Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

1) Co tě žere Pottere?

„Harry! Neříkej, že se nic neděje. Já to na tobě vidím. Proč se nám nechceš svěřit?" Přemlouvá ho Grangerová cestou do velké síně na oběd. Poprvé v životě snad s Potterem soucítím. Sám vím, jak dokážou být holky otravné a Grangerová je ještě k tomu o level horší. Ještě před hodinou jsem slyšel, jak ho pořád do něčeho nutí a jediné, co jí dokázalo umlčet, byl Snape a jeho vražedný pohled, slibující stržené body, pokud se neutiší. I když na druhou stranu... Dost by mě zajímalo, jaké trable má 'náš slavný hrdina' , že po chodbách chodí jak tělo bez duše a je celkově takový tišší. Že by ta jeho prokletá jizva? Další šílené, nenormální a věštecké sny? Nebo snad problémy v ráji? Slyšel jsem, že malá zrzka Weasleyová za ním pálí, ale jinak spolu prý nic nemají.

Hned co jsem vešel do provoněné síně, na všechny podivnosti ohledně Pottera jsem okamžitě zapomněl. Zaslechl jsem jen vzdálené „no tak Rone! Vždyť je to taky tvůj kamarád, řekni mu něco", a už jsem se hnal ke Zmiozelskému stolu s hromadou jídla, čekající na hladové studenty. S Blaisem jsme si sedli vedle sebe doprostřed velkého stolu hned naproti Pansy a na talíř si nandali horu kuřecích stehýnek s brambory.

„Ten Potter je opravdu poslední dobou nějak divnej. Buď už je z Grangerový otrávený nebo ho znovu ve snu honí Pán Zla. Nebo je takovej kvůli Umbridgeový? Je pravda, že svým způsobem to je svině, ale Nebelvírům to nandavá bezvadně." Při těch slovech si Blais prohlížel Nebelvírský stůl. Bylo vidět, že Grangerová už to s výslechem Pottera vzdala, Weasley se jako vždy bezstarostně cpal a Potter se jen tak přehraboval ve svém jídle. Pozorně jsem si ho prohlédl. Nevypadal, že by ho znovu trápily noční můru, to bych poznal. Vždycky, když se mu nějaký zdál, těkal očima do všech stran, aby se přesvědčil, zda někde nečíhá Pán Zla nebo ten jeho slizký had. Ne dnes se zdál jen skleslý a s myšlenkami někde v oblacích. Ani Umbridgeová není vina za tuhle podivnou náladu 'zlatého chlapce', jinak by zmíněný Nebelvír zatínal klouby tak silně, až by bylo slyšet jejich praskání i k učitelskému stolu. Ne, Blais se musí ve všech svých domněnkách mýlit.

Pottere. Co tě žere? Pomyslel jsem si a dál zkoumal jeho zamyšlený výraz.

„Draco!" trhnutím jsem se otočil na Pansy, která do mě šťouchla loktem, aby přilákala mou pozornost zpět k její maličkosti. „Hmm?" zamručel jsem jen na ni a vrátil se k obírání kuřecího stehna.

„Ptala jsem se tě, co budeš dělat s tím o čem jsme se bavili včera večer." Zopakuje mi klidně její předešlá slova, které jsem před chvílí ignoroval. Nenápadně se podívám kolem sebe, jestli nás někdo neposlouchá. To by ještě dopadlo, kdyby někdo ze Zmijozelu zaslechl, že Zmijozelský princ Draco Malfoy je gay! Hned by se o tom dozvěděli celé Bradavice a co hůř! Především můj otec by mě nejspíš zabil.

Blaisovi a Pansy jsem tohle tajemství řekl teprve před týdnem, a to jsem byl navíc ještě opilí. Pochybuji, že bych se odhodlal jim to někdy říct bez alkoholu v krvi. Díky bohu to vzali úplně v klidu, a dokonce mě v tom podporují tím, že mi chtějí najít nějakého přítele. Včera mi dokonce navrhli, abych to napsal svému otci, abych nemusel skrývat to, kým jsem.
Na to jsem jim ihned odpověděl, že jediný, před kým to doopravdy skrývat musím, je právě můj otec. Přece nesmím pošpinit dobré jméno Malfoyů!

„S tím nic dělat nejde Pans. To je fakt, který už nikdo nikdy nezmění ani nejhorším Cruciem. A nejsem si jist, zda je Velká síň pro tento rozhovor vhodné místo." Propálím ji pohledem.

Dělá, jako by vše bylo tak jednoduché. Jako bych mohl švihnout kouzelným proutkem a mé problémy by rázem zmizely. Do třeťáku jsem tomu samozřejmě věřil, jsem přeci čaroděj, ale později jsem zjistil, že ne všechno se dá pomocí čar a kouzel vyřešit.

Po vzpomínce na tento fakt mě přešla chuť k jídlu. S obrazem zuřícího otce v hlavě jsem se zvedl od stolu, Pansy a Blaisovi jsem rychle řekl, že ještě musím do knihovny a rychle zmizel. Do knihovny mé kroky ale nesměřovaly. Hned, co jsem byl o pár chodeb dál od Velké síně, zpomalil jsem svůj rychlý krok a nad směrem své cesty už nepřemýšlel. Dovolil jsem myšlenkám, aby se rozprchly všemi směry a nechal se ovládnou obavami. Před očima jsem jasně viděl rozzuřeného otce, jak mi dává přednášku ohledně čistokrevnosti a pověsti Malfoyů, zakončenou Cruciatem.

Ať už jsem, kdo jsem, musím to skrývat. Nejen před světem, ale hlavně před mým otcem. Neskrývám fakt, že nejsem nijak odvážný, a proto je zcela zřejmé, že bych se nikdy neodvážil postavit svému otci. A nic ani nikdo mě nemůže přesvědčit o opaku.

~AA