The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{28}

Už je 6, sedím za tím posraným plotem už hodinu. Divím se, že jsem ještě nevykrvácela. Karl asi fakt nebude to, co ze sebe dělal. Průser je, že krvácím mimo sídlo, tudíž ke mně má přístup kdokoli se ukáže. Krvácím a co jsem zpozorovala, tak upíři cítí krev na slušnou vzdálenost a ghoulové taktéž. Jestli se tady objeví Shuu nebo někdo z jeho známých, jsem v prdeli. Jestli se tady objeví nějací upíři, jsem v prdeli. Vytáhla jsem mobil (ano, celou dobu jsem ho měla tam kde kartičku od Karla) a přemýšlela co dělat. Do baráku se nedostanu, pohotovost zavolat nemůžu, tomu hajzlovi se nemluvím a nic víc mě nenapadá. Rozhodla jsem se před svou smrtí napsat Kouovi.
Já: Kou, asi umřu. Ale jestli jo, tak toho hajzla a.k.a. královnu upírů KarlHeinze Sakamaki stáhnu s sebou.
Kou: Cože? Kde jsi, co se děje?!

Buď fakt nemá co dělat nebo nevím, ale teď jsem za to nejvíc happy, alespoň si pokecám.

Já: Konkrétně teď?
Kou: Ne asi včera. SAMOZŘEJMĚ ŽE TEĎ!
Já: V klidu. Sedím na zadku za bránou sídla s pořezanou nohou. Karl se začal rvát s jedním ghoulem a já nechtěla, aby se ti dva kreténi pozabíjeli.
Kou: Suzi, ty seš pako... Co tě to napadlo? Proč jsi prostě nenechala krále, aby toho ghoula prostě zabil? A proč mu říkáš Karl?
Já: Řekl mi, ať mu tak říkám aaaa..... Karl prohrával. Byl pořezaný na břiše a kdybych tam nevlezla, už by byl mrtvej.
Kou: Suzi, Karl nemůže umřít. Umí ovládat čas. Zabije ho jenom rána do srdce, nebo uříznutí hlavy.

CO? To je nějaký vraceč času jak z Harryho Pottera?? TO JSEM SE NECHALA PŘIZABÍT ZBYTEČNĚ?! To si ze mě děláš.....

Já: Zatím, já jdu toho bastarda nakrájet do sushi!

S tímhle jsem schovala mobil a snažila se posbírat všechnu sílu co ve mně je, abych se dostala do toho blbého baráku. S obtížemi jsem se zvedla. Udělala jsem krok s plotu a sesypala se jak domeček z kartiček při mírném větříku. Chytila jsem se plotu a pokusila se překonat tu bolest v noze. Zády jsem se opřela o plot a vyhrnula si šaty, byla tam pěkně ošklivá rána, která ovšem ještě pořád pomalu zasychala. Fuj. Zkoumala jsem ránu a děkovala za to, že je denní světlo. „Už jste si to rozmyslela?“ vyhlédla jsem a uviděla Karla, jak se povýšeně usmívá a čeká, že mu skočím k nohám a budu se mu klanět, nebo já nevim co. Ale hádejte co? Nemůžu se ti klanět ty kriple! Nejsem schopná pořádně chodit, natož se ti klanět! „Nikdy královno.“ přiblížil se ke mně, chytl mou bradu mezi dva prsty a políbil mě. Formálně neformální upír. Odtáhl se a zašeptal: „Však ty se podřídíš.“ pak zmizel jak pára nad hrncem. Špatná volba frajere. Nechala jsem sukni šatů sklouznout po mých nohách až ke kotníkům a vydala jsem se na nejtěžší cestu za tu dobu, co jsem tady. Udělala jsem krok, držíc se plotu a málem jsem hodila hubu. Suzi, dělej! Nebudeš si tu dělat ostudu! Musíš jim ukázat, že nejsi žádná lemra! Zhluboka jsem dýchala a snažila se nekňourat, nebo hůř nekřičet bolestí. Bolelo to jako kráva, ale zabít se nenechám. Nevzdám se bez boje.

Kráčím pomalu, ale držím se a stojím na rohu plotu. Jsem v polovině cesty k bráně, potom to bude horší. Vyšla jsem dál k bráně a div jsem neomdlela,jak moc to bolelo. Jaktože jsem fakt nevykrvácela? Jsem kouzelník nebo wtf? No nic, jde dál za svým.

Po půl hodině jsem stála u vchodu do zahrad. Tam budu víc v bezpečí, ale taky nic moc. V baráku je upírů sedm, zas taková výhra to není. Otevřela jsem s menšími obtížemi bránu, vlezla dovnitř a zavřela. Teď teprve začne zábava. Neměla jsem se při cestě do sídla čeho přidržovat jako předtím u plotu a navíc při pádu hrozilo podrápání růžemi. Že jsem se na to nevykašlala. Nemohla jsem lézt po třech, jelikož jsem jednak měla ty šaty a navíc by to beztak bral jako symbol podřízení. Zády zapřená o bránu jsem se rozhlížela a přemýšlela, co vykoumat. (jen tak mimochodem, představte si mě v potrhaných šatech od krve, v podpatcích a ještě k tomu s korunkou na hlavě) Nemám páru co dělat. Vidím pouze kytky, plot, kytky, kytky, cestičky a to stupidní sídlo. Nezbývá mi nic než pokusit se tam dohopkat.

Mám pokračovat? Pište mi prosím vaše odezvy, ať vím, děkuji.