Apollónova Dcera - první léto

Epilog

Po tom, co jsem se rozloučila s přáteli a s Tomem, který mi aninevímproč přišel říct, že zůstává v táboře, jsem si sebrala svá zavazadla a vydala se k autu, kde čekal nevlastní otec.
Asi Vás překvapím, když řeknu, že jsem nejvíce nebrečela při loučení se s Páťou, ale s Ariou. Ale tuto část příběhu si nechám s dovolením pro sebe.

.
.
.

Seděla jsem vedle tá- nevlastního otce v autě, kde rádio bylo vyjímečně vypnuté, aby mi mohl povyprávět o tom, co dělali o prázdninách. Občas jsem litovala, že jsem s nimi nebyla. Ale hned jak jsem si vzpomněla na své blízké v táboře, tak mě to přešlo.

"....a tak jsem musel strávit týden doma." Zasmál se a já ho nuceně následovala.
"Vypadá to, že jste si to užili."
"Jo, to jo."

Nastalo ticho.

"Víš, tvé sestry ještě nevědí, že- že jsi-"
"Polobůh." Dokončila jsem za něj. "A chceš, aby to tak zůstalo."
"Bude to tak lepší. Takže jestli se tě zeptají-"
"Mám si historky poupravit."
"Uh-hm. Ale nevím, jak vysvětlíš ty jizvy."
"Že jsou super!"
Podíval se na mě jak na blázna. Měla jsem hroznou chuť mu říct jejich příběhy, ale asi by je slyšet nechtěl.
"Prostě....se chovej jako obvykle."
Vyznělo to jako: "chovej se jako normální člověk", nebo se mi to zdálo?

Zapla jsem rádio, začalo hrát písničku My heart will go on. Při vzpomínce na to, kdy jsem jí slyšela naposledy, jsem se rozesmála.
Muž vedle mě tomu nerozuměl.

.
.
.

Doma jsem byla přinucena si sednout na gauč a vyprávět poupravenou verzi prožitého léta. (Z Tartaru se stalo stanování, při kterém se moje skupina ztratila. Z jizev získaných v boji s nestvůrami jsou teď jizvy po boji s vlkem.)
Ale to, co zůstalo stejné, byl popis mých nových přátel a sourozenců.

Sestry poslouchaly s nadšením, máma se zděšením a otčím....ten dělal cosi v kuchyni. Zajímalo mě, jak by reagovali na skutečný příběh.

"A našla sis tam kluka?" Zeptala se starší sestra.
"Seš pitomá!" Zasmála jsem se.
"A chceš jet i příští rok?" Zajímala se mladší.
Podívala jsem se po všech členech rodiny, dokonce i na "otce", který zrovna přišel.

Sklopila jsem pohled s malým úsměvem a zasněně řekla: "Chci a moc."