Apollónova Dcera - první léto

Černý Petr....nebo spíš Marek?

Opět jsme bojovali se skupinou nestvůr a Nico věčně na mě pokřikoval.
"Floreto! Ty vole!"
"Co zas?!" Propíchla jsem nestvůru, ohlédla se po Nicovi a vyhla se ráně.
"Bojuj pořádně!"
Usekla jsem další hlavu. "Co asi dě-" Zas jsem sekla. "-dělám?!"
"Přestaňte po sobě řvát!" Přidal se Simon.
"Aspoň se Floreta něco naučí!" Ozval se Tomáš.
Otočila jsem se k němu čelem a rozpažila. Můj meč a dýka skončili ve dvou nestvůrách. Chtěla jsem něco říct, ale zastavil mě Marek.
"Ale sim tě! Holky jsou-" Neodpověděl to, protože na něj skočila empúsa. Přiskočila jsem k nim a probodla jí hlavu dýkou.
"To mi vyřešíme po-" Chtěla jsem mu pomoc vstát, ale zaslechla jsem za sebou kvílení. Otočila jsem se právě včas, abych se nenechala sežrat.

.
.
.

Ošetřovala jsem Tomáše. Nejradši bych ho nechala být, ale tentokrát jsme skončili bledě, ale naživu.
"Aspoň něco ti jde." Poznamenal a já mu trochu moc pevně zavázala obvaz, takže ho to bolelo.
"Promiň." Začala jsem znovu.
"Ale zlepšuje se." Napil se vody Nico. "Sice to není žádná slá-"
"Hlavní je, že přežila." Přerušil ho Simon, kterého přestávalo bavit, jak se všichni pořád dokola dohadujeme.

.
.
.

"Klid, Flo." Pokračovali jsme v cestě a už jsem byla v klidu, jenže Marek, kterého přestalo bavit si hrát na holku, začal mluvit.
"Jsem v klidu."
"Když tohle holka ře-"
"Ale já jsem opravdu v klidu. Jsem špatná a vím to. Budu muset trénovat. To je vše."
"Tím myslíš, že jsi nasra-"
"Možná jsem byla vykolejená, ale to jsme všichni, když nás někdo kritizuje."
"Oh! To je chyt-" Chtěl mi pocuchat vlasy, jenže jsem ho přes ruku plácla.
"Nejsem dítě."
"To jo." Odmlčel se. "Hele, nevadí, když ti to nepůjde."
"Hm."
"Konec konců kluci jsou dobrý na dvě věci a holky na jednu."
"Co?!"
Dal ruku kolem mých ramen. "Chceš tu věc říííí-!"
Když zbytek skupiny uslyšel, jak Marek vyjekl, nadskočili připraveni na další boj. Jenže když viděli mě, jak si v klidu vykračuju, a Marka, který se zas válel v bolestech na zemi, jen mávli rukou.

"Tak...boj bez zbraně by ti šel. To uznávám." Kýval spokojeně hlavou di Angelo.
"Děkuji, mistře." Uklonila jsem se.
"To je horší, než ten kopanec." Kníkl Marek.
"No ale jestli to takhle půjde dál, tak se nikam nedostaneme." Povzdechl si Adam.
"Tak kdo ale zvládne Marka, aniž by ho musel zmlátit?" Zeptala jsem se. Nikdo se nepřihlásil.

"Budeme se muset střídat." Řekl Tomáš. "Jinak ho zabijem."
"To zabití se mi líbí víc." Zamumlal Simon.
"Pokud vím," ignoroval ho Tom, "ještě s ním nebyl Nico."
Onen oslovený se zarazil, ale nakonec řekl: "Fajn."
"Ne! On je-je..." Postavil se Marek.
"Ten kdo tě udrží na uzdě." Řekl Adam. "Tedy doufám."
"Tak pojď, černý Petře." Pobídl ho Nico.

A tak jsem šla zas s Tomem, ale tentokrát mi jeho poznámky nevadili.