The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{24}

Probudila jsem se ve svém pokoji a budík ukazoval 23:34. Ohlédla jsem se po pokoji a na parapetu seděl Subaru. Přemýšlela jsem, co se vlastně stalo, jelikož jsem určitě nespala v pokoji se Subaruem na okně.

PProběhla snídaně, pak jsem se šla projít, prošla jsem barák a pak jsem..... šla do nějakého sklepa. Cože tam bylo, pffffff..... „Subaru? Nevíš cože se stalo v tom sklepě?“ udiveně se na mě podíval, ale odpověděl „Řekněme, že ti přeskočilo a pokusila ses zabít Kanata.“ ano vlastně. No doprdele. Cože to co? „Kanato... je živej?“ „Jo je, ale je ještě v bezvědomí. Musí se probudit dřív, než dojede otec.“ pak se zvedl a odešel. Co to má být? Co mi jeblo?! Já...jeho krev. FUUJ!! Počkat, předvčerejškem jsem mluvila s tím fialovovlasým majorem a ten mlel cosi o ghoulech ne? Byl taky od krve, třeba mu taky hrabe jako mně. Hledala jsem mobil a našla ho pod sebou, asi mi vypadl z kapsy. Zapnu Google, napíšu ghoul a vyjede mi:

V poslední době je vnímán ghúl často jako nemrtvý, který se živí lidským masem, nepohrde ani čerstvější mrtvolou. Se zombií má společného jen velmi málo, zombie bývají hnány hladem, ale ghúlové dokáží přemýšlet racionálně, podobně jako například upíři. Asi hlavním rozdílem mezi ghúlem a zombií je to, že ghúlové nepřenáší své prokletí na další.

Nebo ještě lepší:

Ghúl je stvůra arabského folklóru, která přebývá na hřbitovech, pohřebních místech a místech s větší koncentrací smrti, dále rovněž na jiných neobydlených místech. Anglické jméno ghoul vzešlo z arabského الغول, což doslova znamená démon. Ghúl je zlým typem džina, který se cítí být zplozen nejvyšším arabským zlem Iblísem.

Tak to nepobírám. Takže ten...... jak se jmenoval. Shuu! Jo, takže ten Shuu se schovává na hřbitovech? Lidské maso?! Cože? Ale, já....já nechci. Fuj, vždyť to je nechutný!

Z mého přemýšlení mě vytrhl Reiji. Chtěl promluvit, ale mě to nedalo. „Co je ghoul?“ povzdechl si a podíval se na mě. „Ghoulové zabíjí lidi nebo upíry a podobně. Jedí jejich maso. Mají každý své kagune, kterým útočí. Jsou silnější než lidé. Teď je otázka, jaktože jsi ghoul. Tví rodiče údajně nejsou ghoulové a ty jíš bez problémů lidské jídlo.“ ukecanec. Zadám do hledáčku kagune.

To je zase co. Podívám se zpět na Reijiho a on zase začne. „Tudíž jestliže to nemáš po rodičích, tak to máš buď ob generaci, nebo jsi nevlastní. Doufejme, že se Kanato vzbudí před příjezdem otce, jinak máš problém.“ s tímhle odešel a nechala mě s mými myšlenkami samotnou.

Já jsem úchyl co jí lidi. Nebo i upíry, to je fuk. A kagune? To je zase co? To je úchylný, divný, šílený a postrádá to jakýkoli smysl. Dala jsem si mobil na nabíječku a sluchátka. Dá se toho zbavit? Jak jakože jinak bez problémů lidské jídlo? To ghoulové nejí? Upíři ho přece taky jí! A jakej problém? Co to má znamenat?!

Takhle mimo a zmateně ležela a přemýšlela půl hodiny, než byl oběd. Někdo zaklepal a odešel. Já jsem nechala mobil v pokoji a vyrazila jsem dolů.

V jídelně byli až na Kanata všichni. Sedla jsem si vedle Shua naproti Laitovi. Ten na mě koukal a usmíval se. Marry mi donesla jídlo, já poděkovala a pustila se do toho. Reiji mě po očku sledoval, nejspíš kontroloval, jestli mi opravdu chutná lidské jídlo...ale proč na mě brejlí Laito, fakt netuším. Je to nepříjemné, ale dneska už bylo scén dost a to je teprve půlnoc.

Jakmile jsem dojedla, zvedla jsem se, odnesla své nádobí do kuchyně a  opatrně a nenápadně jsem vzala nůž. Schovala jsem si ho do mikiny a odešla druhými dveřmi. Rychlou chůzí jsem kráčela hledat pokoji Kanata. První dveře ne, další, další a BINGO! Otevřela jsem dveře a spatřila tělo Kanata ležícího v posteli. Přišla jsem k němu, pohladila ho po tváři a vytáhla nůž z kapsy mikiny.