One ice cream please! [CZ]

tyrkysové šaty

,,Ty žárlíš?" zeptá se. ,,Ne," odpovím. Vážně ne?
,,Erica mě celou dobu otravovala svými řečičkami a já ji už nedokázal poslouchat. Když si odešla, začala se na mě lepit a to už bylo vážně moc. No a pak ses vrátila a já neveděl co ti je. Pořád jsem měl pocit, že nejsi v pohodě z toho, co se stalo. Pak si mi napsala."
Cože? Ta holka ho vůbec nezajímala? A já tu vyvádím jak nějaká naštavá přítelkyně!
,,Nemyslela jsem to tak. Měla jsem nervy na tu holku," přiznám.
Hayden se usměje. ,,Co je?" zeptám se.
,,Ale nic. Jen nechápu jak sis mohla myslet, že po ní jedu nebo tak a že by tě to mohlo naštvat."
,,Nechci aby to tak vyznělo, jen se mi nezdála pro tebe dost dobrá," řeknu.
,,A kdo je podle tebe pro mě dost dobrý Vivienne?" podívá se na mě.
,,Umm to nevím, ale tahle to nebyla."
,,Takže ty teď budeš můj nový poradce jo?" zasměje se.
,,Ne já jen říkám, co je pravda."
,,Tak jestli chceš pravdu, nemyslím si, že je Chris ten pravý."
,,Co!? Blbost!" namítnu.
,,Nevím, nezdá se mi."
,,To nech na mě," povím mu.
,,Takže kamarádi?" nastaví ruku.
,,Jo," podám mu svoji.
Oba se usmějeme a mně je hned líp.

Rozhodnu se pro tyrkysové šaty. Dívam se na sebe v zrdcadle a myslím, že jsou ty nejhezčí, co mám. ,,Můžu?" zaklepe Hayden na dveře. ,,Jo," řeknu. ,,Páni," zůstane tam stát. ,,Co je? Potřebuješ něco?" zeptám se. ,,Chtěl jsem se zeptat jestli se nechceš projet na kolech?" ,,Jako teď?" zeptám se. ,,Jo. Teda jestli tady nemáš modní přehlídku. Proč ty šaty?" ,,Na zítra," odpovím. ,,Myslíš, že ujdou?"
,,Jestli jdeš v tomhle, tak už z tebe bude Chris úplně mimo," posadí se na postel. Usměju se. Vážně si to myslí? ,,To měl být asi kompliment co?" řeknu. ,,Možná," usměje se. ,,Tak jo přijímám," odpovím. ,,Jdeš teda?" zeptá se. ,,Jen se převlíknu."
,,Ok." Dále sedí. Přemýšlím, jestli odejde nebo bude dál sedět. ,,Musím se převlíknout," zopakuju. ,,Tak se převlíkej. Nebudu se koukat," zakryje si oči. ,,Zmiz z mýho pokoje Frichi!" zasměju se. ,,Už jdu," ušklebí se. ,,Ať ti to netrvá dlouho," zvedne se a odejde.
Převlíknu se zpátky a zajdu zkontrolovat Grega. V pokoji není. ,,Nevíš, kde je?" zeptám se Haydena. ,,Myslím, že šel dolů."
Greg sedí dole v obýváku a kouká s mámou na televizi. ,,Kam jdete?" zeptá se máma. ,,Projet se," odpoví Hayden. ,,A kam?" ,,Jen tady po okolí." ,,A v kolik se vrátíte?" nepřestane máma. ,,Mami!" řeknu. ,,Já se jen ptám," konstatuje. ,,Nebojte se paní Morganová. Dám na ni pozor," vstoupí do toho Hayden. ,,17 máš až za týden! Mám o tebe jen starost Vivi." ,,Já chápu, ale my to zvládnem. Jedeme se projet jenom kousek." ,,Dobře, tak kdyby něco, zavolej." ,,Ahoj," pozdravíme je.

Ukáže se, že Antoniova kouzelná garáž obsahuje i pár kol. Hayden si vezme modré a já bílé. Netuším kam jedeme, ale doufám, že ne nikam daleko. ,,Ty budeš mít narozeniny?" ptá se Hayden když nafoukává kola. ,,Jo." ,,Tak to musíme oslavit!" řekne. ,,Nic to není. Jenom narozeniny." ,,I tak bude oslava." Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla slavit svoje narozeniny ve Španělsku. Upřímně, nemůžu se dočkat. ,,Pojedu první jo?" nabídne se Hayden. ,,Jo."