One ice cream please! [CZ]

"víš, že jsem tady pro tebe"

,,Tak co myslíš?" zeptám se Haydena. ,,Moc ti to sluší," usměje se. ,,Díky," podívám se na něj. Připadá mi nějaký skleslý, ale nebudu se ho na to ptát. ,,Mohla bys mi pomoct s tím límečkem?" ukáže. ,,Jo, jasně," přijdu blíž k němu. Díváme se na sebe a já nedokážu nic říct. Lesknou se mu oči, něco není v pořádku. ,,Dík," řekne. Kývnu a zvedám se k odchodu. ,,Vivienne počkej," vstane najednou. Otočím se na něj. Přistoupí ke mě a pěvně mě sevře v náručí. Jsem zmatená a zároveň bych ho chtěla objímat pořád. ,,Jsi v pořádku Haydene?" zeptám se. ,,Jo..asi jo. Budu v pohodě," řekne. ,,Víš, že tady jsem kdybys něco potřeboval." ,,Děkuju Vivienne." Usměju se na něj a on mě pustí. Vyjdu z jeho pokoje s trochu vyděšeným pocitem.

Antoniovo velké auto stojí před vilou a čeká se jen na Grega a Chrise. Už ho vidím přijíždět k nám na kole v černé košili s krátkými rukávy. ,,Wow.. tobě to sluší Vivienne!" říká Chris, když mě objímá. ,,Díky Chrisi," odpovím. Po chvíli vyjde z vily i Greg, takže jsme všichni. V autě se moji rodiče ptají Chrise na milion otázek a já celou dobu pozoruju Haydena, jak se dívá z okýnka.
Píše mi Fabian.

Fabian:  Hola señorita! Tak co, už jedete?
Vivi: Jo, za chvíli tam budem ;)
Fabian: Super, už se těším!
Vivi: Taky.

,,Kdo to je?" zeptá se Chris. ,,Potkali jsme ho v hotelu, kde pracuje. Jmenuje se Fabian a je fajn," řeknu. ,,Aha, takže se ti líbí nebo tak?" reaguje. Hayden se uchechtne. Musím se tomu taky zasmát. ,,Co je?" ptá se. ,,Je na kluky." ,,Jo taak," řekne. ,,A to že řeknu o někom, že je fajn, neznamená, že se mi hned líbí." ,, Promiň, byla to asi jen otázka ze žárlivosti," odpoví. ,,A co ty pane  Mlčenlivý, máš holku?" podívá se na Haydena. ,,Ne nemám," řekne. V hloubi duše se raduju. ,,Nikdo tě nechce nebo co?" pokračuje Chris. Tohle nedopadne dobře. ,,Hele..nemohl by ses starat sám o sebe?" vyjede na něj Hayden. ,,Sorry kámo," odpoví mu Chris.

Blížíme se k domu, kde otec Fabiana slaví narozeniny. Už z dálky vidím zahradu plnou lidí, posezí a dokonce stan, kde by se mohlo tancovat. Fabian mává směrem k našemu autu a mně se objeví úsměv na tváři. Hayden i Chris jsou zamklí a je to ještě horší než jsem si myslela. Antonio nás představí pár lidem. Ani si nesnažím zapamatovat jejich jména, protože bych si je prostě nepamatovala.
,,Ahoj," pozdravím Fabiana. ,,No nazdar!" přiřítí se ke mně. ,,Jak jde zatím oslava?" zeptám se. ,,Skvěle. Otec je šťasný z dárku, co jsme mu s mámou koupili a navíc dostal poukázku s pobytem ve Francii," řekne. ,,To zní skvěle," usměju se. ,,Jo to jo. Hele..tamten," ukáže na Chrise. ,,To je ten kluk o kterém jsi mluvila?" ,,Ehm..jo," odpovím. ,,Hm..ten ujde," řekne. ,,A copak pan žárlivý, vypadá nějak sklesle." Otočím se, abych se podívala na Haydena. ,,Dneska je už od rána takový. Asi za ním zajdu." Fabian kývne a poděkuje mi, že jsem přišla.

...

,,Haydene?" podívá se na mě.
,,Jo?" řekne.
,,Jsi v pohodě? Nevypadáš dvakrát dobře.."
Chystá se mi něco říct, ale přeruší ho Antonio, který stojí s mikrofonem a šampaňským v ruce. ,,Ehm, ehm. Zkouška," promluví.