The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{14}

V hodině nám učitelka zadala napsat charakteristiku. Když jsem se zeptala o kom, tak mi oznámila, že o nějakém kamarádovi ze třídy. To byl problém, tak jsem se zeptala, jestli nemůžu někoho jiného a ona mi řekla, že nemůžu a začala dělat něco na počítači. Dobře, fuck it. Subarua neznám, tak je volba  jasná. Navíc, Koua mám vedle sebe, takže se ho kdykoli můžu na cokoli zeptat. Nadepsala jsem si krásně Charakteristika - Kou. Začala jsem osnovou a pak už jen plnila body osnovy.

Když jsem měla dopsáno, tak jsem koukla ke Kouovi. Zahlédla jsem nadpis. Měl tam krasopisně napsané Charakteristika o Suzi růžovou fixou. To je zlatíčko. Vlastně by mě celkem zajímalo, o kom píše Subaru. Měla jsem popsané tři a půl stránky a stejně mi zbývalo 10 minut, tak jsem si řekla, že to půjdu odevzdat. Sloh je snadný a pravopis také, tak tam nic snad opravovat nemusím. Učitelka se divila, když jsem jí to zrovna já odevzdala první. „Dobře, jestli to máš hotové, máš volno. Hlavně neruš!“ kývla jsem a posadila se. Vytáhla jsem mobil a přečetla si zprávy.
Sandy
Ahoj, proč nejsi ve škole? Učitelka mi řekla, že jsi šla jinam? Proč jsi mi to neřekla??
Já: Víš, to jsem nevěděla ani já. Moc mě to mrzí, ale už se asi moc vídat nebudeme.

Neznámé číslo
Proč se táháš s Mukamim?! To máš zakázané!!!

Je mu dám zakázané. Mě nebudou nikoho zakazovat a Koua už vůbec!

Mamka
Ahoj zlatíčko, moc se omlouvám. Nemyslela jsem, že se to opravdu stane. Ale vždycky tu budu pro tebe, to víš, že ano?
Já: Samozřejmě mami💜

Je mi maminky líto, ona si to nezaslouží. Ona ne.

„Suzi, pojď sem prosím.“ vyrušil mne hlas učitelky. Postavila jsem se a šla k ní. Při chůzi jsem zaslechla Macčůzu, jak se směje a říká její partě „Karma svině!“ když jsem k ní došla, tak koukala na můj sloh. Usmívala se a přimračená obočí. Tvářila se jako bych tvářila já, kdybych objevila bombu, která by zabila Mackenzie. Myslela jsem, že mi vytkne nějakou chybu, ale namísto toho řekla: „Je to skvělé, na svůj věk máš úžasnou práci. Přeskočila jsi o ročník výš a i tak máš lepší práci než většina z nich“ při slově nich se podívala na Mackenzie. Říkala to dost nahlas tak, aby to slyšela celá třída. Já jsem z toho nedělala haló. Češtinu jsem vždy uměla dobře, tak mě učitelka chválila. „Šprtko!“ zakřičela Macčůza. „Mackenzie, odevzdat!“ paní učitelka asi moc Mackenzie nemusí, v tom jsme za jedno. „Proč?!“ „Už nejsi na základní škole, aby ses chovala jak malé dítě!“ já jsem si šla sednout. „Dobře, tady to máte Vaše Výsosti!“ Mackenzie je pěkně držkatá, se divím, že jí učitelka nedá přes hubu. „Odevzdej mi mobil, píšu ti poznámku!“  „Cože?! To není fér!! Ten malej spratek si může dělat co chce a já dostanu poznámku?!?“ tak tohle je dost zajímavý. „Mackenzie, chovej se slušně!!“ „JÁ SE MÁM CHOVAT SLUŠNĚ??!! A CO TA KRÁVA, TA NEMUSÍ?? VŽDYŤ MĚ ŠIKANUJE!!“ všichni na to čumeli, už jim jen chyběl popcorn do ruky. „Ale, na to jsi přišla jak Mackenzie?“ paní učitelka vypadala, jako že jí to na 100% věří. „Je to pravda.“ najednou se ozvala Maxinka. „Suzi, říkají pravdu?“ „Paní učitelko, nemám náladu se hádat s Mackenzie, jestli říká, že jsem to byla, tak se zeptejte ostatních. Podle toho co vám odpoví, tak učiňte. Dětinské hádky nejsou adekvátní k věku Mackenzie a ani k mému duševnímu věku. Čiňte, jak uznáte za vhodné.“ jakmile jsem to dořekla, tak na mě všichni koukali. Mackenzie se rozbrečela a začala kňourat, že lžu, což nedávalo smysl. Opravdu se mi nechtělo hádat, tak jsem nad tím jen protočila oči. Paní učitelka prohlásila, že to nechá být a že si má Mackenzie přijít pro mobil po vyučování.

Po skončení hodiny jsme šli s Kouem před školu, kde jsme se měli sejít s bratry. Jakmile jsme tam přišli, tak mi došlo, že ostatní mají delší vyučování, krom Subarua samozřejmě. Kou mi oznámil, že dneska musí počkat hodinu, než pojede s bratry on domů. „Nechce se mi čekat tady, nepůjdeme někam?“ pořád se tak slaďoučce usmívá. „Já nevím. Kam například?“ „Kavárna?“ to nezní vůbec špatně. Taky se mi nechce tvrdnout tady. „Jestli zveš, tak půjdu ráda.“oba jsme se zasmáli a vyrazili.