The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{27}

Otočila jsem se zpět na něj a on se chystal promluvit, ale něco přiběhlo k sídlu a když jsem se rozhlédla, tak jsem spatřila Shuua, jak se opírá o plot a zírá na mě, tentokrát není od krve a neměl oblek, ale jen červenou košili, tmavě modrou kravatu a kalhoty. Zvedla jsem se a Karl mě zastavil. „Já to vyřídím.“ tak to víš že jo. Jdu s ním a je mi jedno co mi řekne. „Jdu tam.“ nečekala jsem na jeho reakci a šla za Shuuem. Slyšela jsem jak se pro sebe zasmál a šel za mnou.

Jakmile jsem došla za fialovovláskem, promluvil: „Přišla jsi na to?“ samolibý úsměv je samozřejmost. „Co tu chceš“ Karl mě prostě nenechá si pokecat. „Samozvaný král KarlHeinz Sakamaki přišel! Co se děje, že ses rozhodl navštívit syny? Už to jsou čtyři roky, co jsi tu byl naposledy.“ ajaj. „Jsem zde ze stejného důvodu jako ty, ghoule.“ takže mě chcete oba znásilnit a sníst? A to se vyplatí! „Ale notaaak, to ti nestačily ty tři? Chceš ještě trápit čtvrtou?“ „Haha, vtipné. Vypadni a už se nevracej!“ „Chceš ji týrat a trápit jako Christu? Nebo ji nechat bratrovi jako Cordelii?“ „Zmlkni!!!“ cože to? Týrat? Bratr? Trápit? „Slyšíš dobře Suz, on není takový svatoušek, za jakého se vydává. Víš, že je mezi lidmi i jako polik Tougo Sakamaki? To se ti nepochlubil že? A je toho víc, mnohem víc!“ Karl přeskočil ten zkurveně vysoký plot a zaútočil na Shuua. Tomu zčernalo bělmo očí a zorničky zrudly. Ze zad mu vystřelila taková divná věc, asi to bude to kagune. Vypadalo to jako fialová stočená stuha. Ti dva si šli po krku a já tam stála a čuměla. Karl byl silný a Shuua by byla škoda. Co dělat? Co mám sakra dělat?! Vždyť to nemám jak přelézt!! Já nejsem nějaká posraná pružina jako Karl!! Křičet nemělo cenu, ti dva byli úplně mimo. Rychle Suzi dělej něco! Na plot nevylezeš, s těma šatama maximálně na strom...... Počkat to je ono! Je tu strom, kterému vedou větve nad plotem! Rozběhnu se k němu a začnu šplhat. S podpatkama zacházet umím dobře, s tím problém není. Vydrápu se na větev, jenž se tyčí nad plotem, udělám pár kroků a uslyším trhání látky. Ohlédnu se a vidím natrhlou sukni a to mě nasere ještě víc. Kvůli nějakým debilům mám poničené šaty. Seskočím z větve a dopadnu na zem v celku ladně. Ohlédnu se a vidím podrápaného Karla na břiše, jak pořád dělá koniny s tím druhým blbem. Ti dva idioti se snaží zabít a já přemýšlím, zda je prostě nakonec nenechat se navzájem zabít. Nakonec jsem dospěla k názoru, že když už jsem to přelezla, tak to dokončím. Běžela jsem k nim a když jsem byla kousek od nich, tak na mě zařval Karl: „Suzi, běžte do sídla!“ to víš že jo. Ty běž kvapem tam kde slunce nesvítí. Kašlala jsem na nějaký pud sebezáchovy a kráčela blíž k těm dvěma. Shuu skočil na Karla a určitě by ho zranil nebo i zabil, ale já jsem tam skočila jak největší idiot a schytala slušnou ránu do stehna. „Suzi!!!“ Karl byl hned v pohotovosti a Shuu na mě jen blbě zíral a úsměvem na tváři. „Suzi, jste v pořádku?“ „Hádej, můžeš třikrát.“ kašlu na nějaký poblbaný formality, ti dva dementi se málem zabili a já je tady zklidňuju. Sedím na zemi a čekám, jestli mě dřív sežere Shuu, nebo vypije Karl. Teče mi krev a to je musí hodně dráždit. Karl se zamračil. „Za její krev zaplatíš svou!!“ „Tak už ale doprdele!!!“ Karl se na mě otočil, asi ho dost vyvedlo z míry mé chování. „No co zíráš jak bacil do lékárny? Proč asi myslíš, že jsem sem lezla?!“ Karl očividně není zvyklý na takovéto jednání. „To bych taky rád věděl!“ bože to je kokos. „Aby jste se vy dva kreténi nepozabíjeli!!!“ „Jak prosím?!“ vytáčelo ho, když jsem s ním mluvila jako s každým jiným. Známka povrchnosti potvrzena. „Seš hluchej? Řekla jsem aby jste se vy dva kreténi nazabili!“ to už ale přiběhl Laito, Ayato a Reiji a Laito se začal smát. Karl se na něj otočil a on zaklapl. Karl se mi podíval na ránu a usmál se, bastard zase něco kuje. Ohlédla jsem se za sebe a zjistila, že Shuu tam není. „Do sídla vás odnesu, “ a v čem je háček sire? „až se mi omluvíte“ formálně neformální. „Karle, já.....“ vítězně se usmál a jak jsem pokračovala, tak mu úsměv zmizel. „vám musím sdělit, že máte smůlu.“ „Vaše volba.“ otočil se a odcházel. Laito šel za mnou, ale když si Karl odkašlal, tak utekl. To jsou z něj tak posraní?