Apollónova Dcera - první léto

Když Flo umírá

"Ahoj. Jak ti je?" Přišla za mnou Jane.
Lehla jsem si tak, jakobych byla mrtvá. "Nyní umírám v nekonečných mukách a jediná věc, která mi může pomoc, mi je krutě odebírána."
"To je to tak zlé?" Zděsila se.
"Ne. Jen se nudí a hraje si na královnu dramatu." Vysvětlila Lucy, která jen prošla.
"Je to hrozné, ty bachařko!" Sedla jsem si.
"Ta přezdívka se mi líbí!" Zvolala.
Naštvaně jsem si založila ruce na hrudi.
"Vypadáš jako dítě." Řekla Jane.
"Kdybych tu měla aspoň knížku." Postěžovala jsem si. Ano, sice trpím dyslexií, ale stejně ráda čtu.
"No...dneska mám už nějaké plány, ale mohla bych ti něco přinést. Tedy jestli budu mít čas..."
Objala jsem ji. "Děkuju! Prodloužíš mi život o pár hodin navíc."
.
.
.

Nudila jsem se a to zatraceně hodně. Proto jsem vymýšlela parodie na písničky.
Nejdříve jsem zpívala námi známou "Strýček Cheirón tábor měl", přičemž jsem vyjmenovala půlku tábora.
Další byla "Sto malých bůžků", ale s tou jsem skoro hned skončila, protože mě nic nenapadlo.
Jako třetí jsem vymyslela "Když jde malý Zeus spát". Jenže začalo hřmít, tak jsem raději přestala.
A nakonec Nicova oblíbená: "Chodím po podsvětí mrtev sem a tam."

Další věc, co jsem dělala, byla, že jsem přemýšlela nad takovými blbostmi, že by mi bůh blbostí přenechal své místo.
.
.
.

"Floreto!" Přiběhla Sára, která na mě skočila, aby mě objala.
"Au!"
"Ups! Promiň." Slezla ze mě.
"V pohodě. Co tu děláš, prcku?"
"Přišla jsem tě rozveselit."

Sára mi začala vyprávět všechno možné i nemožné. Hlavně mě informovala o tom, co se děje venku.

Zakvílela jsem a padla na záda.
"Já chci pryč!"
Odněkud jsem zaslechla chechotání, ale nikoho, kdo by se mohl smát, jsem neviděla.
"Neboj Flo! Za několik dní budeš volná jako..." Odmlčela se.
Posadila jsem se a viděla, jak se z jejich dlaní line světlo. Najednou se dropný paprsek změnil v malilinkatého ptáčka.
"...ptáček." Dokončila unaveně.
"To je úžasné, ale neměla bys ses tak unavovat."
"Je to...trénink." Snažila se nechat oči otevřené.
"Měla bys sis lehnout." Ukázala jsem na volné lůžko vedle mě. Sára neprotestovala a lehla si.
.
.
.

Usnula jsem. Bylo to fajn, protože jsem se nenudila. Bohužel mě cosi probudilo.

To cosi byl Harry, který se uličnicky smál. Něco mi dával na obličej.

"Harry?" Pomaličku jsem si sedla.
Vylekaně na mě koukl. "T-to...ZA TO MŮŽE SIMON!"
"Co zas já?!" Simonova hlava nakoukla dovnitř.
Harry rychle kolem něj prosvištěl.
"Vrať se zpátky, ty zmetku?!" Zařval starší boreásovec a začal pronásledovat mladšího.

Will, který je sledoval, ke mně přišel.
"Co to mělo z-" Když koukl na mě, zarazil se. Pak začal prskat smíchy.

Šahla jsem si na kus kůže na obličeji a nahmatala malý papírek, který jsem následně odtrhla. Byla to samolepka jednorožce.

Chtěla jsem si je všechny sundat, jenže mi můj milovaný a stále smějící se bráška chytil ruce. Sedl si na lůžko.

"N-nech s-si je. Slu-sluší ti." Řekl.
Snažila jsem se mu vytrhnout, ale byl silný.

Když se mi to podařilo, polechtala jsem ho na bocích.
Apollónovec vypískl a nadskočil tak, že sletěl z postele.

Teď jsme byli dva, co se smáli.
Během smíchu jsem si sundavala samolepky.
.
.
.

Přišel Tomáš...
"Čau, Flor..."
Plánovala jsem ho ignorovat, ale bylo by to hnusný vzhledem k tomu, co pro mě udělal.
"H-hej, Tome."
"Jane mi řekla, že chceš knížku, tak..." Natáhl ke mě ruku s knížkou.
Malý princ?
"Dí-ky." Vzala jsem si ji. "A taky za tam to."
"V poho."