Apollónova Dcera - první léto

Začátek výletu

Po večeři jsem měla namířeno do srubu mého otce, abych si vzala věci a následně utekla ke stájím, kde jsem se měla setkat s klukama. Ovšem nemám takové štěstí, aby se mi to povedlo.

"Floreto."
Kurva ne. Ignorovala jsem Tomáše a zrychlila krok.
"Floreto!" Chytil mě za límec trička, čímž mě zastavil. "Jdeš zas za Willem?"
"Co je ti do toho?" Zavrčela jsem.
"Chtěl jsem se ti omluvit."
"To je super! Teď mě pusť!" Ohnala jsem se po něm.
"Klid, holka."
Klid? Já mu dám "klid"!
"Pusť!"
"Hele, pracuješ až moc. Co by na to řekl Will, že si ničíš zdravý?"
Hleděla jsem na něj jak na zjevení. Když jsem se ale koukla za něj...

Aha! Ty si hraješ na kamaráda kvůli těm pipinám!

"Nejdu za Willem. Chci jít spát. Tak mě nech!" Zas jsem se ohnala.
"A nechceš jít s námi k táboráku? Hm?"
"Ne díky!" Snažila jsem se mu vytrhnout.
"Tak hele!" Přišla k nám jedna slepice.
"Tomáš se snaží být milý a ty ho tu chudáka ztrapňuješ!"
"Jak ztrapňuju?! Jsem unavená a chci spát! Tak mě do prdele nechte!"
"Chápu to, Flo." Kníkl Tomáš.
"Faj, tak mě-"
"Byl jsem hajzl."

Ne, ne, ne, ne, ne, ne! Proslov ne!

"Zradil jsem tě a ubližoval ti. Pak jsem si získal tvou důvěru a následně zradil. Napadl jsem to, cos milovala. Chápu to. Máš právo mě nesnášet."
Vytrhla jsem se mu a dala se k odchodu.
"Tomu ani nic neřekneš?!" Můžou krávy štěkat? Tahle holka říka jo!
Protočila jsem oči a koukla na skupinu. "Přežila jsem, že sis malý péro kompenzoval tím, žes mi dělal naschvály. Ale za to, žes napadl mou rodinu, tě pošlu do Tartaru." Sladce jsem se usmála. Ukázala jsem prostředníček a odešla.

.
.
.

Simon už čekal s dvěma pegasi, po Nicovi ani stopa.

"Trvá vám to." Poznamenal boreásovec.
Ignorovala jsem ho přešla k jednomu pegasi. Vytáhla jsem z kapsy kostku cukru, kterou jsem si vzala z jídelny.
"Tady ti dám cukřík a jestli se nám při cestě nic nestane, dám ti další." Řekla jsem létající potvoře a dala jí cukr. "Hodnej koník." Pohladila jsem pegase.

"Omlouvám se za zpoždění." Přiběhl Nico.
"Kdes byl?" Zajímala jsem se.
"To je tajný." Vydechl Nico a nasedl na pegase.
Ještě jsem se pomodlila k bohům a následně si sedla za Krále duchů. Omotala jsem ruce okolo jeho pasu.

"Připraveni?" Zeptal se Nico.
"Ne, ale jeď." Řekla jsem. Moje noční můra mohla začít.

.
.
.

"To se tak moc bojíš?" Zeptal se Nico po chvilce letu.
"Hádej." Snažila jsem se nedívat dolů.
"To chápu, ale mohla bys mě, prosím, přestat tolik mačkat?"
"Promiň." Trochu jsem povolila stisk.

Dovolila jsem se ohlédnout po Simonovi, který letěl těsně za náma. Vypadal, že si let užíval.
Pak jsem se rozhlédla po kopcích. Byla to nádherná krajina. Ráda bych se podívala dolů, jenže hrozilo, že by se o výhled mohla zajímat taky moje večeře.

Opřela jsem se čelem o Nicova záda. Nejprve se trochu napřímil, ale hned se uvolnil.
Když jsem s Nicem mluvila poprvé, nebylo to nic příjemného. Navíc bylo vidět, že mě nemá moc v lásce.
Nevím, proč jsem si na to vzpomněla.

"Za jak dlouho tam budem?" Křiklo jeho veličenstvo Simon.
Co mě to zas napadlo za přezdívku?
"Až tam budem, tak tam budem." Odbyl ho přede mnou sedící kluk.