The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{12}

Na začátku hodiny mne učitel požádal, abych se představila, tak jsem se zvedla. „Já jsem Suzi Smith. Nenechám si nic líbit a na svůj věk jsem vyspělá. Přeci jen kecy typu doufám, že si budeme rozumět, nebo že budeme kamarádi nezajímají nikoho z nás, ne? Děkuji za slovo pane učiteli." s tímhle jsem se posadila a přenechala slovo učiteli. Ten začal kecat o nějaké látce z přírodopisu, která mi byla vy víte kde. Stejně mě bude Reiji doučovat. Více mě zajímal obsah třídy. Skupinka s Mackenzie, která už plánovala pohřeb, drbala.Ten cápek co bránil Macčůzu na mě pořád nasraně čumel. Pak pár kluků koukalo na mě a sem tam na mě očkem mrkli. Nějaké naivky koukaly zasněně na Koua a zbytek na tabuli. Subaru seděl a látku vnímal asi tak moc jako já. Kou si kreslil do sešitu a to mi přišlo jako v celku dobrý nápad. Zalovila jsem rukou v tašce a vytáhla nějaký náhodný prázdný sešit, vytrhla z něj papír a sešit jsem vrátila zpět do tašky. Vzala jsem si tužku a kreslila. Přišlo mi funny kreslit Koua, tak jsem ho nakreslila, je vážně kawaii.

Když jsem dokreslila, tak se ke mně Kou naklonil, podíval se na papír a pak na mě. Začervenal se a papír si vzal a založil si ho do sešitu. Nad tím jsem se jen zasmála.

Po dlouhé nudné hodině zazvonilo a Kou mi oznámil, že další hodina je chemie a že nemůže jít se mnou, že si musí skočit za bratry. Dal mi instrukce kudy mám jít a já šla. Čím dřív vyjdu, tím dřív se ztratím a tím dřív najdu správnou cestu.

Obrněna odvahou jsem kráčela směrem, kterým mě navedl Kou. Odbočit doleva, doprava a pak rovně k učebně naproti toaletám. Když jsem došla k záchodům, které byly dál, než říkal Kou, tak jsem zjistila........ že naproti nim žádná třída není. Nejbližší třída u nich byla učebna angličtiny a v té nebyl nikdo. Nikdo koho bych se zeptala, která bije. Přemýšlela jsem, jestli jsem nezabočila blbě, tak jsem se pokusila vrátit stejným směrem....
To už jsem vážně tak blbá, že se ztratím i po cestě zpět do třídy?! „Kde to do háje jsem?!!“zakřičela jsem na prázdné chodbě. Proč tu nikdo není? Teď bych uvítala i Mackenzie. Ve snaze najít kabinet učitelů, jsem se držela u zdi, jelikož když v bludišti jdete podél zdi, dříve či později najdete to, co hledáte. Plazila jsem se po zdi a když jsem byla na rohu, tak jsem do někoho vrazila. Pohlédla jsem nahoru. Ten klučina byl vysoký jak Socha svobody, hnědé krátké vlasy a světle modré oči. Vypadal nebezpečně, ne jako plyšáček jako Kou. „Tebe neznám, kdo seš?“ řekl a pousmál se. „Já jsem nová, můžeš mě prosím navést k učebně chemie? Ztratila jsem se.“ nebála jsem se ho, ale fakt jsem potřebovala najít tu poblbanou třídu!! „Mohl, ale co za to?“ s tímhle mě natlačil ke zdi celým svým tělem. Dal mi ruku na tvář a díval se mi na rty. Chtěl mě políbit, ale na to nemám čas. Mě zajímají souřadnice té dementní třídy. „Jak se jmenuješ?“ bude se mi jeho jméno hodit, jestli se něco posere. „Erick, co ty kotě?“ „Já nejsem kotě, já jsem Suzi. Ukážeš mi tu třídu nebo ne?“ „Kam tak spěcháš?“ zavrněl mi do ouška. „Jsi hluchý? Do učebny chemie!“ při slově hluchý se zamračil. „Nedovoluj si na starší a silnější holčičko.“ „Silnější?“ "Ano, nějaký problém?“ silnější možná, ale hlavně blbější. „Ericku, kde je ta chemie?“ to je v tohle chvíli na prvním místě. „Nějaká chemie mi je úplně u prdele“ jakmile do dořekl, tak mě jednou rukou chytil za pas a druhou za zadek. Já zkřížila ruce za jeho hlavou. On to bral jako znamení, že může, tak mě políbil. Já se nazapojovala a on mi zmáčkl zadek. Na to jsem neměla čas, tak jsem vystřelila koleno směrem k jeho slabinám. Ne tak moc, abych ho nezneplodnila. On se skácel k zemi a nadával „No nic, tak ji najdu sama. Adios!“ a odběhla jsem dál do pryč.