One ice cream please! [CZ]

fiasko

Sedím a snažím se vstřebat slova, co právě Hayden řekl. Antonio? Tak zatím strejdo. Nechápu to. Nechci to pochopit. Třeba je to jen náhoda a není to ten Antonio, o kterém táta tak mluví. To přece nemůže být pravda. Ne, není to pravda. Já jedu tam a on někam jinam.
,,Jsi v pohodě?" vytrhne mě z myšlenek.
,,Co?" zamyslím se.
,,Ptal jsem se, jestli jsi v pohodě?"
,,Jo, jasně, že jsem, co by mi bylo?" podívám se na letušku, která právě prochází kolem.
,,Nepřipadáš mi tak."
,,Můžu se tě na něco zeptat?" podívám se na něj.
,,Podle toho na co," usměje se.
,,Ten Antonio.. to je tvůj strejda?"
,,Jo."
,,A nemá náhodou vilu kousek od Madridu?"
,,Jo."
Ne, ne, ne! To snad nemůže být možný! Co budu dělat?!? Nemůžu strávit celé 2 měsíce s Haydenem! Co to melu? Však tam jedu s rodinou a navíc půjdu na rande s Chrisem. Budeme jenom ve stejné budově. Nemusíme se vůbec vídat.

,,No doprdele." Došlo mu to.
,,Strejda Antonio říkal, že má známého, který tam bude s náma na prázdniny. Mluvil taky o jeho manželce a dvou dětech. Klukovi, který půjde do 7. třídy a taky o holce, která je stejně stará jako já," vydechne.
,,Aha." Nevím, co říct.
,,Jak aha? Kruci Morganová! Proč si mi to neřekla!?"
,,Já to nevěděla..Očekávala jsem nějakého španělského kluka."
,,A já nějakou příjemnou holku..To je v háji."
,,Teď si mě urazil, už zase."
,,Odkud zná tvůj fotřík mého strejdu?"
,,Jak to mám vědět?" vyprsknu.
,,Taky ses nikdy nepochlubil, že máš bohatou rodinu, ale toho jsem si asi mohla všimnout co? Chováš se tak snobsky."
,,Cos to řekla!? Nevíš o mě nic, tak si ty kecy nech pro sebe krávo."

Zvednu se ze sedadla a rychlým krokem se vydám na záchod. Zabouchnu za sebou dveře a rozbrečím se. Ne, takhle to být nemělo. Proč se všechno musí vždy takhle podělat!? Podívám se do zrcadla. Rozmazala se mi řasenka. Vezmu si ubrousek a snažím se to spravit, když vtom někdo zaklepe. ,,Co je?" vykřiknu. ,,Tady Hayden. Můžeš otevřít?" Otevřu dveře a podívám se znovu na toho hajzla. ,,Hele podívej, já z toho taky nejsem nadšenej, ale vůbec se nemusíme potkávat, protože ta vila je obří. A promiň, že jsem na tebe vyjel. Nechtěl jsem Vivienne."
Slyším dobře? On se mi omluvil? ,,Jo dobrý, jsem zvyklá." Vyjdu ze dveří a chystám se zpátky, když mě chytí za ruku. ,,Fakt je mi to líto. Nemyslel jsem to tak." ,,Proč se najednou omlouváš? Ve škole ses choval úplně jinak." ,,Já..no to je jedno, prostě na mě nebuď naštvaná nebo to ty dva měsíce nepřežijem." ,,Jasně." Když se vracíme zpátky k sedadlům, Chris se na mě podívá pohledem, jestli je všechno v pohodě. Kývnu, ale nepřipadám si tak. Babi, co sedí vedle mě usnula a děda taky. Ten pán co sedí na druhé straně píše něco do svého laptopu. ,,Hej, ty si brečela?" zeptá se po chvilce mlčení. ,,Ne," řeknu. ,,Nechci abys kvůli mě brečela." ,,Tak mi nenadávej!" ,,Kruci Morganová, když ty mě vždycky tak vytočíš. Ještě víc, než profesor Pow." Usměju se nad tím, co řekl. Hádky Haydena a Powa zaberou vždycky celou vyučovací hodinu a stejně škončí Hayden pokaždé poškole. ,,Promiň Vivienne." ,,Jo, už je to dobrý." ,,Koupím ti zmrzlinu ve Španělsku jako omluvu." ,,Neříkal si před chvílí, že se nemusíme vidět?" ,,Dobře, tak řeknu Chrisovi ať ti ji koupí někde na tom vašem rande." ,,Není to rande." ,,No jasně a co teda?" ,,Jdeme jenom ven." ,,Tomu se slečno Morganová, říká rande."

Vážení cestující, prosíme, abyste si připnuli pásy, budeme přistávat.