One ice cream please! [CZ]

letadlo má zpoždění

"Let číslo 678 směr Madrid má hodinové zpoždění. Žádáme cestující o pochopení," ozývalo se celým letištěm, když jsme zrovna vcházeli do skleněných dveří.

,,Hodinu?!?" křikl Greg.
,,No budeš to muset vydržet zlato," pohladí ho máma.
,,Jdu si koupit kafe," oznámím a hledám nejbližší stánek s kávou.
V kapse mi začne vibrovat telefon. Podívám se na displej a uvidím jméno Lucy. ,,Čau! Jak se máš? Naše letadlo má hodinu zpoždění.." vychrlím na ni. ,,Ahoj Vivi! No, zrovna jsem ti chtěla popřát šťastnou cestu. A to letadlo mě mrzí," řekne. ,,Děkuju!! Jo, já to nějak přežiju. Jdu si koupit kafe a pak asi budu poslouchat celou hodinu Grega a jeho poznámky, jak je celá letecká společnost blbá," zasměju se. ,,Oh no to bude určitě záživná hodinka. Dneska jedeme na koupaliště, takže se budu muset jít chystat. Měj se Vivi a doufám, že si tam někoho najdeš." ,,Jo to určitě. Možná do toho Antonia, kterému je asi tak 45 let." ,,Jasný. Třeba to bude ten pravý." ,,Mám tě ráda, pa Lucy." ,,Čauky!"

Koupila jsem si jedno obří latté a Gregovi donesla kolu. ,,Dík, ségra. No chápeš oni prostě odloží let a my tu teď budeme muset tvrdnout," odsekne. ,,No víš no, asi technická porucha," usrknu si z kelímku. ,,Jasně. Technická porucha." ,,Můžem si zahrát takovou tu hru.. ehm.. jak ty si něco myslíš a já to musím uhádnout," navrhnu. ,,Supr nápad! Já začínám."
,,Myslím na velkou, bílou věc, která má křídla a převáží lidi a momentálně má hodinové zpoždění!!" ,,Ehm letadlo?" kouknu na něj. ,,Vivienne dostává 50 bodů." ,,Haha, vtipný. Chtěla jsem tě jenom zabavit, aby ses tu hodinu nenudil." ,,Jasný. Teď ty."
,,Myslím na osobu, která má krátké blond vlasy, nosí neustále modrý triko a někdy mě vážně štve." ,,Hmmm.. to bude asi někdo z tý tvý třídy, ne?" ,,Ne." ,,Tak potom asi nevím." ,,Jsi to ty." ,,Coo? Já?? Já tě přece nikdy neštvu!" zašklebí se. ,,Štveš mě v jednom kuse." ,,Ale zas tak hrozný to nebude, sestřičko." ,,Rozmysli si, jestli chceš ten let přežít, bratříčku."

Po půl hodině projíždění instagramem se rozhodnu trochu projít po letišti. U nástěnky s různými letáky se vedle mě objeví jeden kluk v mém věku. ,,Taky čekáš na let do Španělska?" zeptá se. ,,Jo..už to tak asi bude," podívám se na něj. Má modrozelený oči a blond vlasy. ,, S našima tam na měsíc vyrážíme taky," řekne. ,,Aha, my tam zůstáváme celé prázdniny u tátova známého." ,,Jo, tak. Tak to máte skvělý," usměje se. ,,Chris," podá mi ruku. ,,Vivienne," napřáhnu svou ruku a potřeseme si. ,,Třeba se tam uvidíme. Už musím jít, táta mi volá," řekne. ,,Ráda jsem tě poznala Chrisi." ,,Já tebe taky," a s úsměvem se otočí a odejde. No to nám to nezačíná až tak špatně. Ten kluk, Chris, je pěkný a zdá se být milý. Usměju se. Zas tak hrozný to nebude.. Dále si prohlížím nástěnku a vůbec si neuvědomím, že za chvíli nám to letí.

,,Vivi!" zvolá táta. ,,Chystáme se odbavovat." ,,Dobře, už jdu."
Celá natěšená podám letušce svoji letenku a poprvé v životě vlezu do letadla.