The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{19}

Zkontrolovala jsem se, jestli nejsem od krve a opláchla si obličej. Učesala jsem si vlasy a sepla je do vysokého culíku. Doufám, že to nepůjde moc vidět. Ten chtíč v Laitových očích. Vypadal jakoby to ani nebyl on.  Ovládly ho pudy.

No nic, jdu se najíst za ostatními. Vyhrabala jsem se z pokoje, sešla jsem schody a podle paměti úspěšně vyhledala jídelnu. Otevřela jsem a vysloužila si pozornost všech až na Shua. Laitův výraz vypadal nejvtipněji. Tvářil se, jako kdyby viděl ducha. Posadila jsem se vedle Laita a Shua. Služebná mi donesla jídlo a já se do toho pustila. Chutnalo to výborně.

Jakmile jsem dojedla, tak jsem se zvedla a jedna služka mi odnesla talíř a já jí poděkovala. Ona se leknutím otočila a udiveně se na mě podívala. Pak odběhla a já se vydala zpět nahoru, do pokoje. Před pokojem mě Laito chytil za rameno a přirazil ke zdi. „Co jsi zač?“ hypogrif blbe. „Pokud je mi známo, tak člověk.“ „Nemůžeš být člověk!“ hmm.... zahrajeme si hru. „Doufala jsem, že na to nepřijdeš.“ nahodila jsem smutný výraz a čekala na reakci. On přimhouřil oči a čekal, co ze mě vypadne. „Já..... já jsem.....“ chtělo se mi hrozně smát, což mi to dost ztěžovalo udržet vážnou tvář. „Mluv!!“ dochází chlapečkovi trpělivost. Teď se zde vyskytl háček. Nevím co vážně existuje a co ne. Tak něco náhodného střelím. „Já jsem“ jak to říkal ten fialovej týpek. G, něco na g. G......
GHOUL!!! „Ghoul“ vyvalil na mě oči, div mu nevypadly. To byl tak vtipný pohled! Pak sklonil hlavu a koukal někam kdovíkam.

To už jsem opravdu nevydržela a začala se smát jak největší idiot. „Čemu se směješ?!“ začal se vztekat. Ten je náladový jak těhotná ženská. „Jestli jsem ghoul, tak ty seš rabín ty vole“ já jsem sjela zády po stěně a ignorovala jeho vražedný pohled.
„Teď by ses měl vidět!“ ještě chvíli jsem se dusila smíchy na zemi, pak jsem se postupně zvedala. „Ty ráda hry jo?“ promluvil a rozešel se do mého pokoje. Já se rozběhla za ním. Nebude mi lézt do věcí. Zavřela jsem dveře. „Ostatně já si taky rád hraju.“ jak toto dořekl, tak si začal rozvazovat kravatu. S kravatou v kapse se rozešel ke mně. Když byl u mě, přitiskl se ke mně tělem a zašeptal: „A teď bych si rád pohrál.“ chytil mi ruce a dal mi je nad hlavu. Zkoušela jsem cukat zápěstím, ale to mi bylo jednak k ničemu a druhak to bolelo jak kráva.  „Bitch-chan, tvoje krev je úžasná a zajímá mě proč to na tebe nemělo vliv, ale teď chci znát jiné tajemství. Taje tvého těla mě teď zajímají víc.“ ten je tak divný! „Zkusíme kolik toho dnes ještě vydržíš“ zasténal. Chytil mi mikinu na bocích a jedním rychlým pohybem mi ji svlékl. V upíří rychlosti vytáhl z kapsy kravatu. Kravatou mi obmotal zápěstí a utáhl. Přitom jsem sykla bolestí. Vážně to bolelo..... tak ještě aby ne, že jo. Uchopil mé paže a odtáhl mne k posteli. U postele mě žduchl tak, že jsem sebou plácla na postel. Než jsem se stihla posadit, tak Laito byl rychlejší. Rozepl mi džíny a ladným škubnutím mi je sundal. Odhodil je někam dopryč a vlezl za mnou. Klekl si mezi mé nohy a ruce mi držel nad hlavou, druhou rukou mi hladil bok. Olízl mi krk a následně dravě políbil. Jazykem se mi dobýval do úst a já ho odmítala pustit. Na chvíli přestal a kousíček se ode mě odtáhl. Ale jen kousíček. Zmáčkl mi pokousanou ruku a já vykřikla. Ten bastard toho využil a vplul mi jazykem do úst. Jeho ruka se z mého boku začala přesouvat na vnitřní stranu mého stehna. Když už jsem se začínala smiřovat s tím, že mě tento upír ještě víc poníží tím, že mě znásilní, tak někdo zaklepal. Laito se otočil a zařval: „Neruš a padej!!“ zpoza dveří zazněla odpověď: „Laito, vypadni. Musím si promluvit se Suzi“ Reiji. Opět jeho chladný hlas. Ale teď jsem za něj radši než za výhru v loterii! Laito zavrčel, rozvázal mi ruce a s kravatou v ruce odešel. Já si vlezla pod peřinu, abych byla alespoň trochu zahalená. Reiji vešel dovnitř a já se mu chystala poděkovat, ale on byl rychlejší. „Pozítří přijede náš otec.“

Lidi, moc děkuju za každý přečtení a ThatGirlWithUniverse je věnován celý tento příběh. Děkuju jí za všechnu podporu, co mi dávala ❤💜💙