The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{22}

Je neděle "ráno" 19 hodin. Včera jsem se jen doučovala s Reijim, jinak jsem zůstala zamčená v pokoji. Dnes má přijet jejich táta, kvůli kterému jsem zde. Můj otec a jejich to zavinili, ale já se s tím vypořádám. Nedělním ránem mě vzbudil Reiji a dal mi instrukce, co a jak se bude dít. „Dnes přijede otec a ten má jistou úroveň. Proto dnes budeš vhodně oblečena a dám ti lekci etikety.“ prohlásil a odešel. To bude pruda, ale počkat, vhodně oblečena... To znamená šatyy! Jsem divná, já vím, ale hezký šaty jsou věc, kterou prostě miluju.

Učesala jsem si vlasy, oblékla mikinu a rifle, vzala mobil do kapsičky a vydala se na snídani. Zajímalo mě, jak se těší či netěší na příjezd taťky. Pomalu jsem sešla schody a kráčela do jídelny. U stolu chyběl Shu. Blb. Tudíž jsem si mohla sednout buď vedle Kanata, nebo mezi Laita a Subarua. Co radši, panenství nebo život? Radši Laito. Nebo Kanato? Jestli bude dělat koniny, tak bude blíž k ráně. Ne, Laito. Posadila jsem se a ihned se přihnala služka s jídlem. Dala ho přede mě a já poděkovala. Ona se rozešla ke kuchyni, ale Laito jí podkopl nohy. Naštěstí už asi umí padat a nerozrazila si hlavu o stůl. Já se ohnala a vlepila pohlavek tomu blbovi. „Chováte se jako malí haranti!“ Ayato se začal smát jak debil. Jak můžou být takoví idioti princové?! „A ty jako vychovatelka, sedíš k Reijimu“ „To si piš, že ne“ Reiji a já jsme úplně něco jinýho. On je tvrdý a já jsem natvrdlá. Kašlu na ně, jídlo je přednější.

Najedla jsem se a měla v úmyslu se jít zahrabat do pokoje, ale na schodech mě zastavil Reiji s tím, že nyní bude hodina etikety. Odvlekl mě do salónku/obýváku  a učil mě jak sedět, hovořit, jíst zákusek a celkově všechno chování vůči tomu tamtomu někomu.

Ve 21 hodin jsem se dostala do pokoje. On měl dojet prý ve 4 ráno. Mám ještě 6 hodin na zabití. (hodina na přípravu) Už bych mohla prozkoumat sídlo že? Chytrý nápad. Po půl hodině Musik hören jsem vylezla z pokoje a vydala se někam nevímkam. Jako bonus jsem napsala Kouovi. Asi neměl nic na práci, jelikož odepsal hned.

Já: Čau, jak se máme?
Kou: Fajn celkem, co ty?
Já: Nic moc, jsou hrozně otravní. Ale dneska budu mít šatičky 😇
Kou: Jakto? To někam jedete?
Já: Ses zbláznil? Ne, to někdo přijede sem. Už jsem zapomněla kdo, ale bude to pruda.
Kou: Držím palce. Jinak zítra píšem z matiky.
Já: Ježíš, z čeho?
Kou: Co jsme brali minule.

To toho teda vím.

Já: Ok no, tak zatím. Jdu prozkoumávat prostředí
Kou: Tak pá

Našla jsem pěkný bazén, zajímalo by mě, jaktože v takovýhle prdeli mají vnitřní bazén. Pak jsem se dostala ke hromadě pokojů pro hosty, knihovně. Nejvíc mě zaujaly dveře asi někam do sklepů. Že by tam měli víno? Hmm..... zjistíme. Otevřela jsem dřevěné dveře a naskytl se mi pohled na velkou místnost s figurínami nevěst. Co to... počkat, včera zmiňoval Kanato, že ze mě bude pěkná figurína. Bože fuj! Pryč! Otočila jsem se ke dveřím, ale to už v nich stál Kanato. Sakra. „Našla sis osud sama?“ ses pomátl? „Seš magor?!“ on se zamračil a chytl mě za krk. Hodil se mnou o několik metrů vzdálenou zeď. To mi vyrazilo dech a já klečela na zemi, snažila se popadnout dech a vymýšlela co dělat. Teď doufám ve spásu, jelikož tohle nemám moc velkou šanci zvládnout. Zvedla jsem se již se vzduchem v plicích. Kanato se objevil přede mnou a chystal se mi dát pěstí do břicha, ale já se vyhla a rozutekla se ke dveřím. Samozřejmě není tak hloupý, tak mě předběhne již bez medvídka a shodí mě na zem. Sedl mi na boky a začal mě dusit. „Jaké ti dám oči? Tyrkysové? Rudé? Fialové? Můžeš si vybrat“ cože? Ne! Že mě žádná nagorova panenka nebude!! Začal mi opět tmavnout pohled. Začínal být temnější a temnější. On se na mě podíval jako bych byla UFO. „Takže rudé.“ co mu jebe?! „Budou k tobě sedět“ sehnul se k mému krku, chytil mi ruce a v ten moment.....