The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{10}

Ležela jsem posteli. Měla jsem jeden cucflek pryč a teď mi ten idiot udělal nový, a tenhle jen tak nezmizí. Hajzl jeden. Po nějaké době jsem se rozhodla se připravit do školy. Oblékla jsem si podkolenky, košili, sukni, mašli, sako a boty. Miluju uniformy. Přemýšlela jsem nad tím, co si vyčaruji na hlavě. Bylo šest a vstát mám až za hodinu, takže to nespěchá. Tudíž jsem si zapojila kulmu a makala. Vlnité vlasy budou vypadat hezky.

Když jsem si dokončila úpravu vlasů, tak jsem vypojila kulmu a zaslechla klepání. Vystrčila jsem hlavu ze dveří a uviděla Kanata, jak drtí toho plyšáka. „Za chvíli máš dojít na snídani, že jo Teddy?“ on si s ním i povídá? To je vážně psychopat. „Dobře, jen se doupravím. “ s ním tam nepůjdu, když dělal Laito tamto, tak nechci vědět co by udělalo tohle. By si vycpal mě a udělal si plyšáka ze mě ne? On odešel a já se vrátila do koupelny. Lehce jsem se nalíčila a až když jsem byla spokojená se svým vzezřením, tak jsem vyšla z pokoje. Až teď mi došlo..... že nemám šajna kde je tady jídelna, kuchyň nebo podobná destinace. Zkusila jsem následovat intuici. Sešla jsem dolů po schodech a našla ten salónek, kde jsme byli předtím. Jídelna by měla být blízko tohohle salónku. No jo, ale tady na té chodbě je asi šestero dveří! Zahrajeme si na Prostřeno a půjdeme šmejdit! První dveře, herna nebo jak to nazvat. Byl tam  kulečník, šipky a víc nevím. Druhé dveře, koupelna. Třetí dveře, nějaký pokoj na čajové dýchánky. Skříňky s krásným porcelánem a křesílka, pohovky, stoleček, jo určitě je to dýchánkový pokoj. PROČ TO JE TAK VELKÝ?! BYDLÍ TU JEN ŠEST STŘEDOŠKOLÁKŮ!!!! Čtvrté dveře, Reiji. Trefa! Na čtvrtý pokus. „Příště mi dejte mapu.“ pronesla jsem a Laito s Ayatem se uchechtli. Asi nad mým dokonalým orientačním smyslem. Ale co! Tady by ani Google nenašel cestu! Podívala jsem se po jídelně a najednou tam seděli všichni. Divné, když jsem se koukla před chvílí, byla jedna židle volná. Jsou to rychlí bastardi. Poslední volné místo bylo mezi Subaruem a Ayatem naproti Shuovi. Posadila jsem se a vyčkala, než služebné donesou jídlo. Jakmile jej donesly, pustila jsem se s chutí do jídla. Přeci jen jsem jedla naposledy před deseti hodinami.

Jakmile jsem dojedla, Reiji ohlásil odjezd do školy. Zaběhla jsem si nahoru pro tašku se základními věcmi do školy a mobilem. Když jsem sešla dolů, všichni tam čekali na mě. „Trvá ti to.“ řekl otráveně Shu. „Tobě se to říká. Jsem narozdíl od tebe pořád člověk.“ odvětila jsem mu. Reiji se rozešel k limuzíně, kterou jsem přijela a já šla s ostatními ta ním. Když jsem si sedala jako poslední, tak na mě zbylo místo mezi Laitem a Ayatem. Za co? Chjo....

Během cesty mi několikrát sáhl na stehno, tak jsem mu ruku odpálkovala. Nemá tam co dělat. Když jsme přijeli před školu, tak jsem vyčkala až Subaru vyjde z limuzíny v úmyslu, že půjdu s ním. Ale hned jak vylezl, tak došel pod strom do stínu a zmizel. To je panchart!! Vždyť já ani nevím v jaké třídě jsem!!! Otočila jsem se a tam stál jen Laito obklopen partou holek. Co jiného mi zbývá. Odkašlala jsem si, abych upoutala jeho pozornost. Úspěch. Jde ke mmě. „Copak Bitch-chan? Chceš pokračovat..?“ to je blb. „Ne, to ani omylem. Jen nevím, kam mám sakra jít a Subaru mi zdrhnul!“ Laito se začal smát „Jsi tak sladká když se vztekáš“ „Přesně tohle jsem si v životě přála vědět ty pako. Nevíš kde mám být, nebo aspoň jaká třída?“ už chci mít konverzaci s ním za sebou. „Ahoj, ty jsi ta nová v naší třídě?“ podívám se na toho od koho ten hlas šel. Vysoký blonďák s modrýma očima. „Vypadni Mukami!!“ „Zklidni se ty magore! Jak se jmenuješ?“ vážně mě jeho existence začíná štvát. „Já jsem Kou, ty?“ má roztomilý hlas. „Já jsem Suzi, ty víš, kde bych měla být?“„Suz jdi od něj!!“ ať už zmlkne. „Zmlkni, když mi to nikdo z vás není schopnej říct, tak si musím poradit sama!!! “ debil zasranej. „Asi ano, měla bys být ve třídě se mnou“ usmál se na mě hrozně moc cute úsměvem. Je sladký jak bonbónek. „Dobře, tak jdeme?“ „Samozřejmě!“ kawaii „Mukami jdi od ní a Suzi, nebav se s ním, jinak budeš litovat!“ „Kampak se poděla Bitch-chan?“ a s tímhle jsem se rozešla s Kouem po boku.