Apollónova Dcera - první léto

Něco jako seznamování

Když jsme vyšli kopec, tak jsem se lekla velkého draka, který byl omotaný okolo stromu. Na stromě bylo hozené zlaté rouno. Patrik mi vysvětlil, že to rouno i strom slouží k ochraně tábora. Ten drak má za úkol je hlídat.
Sice jsem milovala draky, ale nejvíce mě uchvátilo údolí, kde stála farma. Ale jakmile jsem se podívala pořádně...
Obrovské jezero, skupiná různých srubů, co vytvářela tvar podkovy, velká modrá budova, podivná lezecká stěna, stáje....to vše bylo obklopeno lesy. Jednoduše nádhera.

"Počkej, až to uvidíš zblízka." Řekl Patrik, který si všiml mého obličeje plného úžasu. "Tak pojď." Pobídl mě.

Patrik mě vedl k té modré budově a já nevěděla, na co se dívat dřív. Všude pobíhali děcka, no, někteří už tak nevypadali. Taky se tu proháněli nějaké víly. (Později mi bylo řečeno, že to jsou dryàdy.) Po obloze létali pegasové. Prostě něco neuvěřitelného.

"Patriku!" Přiběhl k nám vysoký blonďák. "Čau! Kdo to je?"
"Čus, Wille! To je Floreta, právě jí vedu za Chéironem." Odpověděl saryr.
"Proč? Není třeba." Zazubil se Will. "Jí tu klidně provedu."
"Tím by nic nezkazil." Přicválal k nám ketaur. Od pasu na horu hnědovlasý, vousatý a ,dle mého názoru, zdatný muž, od pasu dolů běloušek.
"V-vy jste..." Upustila jsem na zem vojenskou tašku.
"Ano, jsem." Přikývl a usmál se. "Vítej v táboře Polokrevných." Rozpřáhl ruce. Já jen přikývla.
"Je neurčená." Ozval se Patrik.
Chéirón si uhladil vousy. "Vážně? No, snad se brzo ukáže, čí si. Máš nějaké otázky?"
"N-na ty důležité mi odpověděl tady Patrik." Odpověděla jsem.
"A o chodu tábora ti řekl?"
"To...ne."
"Aha. Tak to aby-"
"Chéiróne!" Vykřikl jeden táborník. "Hledá vás pan D.!"
Kentaur si povzdechl. "Solaci , mohl bys?"
"S radostí." Řekl blonďák.

Will vůbec neotálel. Před tím, než začala prohlídka tábora, poprosil Patrika, aby se mi postaral o věci. Sice bych se o ně mohla v klidu postarat sama, ale Patrik byl až moc ochotný.

Procházeli jsme tábor a Will mi odpovídal na otázky, poučoval o chodu tábora a popisoval věci okolo nás.
Snažila jsem se dávat pozor, ale jakmile došli ke srubům, bum! Začala jsem běhat cik cak od srubu ke srubu podle toho, jaký mě zrovna zaujál. Můj průvodce byl nejdřív klidný a ke každému srubu něco řekl. Jenže to mé chaotické pobíhání ho brzy omrzelo.

"Au!" Vykřikla jsem, páč mě trochu surově chytl za ruku.
"Tak...teď trochu systematicky." Rozhodl Will.
Zrovna jsme procházeli okolo srubu Boreáse, když z něj vyběhl kluk, který mě málem srazil. Za ním hned vyběhla nějaká holka, co řvala: "SIMONÉ!!!"
Blonďák mi vysvětlil, že je to král vtípku, hned po bratrech Stollových. Okamžitě jsem si je přidala na seznam BACHA NA NĚ a na seznam POPROSIT O POMOC S PLÁNEM NA POMSTU.

"WILLE!" Přiběhla k nám blondýnka. Dost se podobala Willovi. "Ve srubu máme problém!"
"Doháje! Zatím dej na ní pozor." Odběhl pryč.
Obě jsme se na sebe podívaly.
"Jsem Floreta." Představila jsem se.
"Aria." Usmála se.
Tak jsem já a můj nový průvodce, tedy průvodkyně, pokračovali v prohlídce.