The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{1}

Byl podzimní večer. Došla jsem domů ze školy. Bylo tam ticho, ale pak jsem něco uslyšela. Takový zvláštní skřípavý zvuk, jako když něco skáče na staré posteli. Ten zvuk zněl celým domem. Nevěděla jsem, co by to mohlo být. „Haló?“ zkusila jsem zakřičet. Nikdo se neozval. Šla jsem po schodech nahoru tiše, co nejvíce to šlo. Ty zvuky byl čím dál tím víc hlasité. Šly z ložnice rodičů, jak jsem na chodbě zjistila. Došla jsem ke dveřím a když jsem chtěla zaklepat, tak se začalo skřípání mísit se vzdechy. Vyděsila jsem se, ale zvědavost mi nedala a nakoukla jsem. Pomalu jsem otevřela dveře.

Když jsem otevřela, tak jsem strnula. Do očí se mi na hrnuly slzy. V ložnici na posteli ležel otec objímajíce nějakou ženu, kterou jsem nepoznala. Otec zrudnul a díval se mi do očí. Zrcadlilo se v nich zděšení. „Co to kurva?!?“ ječela jsem. Nechápala jsem proč. Ta ženština mě probodávala pohledem. Asi jsem jí zkazila hezkou chvíli. To mě ale mrzí!! Ani v téhle chvíli od sarkasmu neopustím. Začala jsem brečet a utekla. Běžela jsem dolů po schodech tak rychle, div jsem si nerozbila hubu. Chytla jsem aktovku a vyběhla ven.

Vím, že není chytré běžet do lesa v šest, když se stmívá už v pět, ale nevěděla jsem kam. Tohle jsem opravdu nečekala. Běžela jsem asi 250 metrů, dokud jsem nebyla na kraji města. Popadala jsem dech, zatímco jsem koukala po okolí. Jakmile jsem nějak dostala kyslík do plic, rozešla jsem se směrem k lesíku, kde jsem se vyhrabala na strom a sedla si na pevnou širokou větev.

Seděla jsem tam bez pohnutí se sluchátky asi hodinu. Nevěděla jsem co dělat, domů jsem už nechtěla, kamarádky otravovat taky ne. Byla teprve středa, tudíž jsem následující dva dny musela do školy. Nemusela bych tam chodit, ale když bych tam nedošla, tak by ostatní řešili kde jsem byla a navíc nesnáším dohánění. Z přemýšlení mě o půl osmé vytrhl něčí hlas. Někdo na mě mluvil. Nerozuměla jsem. Vytrhla jsem si sluchátka a koukala na zemi okolo. Nikdo tam nebyl. Nechápala jsem, ale neměla jsem na přemýšlení o něčem takovém náladu, tak jsem si řekla, že se mi to asi zdálo a nasadila sluchátka. 

Chvíli jsem nerušeně seděla, ale pak mě vyrušila SMS. Kašlala jsem na to. Potom už to moje oči nevydržely a začaly se pomalu zavírat. Pak už jen tma. Sladká náruč snů.