One ice cream please! [CZ]

příště to bude ještě horší

Slyším pípaní budíku, ale to se mi asi jenom zdá. Otočím se na druhou stranu, jenomže ten zvuk stále nepřestává. Snažím se nahmatat telefon, ale nikde ho nevidím. No jasně, on se přece nabíjí. Protáhnu už tak ztuhlá záda a přinutím se vstát. Dojdu k zásuvce a vyndám telefon z nabíječky. Na telefonu se ukážou upozornění ze včerejšího večera. Jedna zpráva od Lucy a je tu ještě jedna další od Nicka. Proč mi píše Nick? Otevřu prvné tu od Lucy.

Lucy: No hola Španělko! Vůbec si nedala vědět! Zavolej.

,,Haló?" zamávám do telefonu.
,,No nazdar Vivi! Jaká byla cesta?" zeptá se.
,,No asi ne taková jakou bych si představovala. Celou cestu totiž vedle mě seděl Hayden."
,,Cože!?! Jakože Hayden Frich? Ten pitomec ze třídy?" podiví se.
,,Jo ten Hayden jel do vily se mnou, protože je synovec Antonia."
,,Panebože. Život k tobě není dvakrát milý," podívá se na mě smutně přes videokameru.
,,Co už."
,,A jak to tam s ním zvládáš?"
,,No to na tom nechápu nejvíc. Chová se úplně jinak než ve škole."
,,Nevěřím, že se Hayden Frich může chovat jinak než ve škole."
,,No asi to tak bude."
,,A jak se ti tam líbí?" usměje se.
,,Je to tu fantastický! Někdy tě sem vezmu."
,,Tak užívej a nenech si to zkazit."
,,Díky. A co ty?"
,,Jo super, koukej na ten výhled z balkónu," otočí kameru a ukáže mi slunečný Amsterdam.
Rozesměju se. ,,A teď já jo." Vstanu a otevřu balkonóvé dveře. Otočím kameru a ukážu Lucy ten můj výhled. ,,Páni!" kouká s otevřenou pusou.
,,No hele kdo se nám to vzbudil," zamává Hayden z druhého balkónu. ,,Dobré ráno," řeknu mu. ,,To byl Hayden?" uvědomím si, že pořád mluvím s Lucy. ,,Jo byl," usměju se. ,,Mám strašný hlad už půjdu na snídani," oznámím jí. ,,Měj se! A zase zavolej." ,,Určitě! Ty taky, pa," pošlu ji vzdušnou pusu a ukončím hovor.

Pak mi dojde, že jsem si nepřečetla tu Nickovu.

Nick: Nemysli si, že se přes prázdniny něco změní, příští rok budeš už určitě chtít odejít ze školy.

Nechápu to a snažím se to přečíst znova. Nick ví, že tu je Hayden se mnou? A proč se ke mě chová teď tak mile, když ve škole je pořád v té partičce Nick a spol. Po chvíli přijde další zpráva:

Nick: Tím si buď jistá.

Já hloupá jsem si myslela, že je všechno jinak, ale asi jsem se spletla. Zavřu Nickův chat a hodím telefon na postel. Vážně jsem se naštvala a pořádně. Nebo ne, vlastně jsem to měla očekávat. Lidi se nemění. Moje nádherné ráno se najednou proměnilo v to nejhorší. Vezmu si věci a jdu si opláchnout obličej do koupelny. Vlezu tam a zamknu za sebou. Podívám se do zrcadla. To zvládneš Vivi. Vždycky si to zvládla a teď tomu nebude jinak. Nádech. Výdech. Nechám studenou smršť aby mi smyla slzy z obličeje. Vyčistím si zuby a trochu se nalíčím. Znova se nadechnu a vydechnu. Z kufru vytáhnu černé volné kraťasy a červenou tílkovou košili. Vlasy nechám rozpuštěné vyjdu z pokoje. Právě v tu chvíli vyjde z vedlejšího pokoje vyjde Hayden. ,,No dobrý ráno," řekne. ,,Nemluv na mě," odseknu a sejdu schody. V kuchyni jsou už všichni a Greg si právě nalívá vodu do hrníčku. Sednu si vedle mámy a popřeju dobrou chuť. ,,Jak ses vyspala?" podívá se na mě. ,,Výborně a ty?" pokusím se o úsměv. ,,Taky, je to tu úžasný," řekne. ,,Jojo." Naliju si do hrnku čaj a hledám někde cukr. Bohužel leží až na druhé straně stolu, kde sedí Hayden. Ten si všimne že se na ten cukr dívá a podá mi ho. ,,Díky," zamumlám. Vezmu si ze stolu jeden croissant a jahody. Úplně mě přešla chuť, ale potom jak se zakousnu do jahody, je všechno hned sladší.

,,Dneska se projedeme do centra Madridu," oznámí nám Antonio. ,,Za půl hodiny vyjedeme."
Dopiju čaj a jdu si pro batoh do pokoje. Slyším za sebou na schodech něčí kroky. Dojdu ke dveřím, ale někdo mě chytí za ruku. ,,Pust mě!" ,,Vivienne co se děje?" ,,Nehraj si na svatouška.." ,,Co? O čem to mluvíš?" ,,Dobře vím, že mě tu nechceš a já tebe taky ne, takže se budeme prostě snažit vídat se co nejmíň." Otevřu dveře od pokoje a než je stačím zavřít, Hayden už je v pokoji taky.