Apollónova Dcera - první léto

Trénink

Moje první návštěva arény byla... komická.

Nejdřív jsem vešla já a s úžasem jsem si jí prohlížela. Jenže mě pak vyrušila rána následovanou smíchem Patrika i všech ostatních v aréně. Jediní, kteří se nesmáli, byli áresovci a několik jejich přátel.
Když jsem se otočila, začala jsem se dusit smíchy. Tomáš, ten pablb, uklouzl na ledu a parádně si natloukl.

"Kdo...to....byl?!" Snažil se postavit.
"Já!" Vykřikl hrdě Simon, který se vydrápal z pod tribuny. Kitty, Aria, Atheris a spousta dalších si s ním plácla.
"Simone....." Tom řekl jeho jméno tak, že to vyznělo, jako ta nejhorší nadávka.
Došla jsem k Elsákovi. "To bylo podlý!" Řekla jsem přísně. Pak, když jsem se ujistila, že se onen áresovec nedívá, nastavila jsem ruku, aby si se mnou taky plácl.

"Flo!" Všimly si mě Kitty a Aria.
"Jdeš si zatrénovat? Chceš pomoc?" Ariiny oči se zaleskly.
"Ráda bych tě o to poprosila, ale..." Zmučeně jsem se koukla na Tomáše, který zase uklouzl, tentokrát kvůli tomu, že ho Patrik strčil.
Karta se obrátila, řekla jsem si.
"Počkat," zarazila se Kitty. "Ne...ne! Ne,ne,ne,ne,ne,ne,ne, NE!"
"Ale ano." Nevím, jak to bylo možné, že se Tomáš tak rychle objevil vedle mě.

Po pár minutách hádky mezi mými přáteli a tím tupcem jsem stála proti němu s vytaseným mečem. Rád učil za pochodu. Ostatní nás s vražednými pohledy sledovali.

"Teď!" Zavelel můj učitel a vrhl se na mě. "Zvedni meč!" Rozkázal, učinila jsem tak. "Výborně!" Pochválil, když jsem vykryla jeho útok.
"Díky." Oddálila jsem se.
"Víš," Tom si při tréninku rád povídal. Prý ho to lépe připraví na opravdové bojiště, kde je třeba se soustředit na více věcí. "Když jsi si dneska nepřišla pro výzo- SKRČ SE!" Máchl mečem. "-myslel jsem si, že- SEKNI!- chceš mít ode mě pokoj o den dřív."
Provedla jsem útok. "Jo, chtěla." Vyhla jsem se úderu. "Jenže bych tam stejně musela, kdyby- AJ!" Jen tak tak se čepel jeho meče vyhla špičce mého nosu.
"Dobrý! Kdyby co?"
"Kdyby si na mě nechtěl smlsnout školníkův hafík." Málem jsem ho probodla.
"Sakra! Počkej! Ten dědek je nestvůra? Tak proto mě pronásledoval domů!"
"Blik vole!" Vykřikla jsem.
"Vyskoč!"

.
.
.
.

Dávali jsme si menší pauzu. Pak jsme měli pokračovat, ale tentokrát bez rad.

"A..." Zničila jsem to ticho, co mezi námi bylo.
"Hm?"
"Proč jsi...proč..." Nevěděla jsem, jak správně utvořit otáku.
"Proč jsi začal být na ní milej?" Řekl za mě Patrik. Jen jsem přikývla.
"Já...nemám rád divný lidi." Vysvětlil Tom.
"Wow! Díky." Zamručela jsem.
"Myslím smrtelníky. Proto jsem se k tobě choval hnusně, vůbec si mezi ně nezapadala." V tom měl pravdu, velkou. "Jenže, když jsem tě tu viděl, hned mi došlo proč. Cítil jsem se kvůli tomu hrozně. Takže..."
"Chceš začít od začátku?" Doplnila jsem ho.
"Jo." Zakoukal se do země.
"Mou důvěru jsi zlikvidoval první bezdůvodnou nadávkou a pěstím." Na ten den prostě nejde zapomenout. Posměšky jsem slýchávala už před Tomem, ale on byl první, kdo mě kdy zmlátil. "Budeš si jí muset vybudovat, od základů."

Chtěla jsem se postavit a odejít, jenže přišel syn Dia, který si ze mě dneska udělal přistávací dráhu.
"Čau...um..." Bylo mu trapně.
"Floreta." Připomněla jsem Aherisovi.
"Jo, promiň." Zamračil se na áresovce.
"Co chceš, katastrofo?" Uchechtl se Tom, přičemž se u rukou Diova syna objevily jiskry.
Prudce se na mě otočil. "Nepadlo mě, že by bylo lepší, si teď za trénovat se mnou."
"Že by ses zamiloval, volný páde?" Dusil smích Tomáš.
Atheris se ho snažil ignorovat, ale stejně rudl vzteky. I mně došlo, že byl u toho, když se Atheris...
"No ja-" Pokusila jsem se co nejrychleji souhlasit, ale-
"Bacha, ať se propadneš hanbou."
Aheris ho propodl pohledem. Jiskry v jeho rukách se zvětšovaly. "Nikdo se tě na nic neptal." Procedil skrz zaťaté zuby.
"Oh počkej! Asi bych měl říct, ať se-"

Ozval se roh oznamující oběd.
Ten krpl má tak DOBRÝ štěstí! Blesko mi hlavou.
"Po obědě." Vyhrkla jsem rychle na Diova syna. Popadla jsem Toma rychle za ruku a táhla ho ven.
Ne, že by mi na něm záleželo, ale ta aréna byla příliš krásná na to, aby jí zničil blesk.

Tomáš vybuchl smíchy. "To bylo něco!" Opíral se mi rukou o rameno. "Ty-ty vlastně nevíš, co se mu stalo!" Utřel si slzu od smíchu. "Jednou, když se uč-"
"Sklapni!" Vyštěkla jsem, aniž bych to plánovala. Chtěla jsem to říct víc výhružně. Setřásla jsem jeho ruku z mého ramene. Otočila jsem se čelem k němu.
Smích ho přešel, jakmile si všiml mého naštvaného výrazu.
Nervózně se usmál. "Ale je to skvělá a vtipná hi-"
"Říkal si, že chceš začít znovu?" Skočila jsem mu do řeči. Jen zaraženě přikývl. "S tímhle chováním?!" Ušklíbla jsem se.
"Floro!" Přišel k nám Patrik.
Popadla jsem ho a táhla pryč.
"A zachránila jsem tu budovu, ne tebe!" Zařvala jsem na Toma přes rameno.