One ice cream please! [CZ]

jen jednou potkáš tu pravou

Hayden

Auto zastaví po hodinové cestě na parkovišti blízko pláže. Klidné místo bez velké přítomnosti turistů. Pořád ale nechápu, co tady děláme. Greg vyskočí z auta jako tryskáč a běží rychle k pláži. Potěší mě to, protože bych to určitě udělal taky, kdybych na to měl náladu. Od rána mi není nějak dobře a jediná osoba, která by mi mohla spravit náladu tady zrovna není.

Vylezu z auta a následuju Antonia k pláži. ,,Tohle místo milovala," řekne. Otočím se na něj a záhlednu v jeho výrazu smutek. ,,Moje žena, Vivienne," upřesní. Táta mi vyprávěl o tetě, ale nikdy jsem neměl příležitost ji poznat. Vím jen, že byla moc milá a měla smysl pro humor. Antonio ji měl vážně rád a její smrt ho musela hodně zasáhnout. ,,Proč vlastně zemřela?" ptám se. ,,Byla nemocná. Trpěla závažnou nemocí, kterou trpí jen 10% populace a z toho 8% končí smrtí. Věděla to a já taky, ale pořád byla nějaká naděje, že přežije." Cítím smutek a poprvé mi není do smíchu. Nevím, co bych dělal, kdyby se tohle stalo mně. Kdyby se to stalo mojí Vivienne. Zaženu tu myšlenku zpátky a pak jí napíšu:

Hayden: Jsi v pohodě?
Vivi: Proč bych nebyla? Děje se něco Haydene?
Hayden: Ne neděje, jen se chci ujistit, že jsi v pořádku.
Vivi: Jsem v pořádku.
Hayden: Pojďme si zítra udělat den, kdy budeme jenom spolu.
Vivi: To zní jako fajn nápad.
Hayden: Ok. Dneska koukáme na film, nějaký vyber.
Vivi: Dobře.
Hayden: A Vivienne?
Vivi: Ano?
Hayden: Miluju tě.
Vivi: Taky tě miluju.

Pozoruju vlny, které se jemně pohupují tam a zpátky. Greg je celý šťastný a Antonio si šel koupit limonádu. Mladá turistka mě poprosí, jestli bych jim neuděl jednu fotku. Kývnu a dívka mi s úsměvem podává foťák. Stojí v objetí s mladíkem, který může být tak o 3 roky starší než ona. Z jejich úsměvů jde vidět, že jsou šťastní. Poděkují a odejdou jiným směrem.

Za stánkem s občerstvením jsou volná lehátka a mně by krátká pauza přišla vhod. Jenomže Antonio se rozhodně nečeká zdržet. Říká, že musíme ještě někam zajet. Zamračím se na něj. Ten se ale pořád usmívá. ,,Haydene!" Otočím se směrem k pláži. ,,Co je Gregu?" Ptám se ho. ,,Nějaká holka mi dala tuhle pozvánku na párty." Podívám se na malý letáček. Opravdu je to pozvánka. Na pozítří. Uvažuju, že bych tam mohl vzít Vivi, tak si papír schovám do kapsy. ,,Můžeme jet?" Otočím se na Antonia. ,,Jo,můžeme."

,,A kam to vůbec jedeme teď? Začíná pršet, už bych jel zpátky do vily," řeknu. Antonio se ale dál usmívá a nic neříká. Super, takže se nic nedozvím. Greg cestou spí a já poslouchám oblíbené písničky Vivienne. Doufám, že se aspoň blížíme domů.

,,Už jsme tady," probudí mě Antoniův hlas. Zvednu hlavu a sundám si sluchátka. ,,Kde to jsme?" Antonio vypne motor a vyjde ven. Taky vylezu, ale Grega nechám spát. ,,Myslel jsem, že bys mohl Vivienne něco koupit a v tady tomhle obchodě," ukáže na druhou stranu ulice ,,jsem svojí Vivienne koupil ten nejkrásnější přívěsek." To, co řekne mě zaujme, tak se zajdu do obchodu podívat.

Spoustu šperků mě obklopí jen, co vejdu. U pokladny je mladá slečna, která se na mě celou domu usmívá. ,,Hola," pozdravím. ,,Nevypadáte jako Španěl," řekne. ,,Taky že nejsem." Vybírám něco, co by se jí mohlo líbit a pak to uvidím. Nádherné srdce s kamínkem barvy jejich šatů. Vezmu ho a podám slečně. ,,Odkud jste?" Ptá se. ,,Z Amstru." ,,Pěkné město. Tak se mějte, nashledanou." ,,Vy taky," usměju se a odejdu. Přívěsek ukážu Antoniovi a ten jenom stojí s otevřenou pusou. ,,Hodí se k Vivienne," řekne.
A já se nemůžu dočkat, až jí ho dám.

omlouvám se, že nevycházely kapitoly, ale neměla jsem inspiraci. doufám, že se vám tahle bude líbit.

teresa 🧡