The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{20}

Probudila jsem se do nového "dne". Měla jsem na sobě jen kalhotky a podprsenku, vlasy v culíku. Takhle neusínám, co to...? 

Vzpomínala jsem co se stalo. Přišla jsem ze zahrady pokousaná, večeře a...... Laito utržený ze řetězu. Pak? Cože se stalo? Nemůžu si vzpomenout. Přišel sem Reiji a dál? Už nevím. Třeba si vzpomenu.

Zvedla jsem se a šla do koupelny. Zamkla jsem za sebou, svlékla jsem si to málo, co jsem na sobě měla a vlezla jsem do sprchy. Užívala jsem si každou kapku, jenž mě hřála na kůži. Čokoládový sprchový gel mě uvolnil úplně maximálně.

Po půl hodině jsem vylezla, zabalila se do ručníku a postavila se před zrcadlo. Vypadala jsem celkem svěže na to, že jsem měla včera na ruce zelenookýho komára. Akorát ten cucflek na klíční kosti a kousnutí na ruce mě hyzdili. Rozčesala jsem si vlasy a odemkla dveře. Když jsem vešla do pokoje, tak jsem si došla ke skříni a vytáhla černé legíny, sportovní podprsenku, kalhotky s vysokým sedem a zelený svetr, co mi šel k očím. S hromádkou oblečení jsem se otočila a lekla. Upustila jsem oblečení a vyjekla. Stál tam Ayato a škodolibě se na mě díval. Rychle jsem si sesbírala věci a podívala se narychlo na něj. Otočila jsem se a rozběhla jsem se do koupelny. Než jsem tam doběhla, tak se tam zjevil Ayato. Chytil mě za zápěstí a já sykla. Pořád to bolelo jak hajzl a ono si to sem přištráduje a myslí si, že mu všechno patří. JÁ NEJSEM ŠVÉDSKÝ STŮL, ABY SI ZE MĚ KDEJAKEJ BLB PIL KDYŽ SE MU ZACHCE!!!! On se naštvaně podíval pod mé zápěstí a, zesílil stisk. To už fakt hodně bolelo a já s tím nemohla nic dělat. Stála jsem tam v ručníku. ALE tohle je hloupý narozdíl od Laita. On se nehlídá dole. Toho okamžitě využiju a vykopnu. On se skácí na zem nadávajíc na mou osobu. To ale neřeším, popadnu oblečení a řítím se do koupelny. Zamknu se a sjedu zády po dveřích. Jak se tam sakra vyčaroval? To umí chodit skrze zdi a zamče..... Aaaha. Já jsem včera nezamkla. Tuhle chybu už nesmím zopakovat. NIKDY.

Postavila jsem se, nechala ručník sklouznout po mé pokožce, oblékla si již připravené oblečení a přemýšlela co budu dělat, až vylezu z koupelny. Snídaně a následně prozkoumávání této stavby neboli blb-housu. Plán zatím jasný, tak můžeme jít. Opatrně jsem otevřela dveře a když jsem jeho a ani nikoho jiného nespatřila, tak jsem vstoupila do místnosti. Došla jsem si pro mobil a zkontrolovala čas. 18:54, ty vole. To jsem musela usnout opravdu brzy. Vyrušilo mě klepání, to už jsem leknutím vyskočila snad 3 metry vysoko. „Pojď na snídani.“ Subaru. „Dobře už jdu!“ vzala jsem si mobil do ruky a schovala ho pod polštář. Nemám kapsy tak kam s ním jinam. Skočila jsem si ještě do koupelny a učesala si vlasy do culíku, když v tom jsem uslyšela ránu. Vyběhla jsem z koupelny a spatřila Subarua stojícího vedle rozbité zdi. „Co to?“ přerušil mě „Trvá ti to, dělej!“ to mu jeblo? „Tak jdi, nemusíš na mě přece čekat“ magor s velkým M. Zavrčel a odešel. Bože, to se ani učesat nemůžu?

No nic, neřeším a jdu na snídani. Obula jsem se a vylezla na chodbu. Seběhla jsem schody a řítila se do jídelny. Měla jsem hlad jak nevím co. U dveří zabrzdím a zaseknu se, když uslyším křičet Kanata. „Co si o sobě myslíš?! Jsi k ničemu!! Kdyby jsi nebyla tak ošklivá, tak by z takového nemehla už mohla být hezká figurína!“ vztekal se, ale začal se pak smát. Já se naštvala a vletěla dovnitř. Takhle se s nikým zacházet. Ani se služebnou a ani se mnou. Jakmile rozrazím dveře, uzřu Kanata v děsivém záchvatu smíchu třímajíce mokrého medvídka. „Vidíš?! Z téhle bude hezká obětní nevěsta, ne jak ty! Padej mi z očí!!!“ služebná, která doposud klečela dva metry od Kanata, se pokusila zvednout, ale Kanata do ní kopl. Přiběhla jsem k ní a chytila jí za paži a pomohla jí se zvednout. Ona se na mě zmateně koukla, ale pak utekla do kuchyně. „Seš úplnej idiot?!“ křičela jsem, tohle mě sakramentsky dopálilo. Kanato se na mě vztekle podíval, ale mě to v ten moment zajímalo asi tak moc, jako mě zajímala jeho celková existence. Vrazila jsem mu facku a to pořádnou. Všichni z mého počinu byli udiveni, ale nejvíc Kanato sám. „CO SI TO DOVOLUJEŠ?!! TY JSI PODŘADNÁ OSOBA, TAK SE TAK CHOVEJ TY DĚVKO!!!“ Tak to ani omylem, tohle si ke mně dovolovat nebude. On se na mě vrhnul a já se jednoduše vyhla a když se na mě otočil, tak jsem mu dala pěstí. Jemu se bleskurychle spustila krev z nosu a on začínal rudnout vzteky. „Chyba Bitch-chan“ „Ty se neozývej“ odvětila jsem Laitovi, bez toho abych spustila oči z magora. Cítila jsem, že asi puknu vzteky. Můj pohled začal nabírat černý nádech. Ne že bych viděla jako ve tmě, já viděla normálně, akorát se mi postupně ztmavovaly barvy. „Člověk jo?“ řekl Laito výsměšně. Na tyhle debily nemám dost pevný nervy, tak jsem se rozběhla do kuchyně. Uvnitř na mě padlo pět párů očí. Čtyři služky a kuchařka. Jedné tekla krev ze spánku.