Apollónova Dcera - první léto

Titanic

"Kurva Nico!" Zařvala jsem.
"Sorry. Menší turbulence."
"Já ti dám turbulence! To jsem ti věřila poprvý!"
"Možná kdybys nebyla otravná..."
"Jak-? Jen si broukám!"
"No právě!"
"A to mi to ne-"
"Držte už huby!" Zakřičel Simon.
"Ale on-"
"Ne! Jestli budete pokračovat, tak si vás vystavím jako sochy!"

Abych to vysvětlila. Po pár minutách jsme s Nicem zjistili, že si navzájem lezeme na nervy. Například jsem si začala broukat a ten zmetek nasměroval pegase střemhlav dolů, pak to jen tak tak vybral. Ale před tím se toho stalo...ne přímo hodně, ale...prostě to Simona začalo štvát.

"Promiň." Pípla jsem.
"Ne. Já se omlouvám." Bylo vidět, že se omlouvat nechce, ale radši se omluví, než by čelil vzteku boreásovce. "Tohle bude ještě dlouhá cesta."

.
.
.

"Takže..." Zírala jsem na hromadu kamení v Central Parku. "Druhý vchod?"
"Jo." Přikývl Nico. "Otevírá se hudbou." Oba kluci se na mě koukli.
"Co?"
"Není tvůj táta čirou náhodou..." Simon nemusel dokončit větu.
"Ou! Hou! Pr!" Vydala jsem pár skřeků a zamávala na znamení, že s tím nesouhlasím. "Jako ráda bych to udělala, ale neumím zpívat."
"To jako fakt?" Podivil se Nico.
"Já jsem spíš nástrojový typ hudebníka." Ani mně ta věta nedávala smysl. "Prostě mi to jde s hudebními nástroji. Zpěv...no...nechci vás zabít."

Nico se zamyslel. "Takže s flétnou by ti to mělo jít."
"S tou mi to jde nejlíp." Kývla jsem.
"Počkejte tady." Odběhl.
"Mám se bát?" Zeptala jsem se Simona.
"Nemám ponětí."

.
.
.

Když Nico přiběhl, držel dřevěnou flétnu, kterou mi podal.
"Kdes to ukradl?" Zeptala jsem se.
"Vážně to chceš vědět?" Nadzvedl obočí.
"Ne." Postavila jsem se čelem ke kamení.

"Vážně na to umíš hrát?" Zeptal se Simon, protože jsem nezačala hned hrát.
Uraženě jsem nafoukla tváře. "Jasně že jo! Jenom jsem musela vybrat písničku." Přiložila jsem si flétnu ke rtům. Začala jsem hrát My heart will go on.

Stačil zahrát kousek melodie a kameny se rozestoupily. Odhalila se štěrbina ve tvaru trojúhelníku.

Pohlédla jsem na kluky, kteří nevěděli,  jestli se mají smát nebo...cokoliv jiného.
Uklonila jsem se a řekla: "Račte, pánové."
"O-opravdu jsi zahrála...?" Simonovi zacuklay koutky úst.
Narovnala jsem se. "Problém?"
"Ne. Jen...nic."

Nico vlezl do otvoru jako první a já poslední. Flétnu jsem si dala do batohu. Nikdo nikdy neví.