Apollónova Dcera - první léto

Celý den na marodce

"Floreto!"
Bylo po snídani a můj kozlí kamarád mě uvěznil v medvědím objetí.
"P-pusť..." Zaskučela jsem.
"Jejda. Promiň." Pustil mě a já se nadechla.
"Ráda tě vidím." Usmála jsem se.
"I já tebe. Tak...co plánuješ?"
"Asi nebudeš nadšenej..."
"Proč?" Sjel mě pohledem.
"Chci zas pomáhat na marodce."
Patrik chvíli mlčel.
"To je vtipný. Já jí opustím a ty tam jdeš." Uchechtl se.
"Chtěl jsi se mnou strávit den?"
"Jop. Ale nevadí. Někdy jin-" Jeho pozornost padla na cosi za mnou.
Otočila jsem se a spatřila celkem pěknou dryádu.
Patrik zamečel, což mě donutilo se zasmát.
"Přestaň!" Zrudl a praštil mě.
"Pro-promiň."
"Hm!"
Dryáda se na nás podívala. Usmála se na Páťu a zamávala mu.
"Myslím, že si dnes beze mě poradíš." Poplácala jsem ho po rameni, poté jsem odešla a nechala ho samotného vstříc...čemukoliv, co ho mělo potkat.
.
.
.
.

"Nazdar, Floreto." Pozdravil Will. "Co ty tu?"
"Co by? Jsem apollónovec, co se chce přiučit." Zazubila jsem se.
I přesto, co jsem mu řekla, vypadá... vyrovnaně.
Není to přetvářka?
"N-no dobře. Hurá do práce!" Rukou mi pokynul, že mohu začít.
.
.
.
.

Seděla jsem vedle jedné holčičky jménem Sára, která byla mou sestrou, a utěšovala ji. Chudák měla zlomenou ruku.
"Hrozně to bolí." Kníkla.
"Já vím, beruško." Pohladila jsem ji po vlasech.
Už jsem se pokusila její bolest zmírnit, ale nějak mi to nešlo.
"Už nikdy nepolezu na stromy." Rozhodla se.
"Když to říkáš...umíš nějakou písničku?"
"Stýček Donald farmu měl."
"A jinou...?" Zakroutila hlavou. Trošku mě to zarazilo.
"Nevadí. A co kdybychom ji poupravili?"
.
.
.

"....a Liam sem a Liam tam. Liam sem, Liam tam, všude samej Liam. Strýček Cheirón tábor měl, hya, hya hou!" Už jsem zpívala o několika lidech z tábora a Sára se tomu smála.
"Teď Ellen!" Požadovala.
"Vážně?"
"JÓ!"
"Tak...a tam Ellen učíval, hya, hya hou! A Ellen sem a Ell-"

"Můžeš toho nechat?!" Zařval nějakej kluk ležící vedle.
"Promiň."
"Se omlouvej, ty vole!"
Naklonila jsem se blíž k Sáře: "A bručoun sem a bručoun tam..." Zanotovala jsem.
Sára se chytla za břicho a snažila se nesmát moc nahlas.
"Cos řekla?!" Vyštěkl kluk.
"Nic." A byla to pravda...nic jsem neřekla, ale zazpívala.

"Jsi jak sluníčko, Flo!" Řekla Sára.
"Hmm... Čím to asi bude?" Pronesla jsem ironicky s úsměvem.
"Táta!" Vykřikla.
"Přesně tak!"
"A víš, co jsem zdědila já?"
"No?"

Začala svůj pohled soustředit do zdravé ruky. Nějakou dobu se nic nedělo, ale pak se její dlaň malinko rozzářila. Bohužel jen na chvilku.

"Když používám dvě ruce, je to lepší." Řekla omluvně. Navíc se tvářila trošičku vyčerpaně.
"To nic. Jsi skvělá." Pocuchala jsem jí vlasy.
Pak jsem jí nechala, aby si odpočinula.
.
.
.
.

"Č-čau, Flo."
Stála jsem před Tomem, který byl trošku nepozorný při tréninku, takže měl dlouhý krvavý škrábanec na paži. A já dostala úkol ho ošetřit.
"Čauko." Sedla jsem si k němu a otevřela desinfekci.
Rukou, ve které jsem držela kus látky, jsem mu podepřela jeho poraněnou ruku.

"Jako za starých času." Poznamenal.
"Teď to štípne." Párkrát jsem mu ránu pokapala tekutinou, která moc nevoněla. Tomáš bolestí zasyčel.
To to musí vytahovat?
.
.
.

"Můžu něco zkusit?" Zeptala jsem se, když jsem mu měla ránu ovázat.
Zamračil se. "Nějaká nová obvazovací technika, či co?"
"Prostě odpověz." Otráveně jsem zaklonila hlavu.
Souhlasil.

Stoupla jsem si a to tak, aby nikdo neviděl, hlavně Will, to, co jsem se chystala udělat....

Opatrně jsem přiložila ukazováček na jeho ránu a začala se soustředit. Pomalu jsem sjížděla po ráně, přičemž jsem cítila menší únavu.

"Páni..." Vzdychl. "Skoro to nebolí."
Dávala jsem si takový pozor na svou energii, že jsem pouze zmírnila jeho bolest.
.
.
.
.

"Flo?" Po obědě si mě Will odvedl dál od ostatních.
"Co se děje?"
"Já..." Váhal.
"Wille?"
"Dávej si v lese, prosím, pozor."
"Proč?"
"Poslední dobou..." Zase odmlka. "Prostě mi slib, že budeš opatrná." Bylo vidět, že mi chce říct pravý důvod, ale něco mu v tom bránilo.
Věděla jsem, jak se cítil.

"Slibuju."