One ice cream please! [CZ]

návrat

Vivienne

2:45

Už se snažím 3 hodiny usnout, ale pořád musím myslet na to, co se stalo. Nedokážu pochopit, proč to táta udělal, když má doma tak skvělou a nádhernou ženu. Chudák máma...Určitě teď někde pláče a je úplně bezmocná. Zkouším jí znovu zavolat, ale skočí to do hlasové schránky.

„Nemůžeš spát?" otočí se na mě Hayden, který leží vedle. „Ne, pořád na to musím myslet." Koukám zamyšleně do stropu a myslím, že je úplně zbytečné se snažit usnout. „Můžeme se zítra vrátit do Amsterdamu, jestli chceš," navrhne Hayden. Zvednu se a posadím se. „To myslíš vážně?" podivím se. Odjet z Madridu, když nám zbývá ještě měsíc prázdnin? Ale je pravda, že tady s tátou nechci být už ani minutu a potřebuju mámu obejmout. Pocit, že nevím kde je, mě ubíjí. A je tady ta možnost, že se můžeme vrátit a ještě si prázdniny užít.

Ráno, když táta ještě spí, zajde Hayden za strýčkem Antoniem a poprosí ho, jestli by nás hodil na letiště. Antonio chápe nynější situaci a proto souhlasí. Vzbudím Grega, abych mu řekla, že odjíždíme, ale že tady může zůstat s Antoniem.

...

O dvě hodiny později čekáme na letišti na náš let domů. Jediné, co jsem si nepřála je, ať se tyto prázdniny něco pokazí. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát nám. Nečekala jsem, že do mého života vstoupí někdo jako Hayden. Bylo to nejlepší, co se mě mohlo potkat. Často doma koukám na romantické filmy a no, část mě si vždy přála něco takového a on je přesně ten kluk, o kterém jsem vždy snila. Na druhou stranu mě ale neskutečně mrzí, že táta udělal to, co udělal a nevím jestli mu to někdy odpustím. Rozhlížím se po letišti a hledám něco, co by mi pomohlo aspoň trochu zlepšit náladu. A přesně v ten moment to uvidím. Vedle stánku s různými letáčky stojí maličký stánek, kde se můžete vyfotit s kýmkoli na víc snímků. Kouknu se na Haydena a oči mi zazáří jako bych byla malá. On ale nevypadá, tak nadšeně jako já. Prozradím mu svůj plán a čekám, že nebude souhlasit, ale je to naopak. Hayden mě nadšeně zvedne do vzduchu a jeho rty se zase dotknou těch mých. Proletí mnou vlna všech různých pocitů a já jsem zase o trochu víc šťastná. Je to jeden z těch momentů, které si budete pamatovat navždy. Jdeme do foto stánku a pořídíme ty nejúžasnější fotky všech dob! 

Vůbec mi to nepřipomíná jako cestu tam. Hayden prospí celý let a já ani nemám, co číst a ani mě to nebaví. Máma se stále neozvala a to mě stresuje ještě víc. Není tu žádná paní, která by mi věnovala jen tak knihu a ani můj otravný brácha. Pokouším se usnout, ale nejde mi to, tak nakonec poslouchám náš playlist. Všechno je to takové zvláštní.

Obloha v Amsterdamu se zdá poněkud zvláštní a temná. Ne tak krásná jako ve Španělsku, ale i tak to tady mám ráda. Z letiště nás odveze taxík rovnou k mému domu. „Bude tam, neboj Vivienne. A kdyby něco, tak jsem tu s tebou a vždy budu." Otevře mi dveře od auta a usměje se na mě. Náš dům je zbarvený do hněda s černou střechou. Moje oblíbená část je zahrada, kde si můžu číst v klidu. Myslím si, že jsem tu někdy strávila i celý den. Před vchodem do domu máme malou terasu, na které o víkendu snídám a někdy si tam s mámou dokonce povídáme. Někdy jsme šťastné, jindy zase na pokraji zhroucení, ale pokaždé jsme tady jedna pro druhou. 

Otevřou se dveře a moje úžasná máma sedí na naší pohovce s krabicí kapesníků a tabulkou čokolády.