The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{3}

Jakmile jsem došla svižným krokem do školy, tak mi zbývalo 23 minut do zvonění. Došla jsem do třídy kde jsem měla údajně být. Měli jsme být v naší třídě v učebně přírodopisu. Sedla jsem na své místo ve druhé řadě u okna. Vytáhla jsem telefon a podívala jsem se na baterii. 27% zbývá. Ale já jsem chytroučká a na takovéhle případy jsem plně vybavena power bankou. Zapojila jsem ji a následně i sluchátka. Pustila náhodný playlist na Spotify a koukala do blba. Co tím myslel? Jo, možná se někdy ještě v autobuse potkáme, ale tohle určitě nemyslel.

Koukám a koukám na tu "zajímavou" tabuli, když mi najednou přistane facka. „Hej!“ zaječím a otočím se. Tam stojí v celé své kráse má kamarádka Sandy, vysmátá jak měsíček na hnoji. Vyrvu si sluchátka a vlepím jí pohlavek, div jí hlava neuletěla. „AU!! Já jsem tě tak moc nepleskla!“ začala pištět a já se neudržela začala jsem se nekontrolovaně smát. Pak ale nějakým zázračným způsobem zazvonilo. Hodina. Hurá.

Hodina uběhla děsně pomalu, pořád jsem myslela na toho hezkýho klučinu. Nemám páru kdo to byl. Nikdy jsem ho neviděla.... Ale byl nádherneeej! Jsem blázen, co víc si přát. O přestávce jsem se bavila se Sandy. Neřekla jsem jí o včerejšku. To ať si vyřeší oni....tři. Ale mrzí mě to.

Následující hodina - němčina. Je to čím dál lepší. Bavím se se Sandy a kráčíme si to do jazykové počítačové učebny. Čekáme před ní, jelikož musíme počkat na učitele. Sandy mi s nadšením povídá o tom, jak ji její crush pozval do kina a líbali se. Obejmu ji a pogratuluji jí. „Suz, od čeho jsi tak špinavá?" pronese tázavě, dívajíc se na mé kalhoty. Podívám se na svá stehna. Opravdu, zboku a zezadu jsou celkem dost zaprášené a mokré. „Cestou na bus jsem zakopla.“ zalhala jsem. Nemusím jí říkat vše. „Ty seš debil“ zase se smála jak postižená. Jen s úsměvem zakroutím hlavou a koukám na to zjevení v záchvatu smíchu přede mnou.

Po šesté hodině jsem si šla ke skříňce pro věci. Na obědy kašlu, nemám náladu. Nazula jsem si boty a zamčela si skříňku. Šla jsem ven z budovy a přemýšlela nad tím co teď. Kam jít. Podívám se na cestu a uslyším troubení. Otočím se za tím a naštvu se. Se svým autem tam trůní táta. Ačkoliv nerada musím tam jít. Došla jsem k němu a on pokynul ať si sednu. Nastoupila jsem. On neváhal, rozjel se a spustil: „O tom co jsi včera viděla, budeš před mamkou mlčet.“ Co si myslí? Že budu dělat jakoby nic? Nelze. „Na to jsi přišel jak?“ vyjela jsem. Asi bych neměla provokovat, když řídí, ale kašlu na to. „Protože jinak budeš mít průser!“ začal na mě zvyšovat hlas. „No a co kdyby??“ moje nervy jdou rychle do kytek. „Teď řekni, že budeš držet hubu, nebo přijde ten zasranej průser ty malej zmetku!!!“ zařval přes celý auto. Polkla jsem všechen strach z toho "průseru" a spustila „Jdi někam s tím svým debilní průserem!! Co má bejt zač ta kurva se kterou podvádíš mamku?!!“ Pevněji sevřel volant a vzal mobil do ruky. Někoho vytočil a promluvil „Dobrý den,“ řekl už klidněji do mobilu, podíval se na mě a pak pokračoval „Ano, už jsem se rozhodl. Suzi je vaše." počkal na odpověď a položil to. Já zůstala sedět jako opařená. Pak dodal „Můžeš si za to sama.“