The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{15}

Kou mi ukázal malou útulnou kavárničku, kde jsem si dala nějaké mojito, jelikož kávu nepiju a miluju mojito. Bylo to skvělý. Nechápu co proti němu Laito má. Třeba konkurence, co já vím. „Už je čas jít M-Neko-chan"nevadí mi, že mi tak říká. Mě to přijde hrozně cute. „Dobře, tak pádíme!" zaplatili jsme a odešli. Když jsme byli u školy, tak mi Kou řekl, že tam na něj už čekají bratři a ukázal ba partičku tří kluků. Nebyli na sebe vůbec podobní, ale každý byl krásný, každý svým způsobem. „M-Neko-chan, tohle je Ruki," ukázal na kluka s tmavými modrofialovýma vlasama a tmavě modrýma očima, „Azusa" klučina s tyrkysovýma vlasama a tyrkysovo-fialovýma očima „a Yuma" je z nich asi nejurostlejší. Delší zrzavo-červené vlasy ve volném culíku a zeleno-červené oči. Jsou pěkní, moc. „Ráda vás poznávám." pozdravila jsem a usmála se. „Tohle je Suzi" ten Ruku vypadal dost formálně jako Reiji. „Máš..... ráda.... bolest?" tahle otázka od Azusy mě zaskočila, ale nenechám se vyhodit ze sedla. „Azuso, nemůžeš"přerušila jsem Koua „Pouze cizí, kterou způsobím sama." usmála jsem se a Ruki taky „Co ty víš o bolesti?" řečnická otázka od Rukiho. „To že někoho odmítneš není nijaká bolest." tohle si o mě myslí? „Takže Ruki, abych to dobře chápala a oprav mě když se spletu ok? Ty si myslíš, že jsem další Barbie, která se lepí na Koua, aby se s ním vyspala a měla historku pro kámošky?" „Možná že nejsi tak hloupá."začíná mě prudit. „Hele tak jdem, než se ti dva poperou." Yuma je vtipálek. „Tak ahoj po víkendu Suzi!" už se chystal odejít, ale chytla jsem ho za rameno „Zapoměl jsi na dvě věci" „Na co?" „Za prvé obejmout a za druhé číslo" „Jéje promiň, hned to napravím!" usmál se a objal mě potom mi dal papírek s jeho číslem a utíkal za bratry. No co, potřebuju na drátě někoho ze třídy. Subaru mi asi ku pomoci moc nebude.

Čekala jsem čtvrt hodiny a pak mi někdo napsal. Neznámé číslo, jak jinak.
Neznámé číslo
Dneska máme buď kroužky nebo další hodinu, sorry, zapomněl jsem😉

Nevadí, prý je tady i knihovna tak půjdu tam. Vyrazila jsem tam. Na plánku vedle vchodových dveří jsem si nastudovala polohu a šla. Po schodech nahoru, rovně a..... a najednou jsem zaslechla nějaký zvuk. Klavír. Znělo to nádherně. Byla to jedna z mých oblíbených skladeb na klavír. Šla jsem za tím zvukem. Nebylo to tak daleko. Když jsem stála před zavřenými dveřmi, tak hudba ustala. „Zavři oči" co? Jak o mě ví? Jako jo, nejsem duch, ale i tak! „Proč?" „Prosím, chtěl bych, aby jsi zhodnotila to, co zahraju, ale kdybys mě viděla, tak bys odešla. Neboj, nic ti neudělám" mám? Miluju když někdo hraje na klavír, ale tohle asi není dobrý nápad. Kašlu na to. Zavřela jsem oči a čekala. Někdo otevřel dveře a vzal mě za ruku. „Věř mi" „To těžko, ale dobrá" ten kluk co hrál mě odvedl do místnosti a posadil na stoličku vedle něj. "Poslouchej prosím." ten hlas mi byl povědomý, ale nedokázala jsem jej přiřadit. Začal hrát a hrál nádherně. Let her go.

Když dohrál, tak jsem to prostě musela říci „Hraješ úžasně! Naživo jsem ještě nikoho takhle úžasně neslyšela hrát na klavír" sice jsem měla oči zavřené, ale je mi jasné, že se usmál. „Už můžeš otevřít oči, Bitch-chan" Laito..... vážně? Takže možná není úplně vygumovaný. „Jak někdo tak stupidní může umět tak nádherně hrát na klavír?" „Jako malý jsem se učil." „Zahraj ještě něco"

Hraje opravdu krásně. On je opravdu zvláštní. Mě rozjímání přerušilo zvonění. Museli jsme jít. „Měli bychom už" nestihla jsem to doříct a už jsem byla přilepená na zdi. „jít." „Suzi, bojíš se mě?" a už to byl obvyklý otravný Laito. Ruce mi držel nad hlavou a koleno měl mezi mýma nohama, aby mě měl pojištěnou. Mé ruce uchopil do jedné ruky, aby mohl druhou provokovat. Zajel mi rukou pod sukni a zmáčkl mi zadek. „Odpověz, bojíš se mě?" se stále perverzním úsměvem mi přejel rukou dopředu a dráždil mě jemně přes kalhotky. „Ne.... nebojím" vyhrkla jsem rychle, neboť mi tohle dávalo zabrat. „Tomuhle sama nevěříš." zapředl mi do ucha. Suzi, vzpamatuj se! Je to Laito! Musíš odejít! Uteč ty krávo!!! Moje podvědomí na mě řvalo, ať uteču, ale mě se vůbec nechtělo. Je to upír!! To mi nedošlo, PRYČ!! „LAITO, PŘESTAŇ!" „Bitch-chan copak, nelíbí? Asi musím přitvrdit že?" zlomyslně se usmál a já litovala, že jsem nedržela hubu. Laito opravdu přitlačil a to už bylo k nevydržení. Z úst mi unikl sten a Laito to vzal jako povel. Zajel mi rukou pod kalhotky. Někdo mi napsal. Laito to nevnímal, ale já jsem se lekla. „Lai.. to........ př....přes..aah... přestaň!" Suzi notak, co když sem někdo přijde! Budeš nově známá jako děvka!! PROBER SE!!!