The Story Of My New Life [PÍŠE SE]

{13}

Učebnu chemie jsem nakonec našla a další tři hodiny chodila po škole s Kouem.

„M-Neko-chan, další hodina je sloh v P01, trefíš tam?" zeptal se, jako by si myslel, že znám ty poblbaný zkratky. „Samozřejmě že ne" zasmála jsem se. „Musím zase za bratry, moc se omlouvám, taky tam nechci, ale musím." „V pohodě, jen mě naveď kudy kam"„Půjdeš dolů po schodech o jedno patro a pak rovnou až na konec chodby. Je to ta úplně poslední. Dobře?" „Jo, děkuju" usmála jsem se a objala ho „Není za co M-Neko-chan, drž mi místo. Zatím!" mrknul na mě a odcházel. Já se otočila a kráčela dolů ze schodů. Tam ležel na schodě Shu. Blb línej. Když jsem stála nad ním, tak jsem přemýšlela, jak ho naštvat. Baví mě provokovat. Věděla jsem, že slova jsou na něj zbytečný. Nebavilo mě nic vymýšlet, tak jsem improvizovala. Překročila jsem ho a když jsem měla ruku těsně u jeho hlavy, vytrhla jsem mu sluchátka a s nimi v ruce jsem šla dál. Tohle naštve každého. „Vrať mi je!!" bingo. „Jsi závislák, měl by ses léčit." neotáčela jsem se na něj, nebyl důvod. „Za tohle budeš trpět!!!" „Blá blá blá, kecy v kleci Shu" nestihla jsem se na něj natočit, abych na toho nasranýho lenocha viděla a byla jsem natlačená na zdi. „Ty ses zvedl? Wow, v pekle sněží" jeho ruce jsem měla z každé strany u hlavy. Sklonil se k mému krku a už se chtěl zakousnout, ale to je chlapec na omylu. Já se kousnout nenechám a už vůbec ne takhle trapně. Skrčila jsem se a prolezla pod jeho rukou. Byl zaslepený vztekem, tak si nedal bacha. Stoupla jsem si za něj a zahákla jsem ho sluchátky na krku. Vím, že mu to nic neudělá, ale sluchátkům může. „V klidu Shuísku. Já musím na hodinu, tak pá!" dořekla jsem to a rozběhla se do třídy. Ta chodba je dlouhá jak já ani nevím co. V půlce jsem se otočila, jestli tam je. Sedl si zas na schody. Lemra jedna. Nedávala jsem pozor na cestu a do někoho vrazila a spadla. Vzhlédla jsem kdo to byl. Byla to Mackenzie. Seděla na zemi a nad ní se tyčil Laito. „Seš úplně blbá?! Zničíš mi manikúru a stejně mi lezeš na oči?!!" Laito jí pomohl se posbírat a já se zvedla sama. Podíval se na mě škodolibým pohledem. Možná se mi chtěl pomstít za to, že se bavím s Kouem, tak využil Macčůzu. Mě je to jedno, klidně ať se s ní ožení, moje věc to není. Litovat bude on, ne já. „Jsi v pohodě Mac?" zeptal se jí Laito s úsměvem. „Jo jsem, ale ona dlouho nebude!" chci být zlá...„Mackenzie, ulomil se ti další nehet!" zakřičela jsem vyděšeně, jsem dobrá herečka „Kde? Který?!!" jančila a já si to užívala, byl to směšný pohled. „Jejda, promiň, asi jsem se přehlédla." a zasmála jsem se. „Ty svině, co si to dovoluješ?! Laito, ona je zlá..." udělala na Laita psí očka a doufala, že se jí zastane. „Suzi, nemůžeš být na Mackenzie tak hnusná." řekl a Macčůza se vítězně usmála, ale Laito pokračoval. „Nemůžeš si dovolovat na slabší. Víš jak pak otravuje?" když to řekl, tak jí spadla brada až k zemi. Začala brečet a utekla do třídy. Já se smála jak postižená. Ze třídy jsem slyšela jak tam křičí: „Co ti kdo udělal??" ptal se jí ten co se jí ve třídě zastával. "Maxiii, oni si ze mě dělají terč!" slyšela jsem jak kňourá, bože jak to může někdo mít rád? „Cože? Kdo?!" „Laito a ta nová!!" jak to dopištěla, tak se k nám přiřítil Max. „Co jste jí, vy svině, udělali?" pane jo, ten jí má asi dost rád. „Jen jsme se srazily, v klidu" „Kvůli tomu by Mac nebrečela!" „Hele Maxime, já musím do třídy. Být tebou, tak si běž zklidnit Mackenzie." s tímhle Laito zmizel. Maximus však neodešel konejšit Macčůzu, nýbrž mě chytil za vlasy a dost tahal. Byla jsem navyklá na tahání vlasů, jako malou mě ostatní ve škole div neutrhly hlavu. „Nech Mac na pokoji prcku" a odešel když mu do jeho dramatického vstupu skočil zvonek. Odešla jsem do třídy společně s učitelkou. Ve třídě už seděl Kou a já si k němu přisedla.