One ice cream please! [CZ]

narozeninový den

o týden později

S Haydenem si pořád píšeme. Jeho matka se zlepšuje a příští týden by se měl vrátit zpátky. Dnes, kromě toho že je to 14. den prázdnin, mám také narozeniny. Lucy mi už ráno volala a přála. Taky ještě pár známých, včetně rodiny. Dokonce i Fabian mi poslal vtipné přání na messengeru, které mě hrozně pobavilo. V poslední době se čím dál tím víc vídáme. S rodiči bychom měli jít dneska na oběd a pak ještě na prohlídku jednoho zámku. Zrovna teď s Gregem hrajeme nějakou z jeho her, když se mě zeptá: ,,Kdy se vrátí Hayden?" Položím hrací konzoli na postel. ,,Nevím, ale říkal, že brzo," odpovím. ,,Nic proti ségra, ale on to umí hrát daleko líp než ty," ušklíbne se. ,,Hej!" zamračím se na něj. ,,No co? Nemám pravdu?" ukáže na moje skóre. ,,Teprve se rozjíždím," zasměju se. ,,Jo, to určitě.." začne se smát. ,,Stejně už jdeme na oběd," řeknu.

Táta vybral jednu restauraci kousek od vily. Vypadá to jako fajn podnik a je tu docela plno. ,,Přejete si?" zeptá se mladý číšník. ,,Dobrý den, mám rezervaci na jméno Morgan," odpoví táta. ,,Už to tady vidím. Pojďte se mnou." Vede nás ke stolu pro čtyři v druhé části restaurace. ,,Prosím." Usměje se a odejde. Objednáme si s Gregem šunkovou pizzu. Táta si dá steak a máma nějaký salát. Povídáme si o mých minulých narozeninách, kdy jsme byli v Londýně. Mámina spolupracovnice, tam zrovna jela kvůli práci, tak jsme jeli na 3 dny s ní. Táta koupil plavbu lodí a večer jsme šli na London Eye. Byla to nádhera a určitě se tam chci jet zase někdy podívat.

Pizza chutná skvěle a Greg prohlásí, že je to ta nejlepší, co kdy jedl. Když odcházíme, tak se na mě ten číšník usměje, ale já mu to neoplatím. V Amsterdamu jsem jako vzduch a tady asi působím jako nějaká celebrita. Vlastně chtěl být jen milý, ale víte jak to dopadlo s Chrisem. I když, každý není Chris, samozřejmě. Nastupujeme do vypůjčeného auta od Antonia a jedeme směrem k zámku. Poslouchám na chvíli písničky, když se zrovna jedna přepne na Cake by the ocean. Zasměju se.

Na parkovišti dostaneme lístek, protože jsme návštěvníci a ti mají nějakou slevu na parkovné. Okýnko, u kterého se prodávají lístky je moméntalně přeplněné davem lidí, musíme chvíli počkat. Nakonec se tam táta nějak protáhne a koupí nám rodinné vstupné.

Prohlídka trvá asi 2 hodiny a zámek je uvnitř vážně překrásný. V druhém patře na mě promluví jedna cizinka. ,,Sabes dónde están los baños?" zeptá se s úsměvem. ,,I'm sorry, but I don't speak Spanish. Do you speak English?" zkusím to anglicky. ,,Yes. Umm toilets..do you know.. where?" promluví. ,,Yeah, there," ukážu na ceduli na druhé straně. ,,Ah, gracias," řekne. Usměju se. Dále pozoruju výstavbu paláce a nakonec vyjdu ven do zahrad. Ty se mi snad líbí víc než ten pálac. Nejsou nijak obrovské jako třeba ve Versailles, ale jsou nádherné. Sednu si na chvíli na lavičku a výtahnu z batohu telefon, abych si mohla vyfotit pár fotek. Po chvíli mi přijde zpráva od Haydena.

Mám pro tebe překvapení.

,,Vivienne!" zavolá na mě táta. ,,Už jdeme."
,,Dobře tati," zakřičím. Schovám telefon zpátky do batohu a zvednu se z lavičky. Slunce ukrutně pálí a vážně se těším až budu v bazénu po zbytek dne.

Když přijíždíme do vily, v garáži stojí auto s kterým odjel Antonio. Vrátili se? Kdyby jo, znamenalo by to, že se Hayden vrátil. Tluče mi srdce jako o závod a netuším, čím to je. Jasně, že tušíš. Začíná to na H a končí na N. Jak prosté. Vyskočím z auta a vyjdu první z garáže. Následuju ke vchodovým dveřím, když před nimi někoho uvidím. A ne jen tak někoho. Stojí tam totiž Hayden.