One ice cream please! [CZ]

párty 2.0

Vivienne

„Nicku?"
„Jo jsem to já."
„Proč mi voláš?"
„Musím ti něco říct..."
„Ne Nicku, prostě mě nech být a aspoň o prázdninách si vybij zlost na někom jiným."
„Vivienne, je to vážně důležité."

Chvíli stojím a přemýšlím, co je tak strašně důležitého, co mi musí říct. Je to to, o čem mluvili Hayden s Lucy?

„Vivienne?"
„Říkala jsem ti, že mě to nezajímá."
„Diego podvádí tvou mamku."
„O čem to sakra mluvíš?"
„Spí s mojí."
„Dobrý vtip Nicku, ještě něco?"
„Já to myslím vážně. Myslel jsem si že víš, že nám tvůj otec ničí rodinu, ale Hayden říkal, že to nevíš."
„Ne. To nemůže být pravda.."
„Trvá to už dlouho a prostě nemůžu vydržet to, jak se mamka trápí."
„Já tomu nevěřím."
„Tvůj otec není svatoušek."

Položím telefon a rozběhnu se za Hayden. Pořád sedí s těmi lidmi, se kterými jsme hráli beer pong. „Vivienne?" podívá se na mě. „Ty jsi to věděl?" zlomí se mi hlas. „Vivienne já.." vstane. „To není možné. Celou dobu si o tom věděl a neřekl mi to?" rozčílím se. „Nechtěl jsem ti ublížit, protože vím, jak by tě to zlomilo," přiblíží se ke mně. „Měl si mi to říct. Já si myslela, že před sebou nemáme mít tajemství a že si důvěřujeme." Z očí mi vyhrknou slzy. „Vivienne je mi to moc líto."

Otočím se a ženu se k východu. Hayden běží za mnou. Nechápu jak to mohl táta udělat. Vypadali s mámou tak šťastně. A ještě proč zrovna Nickova máma? A ví vůbec, že její syn chodí se mnou do třídy. Pane bože. Zastavím se a rozbrečím. Cítím jak mě někdo obejme. Hayden. „Hrozně mě to mrzí Vivienne."

V autobuse celou dobu mlčím. Hayden se občas zeptá na něco, ale jinak taky mlčí. Nevím, co si mám o tátovi myslet. Nedokážu pochopit, proč to udělal. A máma? Ta se zhroutí až se to dozví. Nejradši bych se do vily dneska už nevrátila. Nezvládnu se na tátu ani podívat. A jak se může tak přetvařovat jakoby se nic nedělo? V autobuse začíná být dusno a já se potřebuju nadechnout čerstvého vzduchu. Už jenom pár zastávek. Nádech. Výdech.

Když Hayden otevře dveře, v obýváku se pořád svítí. Očekávám, že bude fajn atmosféra jako pokaždé, ale na křesle sedí jen táta se sklenkou whiskey. „Kde je máma?" zeptám se. „Odjela," řekne. „Kam odjela o půl dvanácté večer?" Táta si nalije další sklenku. „Běž spát Vivienne." Nemůžu uvěřit, že nemá koule na to mi to říct. „Vím to," řeknu. Položí sklenku a podívá se na mě. „Vivienne...já..." Přeruším ho. „Ne, nechci nic slyšet. Nechápu, jak si to mohl udělat." „Je mi to moc líto Vivienne, ale chtěl bych zůstat se svou rodinou, jestli mi odpustíte. To s Karol byl jen úlet." „Zlomil si mámě srdce," vykřiknu. Hayden mě chytí za ruku. „Je mi to moc líto Vivienne. Ani nevíš jak."

V pokoji zavolám mámě, ale ta mi to nezvedá. Vrátila se zpátky do Amstru? Zkouším zavřít oči, ale pořád nad tím přemýšlím. Co bude teď dál?