Apollónova Dcera - první léto

Will...

Když jsem zahlédla ty dvě, chtěla jsem po nich skočit a trošku jim vysvětlit, že se mi to, co říkaly, nelíbilo. Ale Willík mě přidržel a snažil se mi domluvit, což se mu nedařilo.

"Floreto." Nico se mi zahleděl do očí. "Tohle je první a poslední rada, kterou ti dám...Nikdy nikoho nezabíjej, když je okolo moc lidí."
"To je fakt." Přikývla jsem. "Díky."
.
.
.

Seděla jsem, papkala své jídlo a rozhlížela se po jídelně.

U Áresova stolu se na mě zubil Tomáš. Jeho bratři, kteří na mě zaútočili, tam neseděli, protože plnili trest. Prý měli tolik problémů v táboře, že to Cheiróna přestalo bavit.

Škoda, že jim trest nedal Pan.D...

U Hádova stolu seděl Nico s mým bratrem. Vždy, když byli ti dva spolu, připomněli mi jin jang.
Jsi divná...
Moc jim to spolu slušelo...

Něco je špatně

Začala jsem se vyděšeně a hlavně zmateně rozhlížet. Opravdu tu něco nehrálo.

Můj pohled padl na smějící ho se Willa.
Něco je hrozně moc špatně.
Nico, který s úsměvem pozoroval mého bratr, se zatvářil popleteně. Tohle...jako by to byl signál.

Vstala jsem a mířila k nim. Bylo to automaticky. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělam.
Zaměřila jsem se na Willovo jídlo. Pak na jeho skleničku s limonádou.

Klopýtla jsem, vrazila jsem do stolu. Sklenička se převrhla a celý její obsah skončil na talíři s jídlem.

Bylo to ono?

"Pro bohy!" Začala jsem se zvedat. "J-já se moc omlouvám."
"V pořádku. Stává se." Uklidnil mě apollónovec.
S Nicem jsme si vyměnili pohledy. Nepatrně si oddychl. Já z neznámého důvodu taky.
.
.
.

S Willem jsme vycházeli z jídelny a říkal mi, abych příště byla opatrná. Já vše odkývala.
I přesto, že se mi polovina tábora začala smát, pocítila jsem menší úlevu. Bohužel ne na dlouho.

Will zakašlal.
"Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se.
"Je to jen ka-" Nedořekl to. S kašlem a v křečích padl na kolena.
"Wille!" Sedla jsem si vedle něj celá v šoku. "Z-zkus zhluboka dýchat."
Bravo Flo! Jsi skvělá doktorka!

Pozvracel se a já ho zachytila těsně před tím, než se mu podlomily ruce. Celý se třásl, potil se a celkově vypadal, že trpí bolestí.

Zkusila jsem použít mou schopnost snížit bolest. Jenže jakmile jsem to udělala, pocítila jsem, jako by mi něco obmotalo vnitřnosti a jak moc energie mi to bere. Jeho bolest se stala i mou.

Vše přestalo, když omdlel. Po tvářích mi tekly slzy. Nejen že to byla ukrutná bolest, ale taky mě ničil ten fakt, že Willův život je na vlásku.

Odtrhli ode mě Willa a odnesli ho pryč.

"Floreto!" Přiskočilo ke mně pár lidí. Mezi nimi byl i Tom. "Co se stalo?!"
"Wi-Wi-lla..." nadechla jsem se. "Otrávili."

--------------------------------------------------------

Někdo: Je jasné, kdo to byl!
Já: Ano je. Ale mysli na to, že "knížní" Floreta je naivní.
Někdo: A to hodně!