One ice cream please! [CZ]

na kole do neznáma

Projíždíme parkem, kde jsem včera seděla na lavičce. Dnes ale nehraje nikdo na kytaru. Připadá mi to tady jiné a bez nálady. Když ale uvidím pána s růžemi, usměju se na něj a hned to cítím jinak. ,,Hola señorita!" zamává mi. ,,Hola," pozdravím. Hayden se na mě podívá a povytáhne obočí. ,,Potkala jsem ho tady včera. Dal mi jednu růži," řeknu. ,,Aha," kývne hlavou. Pokračujeme v naší noční prohlídce po polní cestičce. Na obloze se začínají objevovat první hvězdy a jediné světlo vyzařují okolní lampy.

Polní cesta skončí a naváže na ní kamenitá. Za chvíli přijedeme k restauraci osvětlenou různými světýlky. Hayden zastaví. ,,Co je?" ptám se. ,,Dostal jsem hlad, ty ne?" V břiše mi kručí. ,,Dobře." Sesednu z kola. Číšník nám ukáže volný stůl na terase. Když si sedneme přinese nám jídelní lístky. Snažím se je přečíst, ale všechno je napsaný ve španělštině. Ve škole se učím francouzsky a Hayden má němčinu. Zeptám se číšníka, jestli by mi nemohl něco doporučit a on navrhne specialitu šéfkuchaře. Hayden si dá to samé. Chvíli zkoumá něco v telefonu a potom ho položí. ,,Psal Antonio," řekne. ,,Zítra jedou s tvými rodiče někam do vinných sklípků. Nemusíme s nimi, ale máme hlídat Grega." ,,Dobře," odpovím. ,,Teda můžeš jet s nimi jestli nechceš trávit den se mnou a se svým bratrem," řekne. ,,Radši budu poslouchat celý den Gregovy kecy, než zkoumat vinný sklípek," zasměju se. ,,Zapomněla si na moje kecy," doplní. ,,Snad to přežijeme a stejně jdu v 5 pryč." ,,Málem jsem zapomněl. Tvoje rande." ,,Není to rande," řeknu znovu. Nebo je? Chci aby bylo? ,,No jo pořád. Ale on to tak určitě bere." ,,Nemůžeme změnit téma prosím?" navrhnu. ,,Jako například?" zeptá se. ,,Proč si přestoupil na naší školu?" vylétne to ze mě s trochou agrese. ,,Kvůli tátovi. Změnil práci a proto jsme se přestěhovali. Škola byla v okolí jediná," řekne a přitom se napije vody. ,,Aha." A proč si se začal bavit zrovna s Nickem? Co proti mě má a proč jsi pořád s ním? Jak se můžeš bavit s takovým hajzlem? Napadne mě tisíc otázek, ale neřeknu nic. ,,Vivienne?" podívá se na mě. ,,Ano?" ,,Chtěl jsem ti říct, že to co se stalo na konci roku..neměl jsem s tím nic společného, i když si to asi myslíš." Zarazím se. Myslí to upřímně? Nebo se jen nechce cítit provinile. ,,Netušil jsem, že by Nick byl něčeho takového schopný." A to ještě není všechno Haydene. Od té doby, co jsi přišel zničil se mi život. ,,Nechci o tom mluvit," řeknu. Zavibruje mi telefon. Zpráva od Chrise.

Chris: Kam bys chtěla zítra jít?

Po chvíli mu odepíšu.

Vivi: Nechám to na tobě;)

,,Děje se něco?" řekne. ,,Ne. Jenom zpráva od Chrise." ,,Aha." Podívá se jinam. Číšník dorazí s pokrmy, které vypadají úžasně. ,,Dobrou chuť!" řekne a usměje se. Jíme mlčky a citím mezi námi odpor. Zkusím to zpravit a prolomím to hrobové ticho. ,,Když jsem přišla v ten do školy, připadala jsem si trapně a nerada se k tomu vracím," řeknu. ,,Promiň, neměl jsem to vytahovat." ,,To je dobrý. Vím, že to byl Nick." ,,Nick proti tobě něco má?" zeptá se. ,,Nevím, ale zřejmě jo." Mám mu to říct? O všech těch vzkazech? Neřekla jsem to nikomu, tak proč zrovna tady a teď. Chvíli přemýšlím, ale pak to ze mě všechno vypadne a povím mu to celé od začátku. Na chvíli se na mě jen dívá a pak přestane jíst. ,,Vivienne..to jsem nevěděl. Ví to někdo?" ,,Ne a chci, aby to tak zůstalo." ,,Měla bys to někomu říct." ,,Abych to ještě zhoršila? To víš že jo." ,,Tohle si nesmíš nechat líbit a doufám, že si nemyslíš, že v tom mám prsty." Z jeho očí vidím upřímnost. Konečně to ze mě všechno odpadlo. Ta starost. Jestli to ale Hayden Nickovi řekne, pohřbí mě. ,,Začlo to všechno, když jsi přišel. Měla jsem pocit, že se něco změnilo." ,,V prváku ti nic neposílal?" ,,Ne," řeknu. ,,Nechápu, co proti mě má. Nic jsem mu neudělala." ,,Je mi to líto," řekne. ,,Nemluví o mě před tebou?" zeptám se. ,,Ne vůbec." ,,Aha." ,,Kruci Vivienne mělas mi to říct dřív, něco bych udělal." ,,Neznala jsem tě, ve škole jsi pořád s Nickem a nepřipadalo mi, že bych se měla svěřovat zrovna tobě. Teď se to ale změnilo. Připadá mi, že nejsi tak hrozný, jak jsem si myslela," usměju se. ,,To jsem rád," oplatí mi úsměv.

Hayden zaplatí, protože jsem si nechala peněženku ve vile a odejdeme z restaurace. ,,Jídlo bylo výborné," řeknu mu. ,,Taky mi chutnalo." Nasedneme na kola a jedeme zpátky, ale jinou cestou. Hayden se otočí a aby mi něco řekl, ale najednou se kolo převáží a on leží na zemi. ,,Haydene!"

ahooj ♥
trochu delší kapitola než obvykle.
snad se vám líbí!

teresa