One ice cream please! [CZ]

bude to dobrý

,,Nechte mě být! Nic nemám!" křičím. ,,Říkal jsem ať neřveš!" Natahuje se aby mi dal facku, takže zavřu oči. Nic. Žádná facka. Otevřu oči a vidím Haydena jak mu dá pěstí a ten týpek vystřelí ven. ,,Vivienne! Jsi v pohodě?" Pomůže mi vstát a já se na něj vrhnu. ,,Děkuju," z očí mi tečou slzy. Objímám ho celou večnost než ho konečně pustím. ,,Promiň.. já.. jen..byl to pro mě šok," vzlykám. ,,To je dobrý, neomlouvej se. Hlavně, že jsi v pohodě," usměje se. ,,Co vlastně chtěl?" ,,Peníze." ,,Díky bohu," řekne. ,,Co?" podivím se. ,,Bál jsem se, že tě chtěl znásilnit." On se bál? O mě? Však jsem mu úplně ukradená. ,,Aha." ,,Vážně jsi v pohodě?" ,,Jo. Neříkej to prosím nikomu. Nechci aby měli starosti." ,,Dobře," řekne. Jdeme mlčky zpátky z autu. Nevím, co mám říct a Hayden očividně taky. Jediné, co se mi pořád honí hlavou je, co by se stalo, kdyby tam nebyl. Mohl by mě ten chlap znásilnit? Či zabít? Zaženu tu myšlenku. Hayden mi asi čte myšlenky, protože mě chytí za ruku a řekne: ,,Hej, bude to dobrý Vivienne," a pak ji zase pustí.
,,No to je dost, že jste tady!" vybalí máma.
,,Na chlapských záchodech byla strašná fronta," zalže Hayden.
,,No vidíš, já ti to říkal, že tam budou fronty," oznámí táta mámě.

Cestou se snažím tvářit normálně a nikdo nic nepozná. Jedeme už přes hodinu a Greg usnul. Opírá se hlavou o Haydena, ale tomu to očividně nevadí. Z rádia zrovna hrají I want it that way. Zastávka v Museo del Prado byla krátká, protože to nikoho moc nezaujalo. Chtěli jsme si dál prohlížet Madrid, ale Antonio trval na tom, že nám musí ukázat jednu vesnici, kde dělají úžasný jídlo a jsou to jeho kamarádi. Vlastně mi to ani nevadí, protože si Madrid můžu prohlížet ještě 2 měsíce.

Je to malá a útulná vesnice. Všude jsou krásné domečky a velké zahrady. Sousedé, kteří spolu sedí na kávičce a děti dovádějicí kolem fontány. Na malém náměstíčku je dokonce i zmrzlinový stánek. Dojedeme k domku podobnému jako má babička a přivítá nás příjemná žena se zástěrou kolem pasu. ,,Hola Antonio! Un placer conocerte! Me llamo Mariana," řekne. ,,Buenas tardes mi amiga!" políbí ji na tváře Antonio. ,,Tohle je můj synovec Hayden, který žije v Amsterdamu," ukáže na Haydena. ,,Hola Mariana!" ,,Tak to je ten kluk tvého bratra! Pojď ke mně." Vezme Haydena a pořádně ho přimáčkne k sobě. Na tváři se mi objeví smích, ale Hayden vypadá, že se brzy udusí. ,,A tohle je můj kamárád Will," táta Marianě podá ruku. ,,Těší mě." ,,Potěšení na mé straně," usměje se Mariana. ,,No a tady jeho žena Diana a děti. Vivienne a Gregorio." ,,Ah jak krásné ženy to poznávám," obrátím se na nás. ,,A taky mladého mužíka," doplní. Z domu vyjde chlap o trochu starší než táta a představí se jako Frederick, manžel Mariany. Dále vyjdou 3 děti. Jedna holka v našem věku a pak dvě menší. Všechny blondýnky jako Mariana." Nejstarší holka podá rodičům ruce a Antonia obejme. U Haydena se zastaví. Myslím, že neví, co má udělat, ale vypadá, že by se po něm nejradši vrhla. Představila se jako Erica. Má dlouhé blonďaté vlasy s ofinou a na sobě přiléhavé hnědé šaty. Nakonec se rozhodne Haydena obejmout. Když přijde ke mně ani mě nepozdraví a zeptá se: ,,To je tvůj kluk?" ,,Ne není," odpovím. ,,Myslíš, že by měl o mě zájem?" Ta holka si snad ze mě dělá srandu. ,,Nevím," odseknu. ,,Aha," odfrkne si a jde si po svých. Ty dvě malé ke mě přiběhnou a obejmou mě. Poví mi, že se jmenují Ella a Bella. Nikdo je od sebe skoro nerozezná, protože jsou dvojčata. Chichotají se a vykládají mi o jejich malém zámku, ve kterém spolu bydlí.

Mariana začne nosit na jejich stůl v zahradě různé pokrmy. Voní to úžasně. Máma s tátou si sednou naproti sobě, vedle táty Antonio.
Hayden se posadí o židli od Antonia a vedle něj hned přiskočí Erica. Nehodlám to ani komentovat. Sednu si naproti Haydena a vedle mě si přisednou holčičky a Greg. Mariana přijde z domu a oznámí nám, že se můžeme pustit do jídla. Naberu si trochu paelly s krevetami. Chutná to výborně. Erica něco pošeptá Haydenovi. Ten se zasměje a pak jí něco začně vyprávět. Rodiče poslouchají příběh Fredericka a Mariany. Všichni se dobře baví až na mě. ,,Omluvte mě," řeknu. Ani nevím, jestli mě někdo slyšel. Co vím ale dobře je, že budu zvracet. Snažím se najít koupelnu a pak se zamknu. Vyletí to ze mě okamžitě. Když už je to všechno, posunu se na zemi a opřu si hlavu o studené kachle.