Apollónova Dcera - první léto

Další holka do party

"Ale Floreto!" Zakňučel Marek a já zrychlila krok. "Já musím-"
"Ne!"
"Potřebu-"
"Zapomeň!"

Abych to vysvětlila....Tohle dohadování začalo, když mi řekl, že taky nejsem k zahození. Víc to rozebírat nebudu.

"Ale od začátku tábora jsem neměl-"
"To je tvůj problém!"
Pak začal být mnohem otravnější. Vše vyvrcholilo tím, že řekl tu známou čast z pohádky O Smolíčkovi. Za ramena jsem si ho přidržela, kopla ho do rozkroku a dvakrát do břicha. Pak jsem ho nechala spadnout na zem. Došla jsem ke zbytku skupiny, přičemž kluci udělali krok zpět.

"Nejsi trošku agresivní?" Zeptal se opatrně Tomáš. Jen jsem si odfrkla.
"Nemá provokovat." Pokrčil rameny Nico.
"Udělala ze mě holků..." Marek zněl jak chipmunek a držel se za "poškozené" místečko.
"No moc práce mi to nedalo." Zaslechla jsem, jak se kluci snaží nesmát, ale nešlo jim to. "Ale mohls skončit hůř."
"A to jak?!"
"Právě jsem si vzpomněla," vytáhla jsem z kapsy dýku, "že jí mám."
"Dalas jí jméno?" Zajímal se Tom.
"Hmm...asi ne. Takže od této chvíle se jmenuje Zabiják všech co mě naserou!"
"Trochu dlouhé jméno, ale jinak super." Uznal Simon.

"Už si skončila, Mařenko?" Křikla jsem na Marka, který se zvedal.
"M-Mařenko?" Nechápal.
"Řekls, že jsem z tebe udělala holku."
Udělal "dívčí" pózu. "A jó, vlastně." Mluvil jak totálně vypatlaná blondýna ze seriálu. "Sem to ale blbá!"

Ani to, že už nejsem jediná holka ve skupině, mi na klidu nepřidalo.

.
.
.

Seděli jsme u oltáře Herma, který se sem bohovévědíjak dostal. Všichni jsme byli zbití a podrápaný. Nemohla jsem použít své schopnosti na všechny, takže jsem si sama vytvořila žebříček toho, kdo z nás je nejsilnější a tudíž nepostradatelný. Pak jsme si dali svačinku.

"Dáte si?" Nabídla jsem Nicovi a Simonovi jednu Oreo sušenku, kterou si vzali.
"Můžu taky?" Zeptal se Adam.
"Kluci? Byl hodný?"
Simon s Nicem neochotně přikývli, tak jsem dala sušenku i Adamovi. Tomáš ani Marek- tedy Mařenka- se radši neptali.

"Flo?~" Mařenčin výraz se mi nelíbil. "Přemýšlela si někdy nad tím, že by sis vzala šaty s mini-"
Ani to nemusel doříkat a už jsem mu dala pěstí. "Ups! Když jím Oreo, nebývám tak agresivní."
"Nedělej si starosti...Ode mě by měl dostat stovku ran, ale stejně je nedostal. Takže to splatíš za mě." Podrbal si omrzliny Adam, přičemž sýkl bolestí.
"S radostí."
"Můžu taky?" Zeptal se Simon. Adam pokrčil rameny.

"No..." Opucoval se Nico, když se zvedl ze země. "Floreto, už párkrát jsem tě viděl šermovat. Myslel jsem si, že se zlepšíš, ale ten poslední boj..."
Podívala jsem se na mé potrhané a zakrvácené oblečení.
"Takže jdeme trénovat." Nešlo nesouhlasit, protože mě okamžitě zatahal za ruku a musela jsem jít.

.
.
.

Už mě trénovalo pár polobohů, ale Nico byl úplně jiný level. Vůbec se nebál mě zasáhnout, takže to vypadalo spíš jako boj na život a na smrt, ne jako trénink. Navíc byl hrozně rychlý.

"Do hajzlu, Floreto!" Zařval Nico, když mě sekl do ruky. Sice to bylo jen škrábnutí, ale stejně mi z toho tekla krev. "Snaž se!"
"Já už...." snažila jsem se nadechnout. "...nemů-" Jen tak tak jsem vykryla útok.
"To nikoho v boji-"
"Nico! Už jí nech, nebo jí nezbyde energie na další skutečný boj." Křikl Adam.

.
.
.

Seděla jsem a schovávala lahvičku nektaru. Musela jsem si trošku cucnout.
"Hej." Naklonil se ke mně Adam. "Nica jsem viděl několikrát trénovat nováčky a řeknu ti jednu věc: na nikoho nejde tvrdě, když ví, že na to nemá."
Uchechtla jsem se. "A neříkáš to jen proto, abys mě uklidnil?" Nedala jsem mu prostor odpovědět. "To je jedno. Vím, že mi šerm nejde. Sám si se mnou bojoval, takže to víš i ty."
"No jo." Podíval se na moje kolena. "Za to se o-"
"Nech to bejt." Zvedla jsem se. "Tak pánové a Mařenko! Můžeme vyrazit?"