The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{17}

Jakmile jsme dojeli domů, bylo
5 ráno. Byla tma jak v prdeli. Vystoupila jsem z auta a šla k sídlu. Vešla jsem dovnitř a když jsem chtěla vyběhnout schody, tak na mě Reiji zakřičel „Suzi! Za mnou!“ tohle bylo vážně jak na psa. „Haf i tobě Reiji.“ šla jsem do za ním do salónku, kde byli všichni nachystáni na Reijiho vztek. Až na mě. Sedla jsem si a Reiji začal. „Kde jsi tak dlouho byla??“ „Jeden velmi vlezlý učitel mě odtáhl na čaj a vnucoval mi doučování.“ přimračil se a dál se tázal „Který učitel?“ „Křestním je Steve. Příjmení mi neřekl. Prý je tvůj třídní Reiji.“ zaskočilo ho to, ale neumlčelo. „Co po tobě chtěl?“ mnul si spánky. „Ptal se mě na otázky typu "kolik ti je, jak se ti líbí na škole, nechceš doučovat?" byl otravný a měl dlouhé vedení.“ zatřásl hlavou a radši změnil téma. „Proč lezeš za Mukamim?“ ale notak dej mi pokoj už „Potřebovala jsem zjistit kde mám třídu a on mi pomáhal. Je se mnou ve třídě a radí mi. Když mi Subaru nepomohl, tak někdo jiný musel zastoupit jeho pozici. “ s otráveným výrazem jsem se dívala na Reijiho a čekala, že mě nechá jít. Další omyl. „Suzi, nikam s ním chodit nebudeš. Můžeš se s ním bavit, ale pouze v jisté míře.“ „Dobře mami a odejít můžu?“ Ayato se začal smát jak debil a Reiji se zase zamračil. Snu odešel. Už tu není, asi má na práci "lepší věci". „Padej do pokoje“ teď je jak táta. Radši jsem se zvedla a odešla.

Vyběhla jsem schody a šla do pokoje. Ano, dokonce jsem si už stihla zhruba zapamatovat, kde mám pokoj. Vběhla jsem dovnitř a skočila do postele. Láska moje největší! Bohužel mě radost kvapem přešla. Někdo vlezl za mnou a otočil mě na záda. Shu!!! Ten bastard! To nemůžu mít chvíli pokoj?! Klekl si mi mezi nohy. Ruku, kterou jsem se ho pokoušela odstrčit chytil. Druhou mi nechal. Svou volnou rukou mi rozvázal mašli, rozepnul první tři knoflíky na košili. Neee, vy jste ale otravní!! Sklonil se ke mě a políbil mi klíční kost. Měla jsem pevně semknuté oči a zhluboka jsem dýchala. On si toho všiml. „Ššš,“ jemně mi skousl ucho. Otřel se mi rty o tvář. Zrudnu. Přejel mi rty o mé a pak mě políbil. Jemně a něžně, ale krátce. Dech nabíral na rychlosti, když byl rty na mém hrudníku. Suzi, teď nebo nikdy! Chytla jsem ho pod krkem a hodila ho vedle sebe. Postavila jsem se a chytla Shua za předloktí. Vytáhla ho na nohy a odtáhla ke dveřím. Vystrčila ho před dveře, zavřela a zamčela. Opřela jsem se o dveře a rozdýchávala.

Po chvíli mi došlo, že mi někdo ve škole přece psal. Došla jsem k tašce a vylovila mobil.
Sandy
Jaktože jsi nebyla ve škole?

Suzi, odepiš

Jsi v pohodě?

Tak si promluvíme ráno.

Já zapomněla na Sandy. Ajaj

Já: Jo, jsem v pohodě. Ale něco ti musím říct. Víš, chodím do jiné školy.
No jo, realita je na hovno. Hodila mobil na postel a šla jsem se převléct.

Když jsem byla svlečená do spodního prádla, tak mi pípl mobil. Sandyyyy! Dohopkala jsem k mobilu a zjistila, že to není Sandy.

Neznámé číslo
Notaaak, pojď si hrát....
Já: Ani za nic
Neznámé číslo: Neříkej hop dokud nepřeskočíš. Jednou se stejně podvolíš. Budeš žadonit, abych tě uspokojil
Já: Nech si zdát chlapče
Neznámé číslo: To si kurva piš, že nechám. O tobě 😈🔥🖤

To je pako. Já nikdy o nic takovýho žadonit nebudu. Měla bych se obléct. Je tu zima. Přešla jsem zpět ke skříni, vytáhla džíny, ponožky a mikinu a hodila je na postel. Zavřela jsem skříň a v tu chvíli někdo zaklepal. „Otevři Suzi“ Reiji zkoušel otevřít. „Počkej chvíli“ hodím na sebe oblečení a otevřu dveře. Reiji vejde a já zavřu.  „Doučování. Začněme matematikou, následně chemie a pak biologie.“

Po hodině a půl doučování mě nechal odpočinout. Je 7 ráno a já přemýšlím co dál. Hlavně už nepřemýšlet, bylo to náročné. Hmmm....mají tu přece krásnou zahradu ne? Mohla bych se jít projít.