[Scarlett Harrisová]
Nemohla jsem spát.
Už přes dvě hodiny jsem se převalovala v posteli a nemohla se uvelebit, protože mi to rány na zadku nedovolovaly. Ale ten pravý důvod, proč jsem nemohla zabrat byl fakt, že jsem nedokázala vypnout hlavu.
Pořád jsem před očima viděla Vaughna a tu vysokou holku. Znala jsem ji od vidění ze školy. Byla hezká. Nebyla extravagantní jako já a nejspíš používala mnohem víc make-upu. Prototyp dnešní krásy, do kterého já nezapadala.
Proč jsem si vlastně někde uvnitř myslela, že se mezi námi něco změnilo?
A proč jsem si do prdele myslela, že tohle je moje věc?
Vaughn byl v první řadě svobodný. Bez přítelkyně. Bez závazků vůči komukoliv. Navíc to byl bastard první třídy a bylo mu u prdele, jestli vystřídá v jednom týdnu víc holek než ponožek.
Tak či onak já neměla nejmenší nárok... žárlit?
Bože tohle se neděje, že ne?
Zoufale jsem zaúpěla a přetáhla si polštář přes hlavu.
Viděla jsem je společně vejít do Moriovic domu a to dráždilo každé mé nervové zakončení. Věděla jsem, že tam je s ním a teď si to nejspíš rozdávají v dost rozmanitých polohách, zatímco já bych docela ráda šla skočit ze střechy.
A za to jsem ho nenáviděla zase o kousek víc.
Dopáleně jsem popadla onen polštář a hodila ho proti zdi.
A to byla ta chvíle, kdy ke mně otevřeným oknem dolehly výkřiky a nadávky.
Okamžitě jsem vystřelila z postele, natáhla si k volnému tílku na spaní kalhotky, kterým jsem se kvůli šrámům na zadku bránila jako čert kříži, a otevřela jsem francouzské okno dokořán, abych se mohla podívat, co se venku děje.
Mé oči se rozšířily, když jsem u vchodu protějšího domu zahlédla několik kluků a Vaughna. Prali se. Respektive situace vypadala tak, že dva z nich leželi zkroucení na zemi a Vaughn se po dalších třech oháněl basebalovou pálkou. Bylo jasné, že se je od sebe snaží udržet dál, protože jakmile se mu dostanou na tělo, čeká ho příšerná nakládačka.
A pak mi došlo, že jeden z těch, co odpadli, vzal do ruky kámen a hodil ho po něm.
Trefil se. Přímo do hlavy.
Vaughn se za to místo chytil a upustil pálku.
Dál jsem se nemohla dívat. Musela jsem kurva něco udělat.
Doběhla jsem ke komodě, natáhla si krátké džínové šortky a pak jsem z nočního stolku do kapes nacpala svého boxera i kovový nůž. V náhlém popudu jsem popadla i Vaughnův opasek, který ležel smotaný hned vedle, a pak už jsem vyběhla skrz okna po střeše ven.
ČTEŠ
Na druhé straně nenávisti
RomanceVAUGHN Osud má zvrácenej smysl pro humor. Dá vám všechno, aby si pak mohl vzít ještě víc, a vás zanechá na kolenou v slzách a prachu. Moje duše je popraskaná, můj úsměv falešnej a můj život se rozpadl na prach, abych se mohl znova zrodit. Osamělej...