Apollónova Dcera - první léto

Poslední vzpomínka

O Tartaru se říká, že nejde přežít, ale když už se to někomu povede, tak se zblázní.
I když nás všechny tahle zkušenost změnila, nezbláznili jsme se. Tohle bych ráda řekla o celé naší skupině, jenže to nejde...Tomáš začal trpět hysterickými záchvaty vzteku. Hlavně, když jsem byla poblíž.

"ONA SI TO PAMATUJE!" Řval Tomáš a snažil se mě opět napadnout. Pár lidí na marodce se ho pokoušelo zastavit. U mého lůžka stál Will s Nicem, aby mohli zasáhnout, kdyby bylo potřeba.
"Uklidni se!" Snažila se ho uklidnit Lucy. "Mluví pravdu!"
"NE! MUSÍ SI TO PAMATOVAT!"
"Tohle nezjistíme!"
Hned jak to Tomáš uslyšel, přestal se mě pokoušet zabít. "Ale ano, zjistíme." Usmál se. "Ono to zjistit jde! A pak uvidíte, že jsem měl pravdu! Uvidíte, že hO ZABILA ONA!" Na to vyběhl z marodky.

Upřímně? Dostala jsem strach. Co když opravdu můžu za Adamovu smrt, jen si to nepamatuju?
"Neboj se, Flo." Překvapilo mě, že to byl Nico, kdo se mě pokusil uklidnit. Povzbudivě se usmál, další podivnost. "My, co jsme ta byli, víme, jak to bylo."
"A jak to tedy bylo?" Zeptala jsem se.
Zakroutil hlavou. "Nevím, co Toma napadlo, takže ti to radši řeknu pak."

.
.
.

"Dělej, Weroniko!" Tomáš ke mě dostrkal holku, která vypadala, že právě vylezla z postele.
"Co zas otravuješ?" Zakňučela.
"Chci-" strčil do ní tak, že spadla ke mně na lůžko. "Abys zjistila, co si jako poslední pamatuje z Tartaru."
"Proč- bych to měla-?" Zvedala se.
"Pak ti dám navěky pokoj." Tomovi v očích jiskřilo.
"Fajn!" Posadila se. "Ahoj. Jsem Weronike." Představila se.
"Floreta." Kývla jsem.
"Okej, Floreto. Zavři teď oči."
Podezřívavě jsem si jí změřila.
"Neboj se." Zasmála se. Tak jsem je zavřela.

Po této zkušenosti jsem se ptala pár lidí, jak to prožívali oni, když to museli také podstoupit. Ale nikdo to neprožil jako já. Připadalo mi, že jsem se doopravdy vrátila do minulosti.

.
.
.

"Hej, hej, hej! Jen trénink!" Adam přede mnou couval. Před chvílí mě napadl. "Byl to trénink!"
"Jo? Tak proč si mi o něm nic neřekl?"
"Jinak bys do toho nedala všechno. Když člověk ví, že je to trénink, drží se moc zpátky, aby nikomu neublížil. Takhle jsem poznal, jak-"
"Moc špatná jsi." Dokončil Marek.
"Není špatná." Bránil mě Nico. "Jen nemá pro šerm nadání."
"Já si ale myslím...." ozval se Tom. "Že jí to nejde, protože jí trénoval Atheris. Kdy by trénovala se mnou, byla by z ní mistrině!"
"Ale tys jí trénoval." Zasmál se Simon a my ostatní se přidali.

Omrzliny těch dementů, které jim způsobil Simon, se lepšili. Možná by je už neměli, kdyby jim je Jeho Veličenstvo potají neobnovoval.
Při jednom odpočinku, jsem ho načapala při činu. Klukům se nějak podařilo usnout.
"Nech je. Však si užili dost." Šeptla jsem.
Simon nahodil úsměv: "A když nenechám?" a pokračoval.
"Aspoň jsem to zkusila." Dál jsem to neřešila.

.
.
.

"-takové jsou její vzpomínky." Slyšela jsem Weronike, když jsem se probrala.
"A-ale...ona....Ona MUSÍ-" Tomovi se zlomil hlas. "Ona si to fakt nepamatuje." Povzdychl si nešťastně.
"Tak vidíš. Nezbývá ti nic, než věřit Markovi a tomu, co viděl." Řekl Simon.
"JÁ JÍ ALE NEOD-"
"O to tě nikdo nežádá." Přerušil Tomáše Marek. "Jen jí přestaň obviňovat. Nemohla za to."
"NEMÁ BÝT NESCHOPNÁ!" Zařval Tom a oddupal pryč.

"Chceš to tedy slyšet?" Nadskočila jsem, když Nico sedící vedle mě promluvil.
"Chci." Řekla jsem.
"Marku!"