The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{31}

„Jak se opovažuješ takto chovat ke králi?!" vykřikl a asi by i pokračoval, nebýt toho, že se přiřítila nějaká skupinka. Ohlídla jsem se na ně a uzřela partu kluků s nádechem fialové stejně jako Shuu v jejich čele. Ghoulové.

Shuu od krve, ale držel se. Asi je fakt úplně tupý. „Tobě to nestačilo?!" zavolala jsem na něj. On se ušklíbl, kývl na jednoho kluka a ten se následně pomalu rozešel za mnou. Bude ho škoda, ale jeho chyba, nemá být hloupý.
Kráčel blíž a blíž a jakmile stál 10 metrů ode mě, svlékl si svetr a pod ním měl vestu, košili a kravatu. Chytil si vázání na kravatě, podíval se na mě a ušklíbl se. Zčernaly mu oči a zpoza něj se objevilo jeho kagune. Dlouhá modrá věc připomínající dvouhlavého hada....akorát tohle nebylo zvíře, tohle bylo jen jeho součást.

„KarlHeinzi, přiznej si, že tahle je naše!" Shuu se ozval a já se napřímila. Karl se chtěl zvednout, ale já bez jediného pohledu na něj mávla rukou a prakticky doslova ho přišpendlila k zemi. Mé peří měl zabodnuté podél rukou a nohou v oblečení. Dosti vtipný pohled na "velkého krále Sakamaki" přišpendleného k zemi s probodaného do krve.

Ten černovlasý zvedl ruku, již černýma očima na mě pohlédl a vytasil své kagune. Dlouhý červený cosi, co nebylo jako hadi, nýbrž to spíš připomínalo liščí ocas.

Ten s šedo-stříbrnými vlasy nic nedělal, jen stál a tvářil se jako Subaru - takzvaně neserměnebotizlomímvaz. „Holčičko, asi by jsi měla vědět, jak nás oslovovat. Ať víš, co křičet, až z tebe budou téct proudy krve!" si nějak moc myslíš. „Jak jistě víš, já jsem Shuu," prohlásil a lehce se uklonil „tohle je Uta," černovlasý emař „toto je Nishiki" brýlatý zrzek „a Yomo" neserměnebotizlomímvaz týpek. „Mě do svých choutek netahej, nejsem tu kvůli ní,ale kvůli tomu, aby ostatní přežili." Shuu se pousmál, ale Yomova reakce mu úsměv srazila. „Teda až na tebe, ty klidně chcípni." kdybych teď nebyla v ghoulí přeměně, už bych se válela smíchy po zemi. Shuu se zamračil, ale neútočil. Ten...jak se jmenuje....jo Nishiki po mně skočil a napřáhl kagune, kdežto já uskočila a vzlétla asi deset metrů nad ně. Chvíli jsem se jen tak vznášela a zvažovala co a jak. Přemohla mě chuť na krev a maso. Sletěla jsem na zem do středu mezi veškeré účastníky dnešní zábavy. Křídla jsem roztáhla do plné velikosti a začala jimi třepotat. Peříčka létaly na všechny strany, zapichovaly se do všeho. Koukala jsem na podzimní nebe, když mě praštila do nosu vůně krve. Křídla jsem stáhla a rozhlédla se. Karl byl pryč, Shuu jako jehelníček, Nishiki pár schytal, Uta v pořádku a Yomo stál o několik metrů dál s tentokrát mámvpiči výrazem. Rozběhla jsem se po Shuuovi. Byla jsem už blízko, ale vlezl před něj Uta. Ohnal se po mně, já a oplatila mu to. On se nezvládl vyhnout a odletěl o několik metrů dál. Dopadl na nohy a agresivně na mě pohlédl. Já se škodolibě usmála, ale vyrušil mě z očního kontaktu zvuk tříštícího se skla. Sklonila jsem hlavu za zvukem a spatřila mé křídlo probodnuté naskrz Utovým kagune.

Lidí, omlouvám se za neaktivitu těm, co tohle fakt čtou, ale teď toho mám hodně, tak se i do budoucna omlouvám. 😅😇