Apollónova Dcera - první léto

Hlas

Vydali jsme se hledat onu řeku. Celou dobu mě znervózňovalo ticho, které rušili jen naše kroky. Nikdo nic neříkal, což mi taky na náladě nepřidalo.
Podívala jsem se na krvavě rudé mraky nad námi. Pomyslela jsem na Willa. Bohužel mi pak na mysl přišel Tomáš. Tehdy, kdy jsem ho napadla, protože jsem zaslechla ten rozhovor, jsem měla mít u sebe dýku.

Nevymlouvej se!

"Cože?" Koukla jsem na kluky před sebou v domnění, že mluví jeden z nich.
"Říkalas něco?" Zeptal se Simon.

Kdybys byla silnější, zvládla bys to!

Zatavila jsem. "To není vtipný!" Dupla jsem. Proč jsem byla hned agresivní?
"Co není vtipný?" Oba se zastavili a zmateně na mě zírali.

Jsi zbytečná!

Vyděsila jsem se. Nicovi ani Simonovi se pusa nepohnula. Přesto...jako by někdo mluvil a stál hned vedle mě.

"Já - já..." Zakoktala jsem.
Jsi ne-
"Tohle místo," přerušil hlas Nico, "si rádo hraje s lidskou myslí...Proto buďte víc opatrní."
Z nějakého důvodu, mě to, co Nico řekl, uklidnilo

Uklidnilo?! Komu to namlouváš?!

Zavrávorala jsem, pocítila jsem prudkou bolest hlavy.
"Jsi v pohodě?" Přešel ke mně Simon.
Rukou jsem mu naznačila, že je to v pořádku. Bolest rychle odezněla.

Hlas se zasmál. Konečně! Po tolika letech!
Když mluvil, soustředila jsem se na to, jak zní. Zvláštní bylo, že chvíli zněl jak žena, pak jako muž.

"Musíme se hnout." Řekl Nico a já se Simonem jsme přikývli.

.
.
.

"Musíme dolů." Náš "průvodce" Nico se zastavil u srázu. Kousek podním tekla řeka, od které šel chlad. Byl cítit až na horu. Nebylo to nic hrozného.
"No to je hezký, ale jak." Zeptala jsem se.
"Snadno."

.
.
.

Drželi jsme se co nejblíž u zdi a slézali po úzké římse. Netuším proč, ale pánové se rozhodli, že musím jít uprostřed.

Protože jsi neschopná!
"A na to jsi přišel jako jak?!" Okřikla jsem hlas v duchu. Po tomhle mu došli argumenty.

"Už tam budem." Oznámil Simon, který chtěl jít první.

No jo! Pán hrdina a ke všemu bystrý! Potlesk!
"Necháš toho!"
Proč bych měl?
Začala jsem ho ignorovat. Byl čím dál tím naštvanější a nadával na všechno.

Hele! Víš, co je vtipný?

Opět jsem pocítila obrovskou bolest hlavy, jenže tentokrát jsem ztratila rovnováhu a řítila se po hlavě přímo dolů, kde čekalo pár hezkých kamenů.

TOHLE! Zasmál se.