The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{35}

Už jsou to dva dny od incidentu s Marry, je pátek. Krásné upíří ráno. Jelikož jsem Reijiho přemluvila, aby mě s nimi pustil do školy, tak jsem vstala dříve. Učesala jsem si vlasy a nechala si je rozpuštěné. Předtím, než jsem si navlékla uniformu, jsem si obvázala ránu na noze, aby to nebylo tak vidět. Přeci jen ta sukně není kdovíjak dlouhá a ta rána je po p*či velká. Sice budu ve škole vypadat jak šikanovaný harant, ale co už. Těch modřin je moc a jen tak je nezamaskuju. Drápance mám ve většině případů na rukou, takže mi je zahalují rukávy.

Posbírala jsem si věci do školy, mobil, power banku a náhradní obvaz a zamířila za klukama do jídelny. Jak jsem myslela, byli tam všichni, tak mi nezbývalo nic, než si sednout mezi Shua a Laita. Úplně se mi hnusilo být mu poblíž. Naštěstí si mě moc nevšímal, což mi vyhovovalo. V klidu jsem se nasnídala a mohli jsme vystartovat.

Přijeli jsme před školu a já hned zamířila do budovy s úsměvem, což do teď nechápu proč. Asi jsem konečně nemusela být v tom zasraným baráku s nikým ze Sakamaki! ....... Jenom ve třídě s Mackenzie. Sakraaaa! Já na ni úplně zapomněla!! Úsměv mi odpadl, když jsem spatřila Macčůzu opřenou o futra třídy, kde jsme se měli nacházet. „Nazdar Smithová!!“ zakřičela na mě přes půl chodby. Nasadila jsem pokerface a kráčela dál chodbou. (Ano, už mi šlo i dobře chodit) „Jejda, copak se ti stalo??“ zapištěla hraným starostlivým hlasem. „To ti dal určitě někdo pořádně přes hubu!“ a je zpět její arogantní tón. „Ano, spletl si mě s tebou.“ „Heh?“ otočila se čelem ke mně s udiveným a naštvaným výrazem. „Prý jsi tomu ukradla lak na nehty.“ trošku se zalekla, ale pak zatřásla hlavou a ironicky se zasmála. „Moc vtipné. Zajímalo by mě, jak budeš drsná teď, kulhavko.“ vážně Mackenzie? Útočit na mě slovně tím, že mám v háji nohu a ano, trošku, TROŠKU pokulhávám? Vždyť se není čemu divit. Je pátek a nohu mi probodl Shuu z pondělí na úterý.

Nechtěli se mi se s ní vybavovat, tak jsem prostě šla do třídy. Macčůza stála pořád připláclá na futrech, tak jsem se kolem ní musela procpat. Naneštěstí mi ta mrcha podrazila nohy a já si toho všimla pozdě. Bohužel mi podrazila tu špatnou nohu, takže jsem to neměla moc šanci ustát. Zakopla jsem a rozplácla se ksichtem na lavici přede mnou. Pak už zněl třídou jen smích. Smích celé přiblblé třídy, která leze té zmalované příšeře do zadku. „Suz!“ jediný normální člověk ze třídy se ozval. Zapřela jsem se lokty o lavici a zvedla hlavu. Kou šel směrem ke mně. Mac taky, stoupla si mé pravé strany, chytla mě za vlasy a vrazila mi hlavou o lavici.

Z přemýšlení o vraždě mě vytrhl Kouův hlas. „Mac, klídek.“ podívala jsem se na něj a on se na Mac rozkošně usmíval. Mac se na něj dívala a natáčela si pramen vlasů na prst. Kdyby jen věděla. Kou mě obešel a přistoupil k Mackenzie. Chytl ji za hlavu a blížil se k ní jako při polibku, ale já věděla, že to by Kodani za Boha neudělal. Kou se na mě podíval a já to brala jako znamení. Napřímila jsem se a tím uvolnila lavici. Kou neváhal a předtím, než se na něj stihla nalepit, ji pořádně chytil, cukl s ní tak, že stála čelem k lavici a prudce cukl rukou tak moc, že bylo slyšet slabé křupnutí. Ty vole, snad ji nezabil. Začala pištět. Žije, škoda no. V okamžiku řiběhly nějaké její ovce z party a hned se jí ptaly, jestli žije, jestli je v pohodě a tak. Já jsem si s Kouem dala highfive. „Ty idiote!!! Sandrine, podívej, je to zlý??“ že by jí vážně něco zlomil? „Moc moc špatný zlato.“ vyděšeně jí nějaká řekla a otočila se na mě s Kouem. „Podívejte, co jste jí způsobili!!“ ukázala nám její ruku.......se zlomeným nehtem! Podívala jsem se na Koua a oba jsme se začali nekontrolovaně smát. Pár lidí se k nám přidalo, ale jeden kluk se za námi vydal. Vypadal povědomě, s tím už jsem měla tu čest.

„Maxiii, pomsti se jim!!“ to je Maximus!!! Opřela jsem se čelem o Kouovo rameno umírala smíchy. „K-Kou to je M-Maximus!“ přes smích mi to nešlo normálně říct, takže to způsobilo novou vlnu smíchu. „Proč jsem si to nenatočila??“ řekla jsem už trošičku klidněji. „Protože kdyby ano, tak bys měla u mě pořádnej průser.“ prohlásil Max drsným hlasem. „Klidni se Maxíno!“ zakřičel na něj nějakej zrzek. Ten mi je taky povědomej. Ajoo, to je ten, se kterým jsem si tady dala highfive! „Jdi do prdele, Jamesi!!“ už jsem se nějak uklidnila, tak jsem se dostala nevím jak k tomu Jamesovi a dávné highfive mu oplatila. Příjmul to gesto a představil se. „Já jsem James a ty jsi.......Suzi, že?“ „Trefa“ usmála jsem se. Kou šel za mnou a postrčil mě. „Co?“ proč do mě strká? „Za chvíli zvoní, jsem si sednout ne?“ „Jo, samozřejmě.“ předtím, než jsme stačili pláchnout, James nastavil pěst Kouovi a ten mu ji oplatil.

Posadili jsme se a vyčkali na příchod vyučujícího. Přežili jsme hodinu a čekali na přestávku, až budem moct zase kecat v klidu.