce vyrazíme. Buďte všichni připraveni,vážně nechci na nikoho čekat.
A Bouře?"
Černá kočka zbystřila.
"Lišák spí v táboře a nehne se z východu ven. Kdyby se cokoli stalo, řekneš mi to. To není prosba." Ani nečekal na odpověď a jeho mourovatý kožich se ztratil mezi stíny.
Bouře si povzdechla, uklidila se s Lišákem mimo ostatní a houf se začal pomalu rozcházet.
Mlhovous se poklusem vydal k doupěti starších. Měl hlavu plnou myšlenek. Co je Lišák vlastně zač? Pomůže nám? Je Bouře normální? Co se stane zítra? Uvědomil si jak má štěstí, že byl na zítra vybrán. Aspoň vše uvidí.
Byla podle něj trochu škoda, že ani jeden z učedníků nebude na svém prvním Shromáždění se svým učitelem, ale Ostrodrápkova Selena téměř zchromla na jednu nohu a zástupcem nemohl na Shromáždění, pokud šel velitel. Někdo musel zůstat velet.
Zítra, zítra se na všechno najde odpověď...

Fuj! Čtvrt na dvanáct! A kapitolu bych zase nejradši hodila do odpaďáku... No, aspoň že děj se jakž takž drží linky. Snad líbilo, Když tak hoďte vote nebo komet.
Zatím ahoj.