Na druhé straně nenávisti

[5]

[Vaughn Mori]

Pořád jsem tak nějak nemohl uvěřit tomu, co se stalo v tom kumbále.

Vážně. Co se to kurva stalo?

Protože já se přišel pomstít. Přišel jsem ji zmáčknout a dostat z ní pravdu, aniž bych vyzradil, že jsem už všechno dávno věděl. Chtěl jsem, aby se plazila a prosila o odpuštění. Aby z mejch úst slyšela, jak ji nenávidím za všechno, čím je, a jak nemůžu vystát ten její podělanej alternativní vzhled.

Jenže.

Namísto toho jsem ji nechal ošukat moje stehno. (Vážně. Co to kurva?!) A pak jsem další hodinu nudnýho dějepisu zíral na ten vlhkej flek na mejch kalhotách.

Pták mi v boxerkách bolestivě cukal, protože pořád nejspíš cejtil vůni její vlhkosti, a já byl neklidnej. Potřeboval jsem někoho přizabít, roztrhat, anebo ošukat. Nevylučoval jsem ani všechny tyhle možnosti v libovolným pořadí.

Byl jsem tak napruženej, že jsem dokonce poslal do hajzlu i Jaydena s Domem – mý spoluhráče a jediný kámoše, na který byl spoleh.

A když jsem pak v jídelně neomylně našel její zelenou kštici, dostal jsem takovej hlad, že mě to rozežíralo zevnitř. Ovšem k mý smůle se tenhle hlad nedal umlčet jídlem.

Takže jsem potom u stolu odsunul svůj plnej tác a hypnotizoval ji očima. Bavila se s dalšíma lidma u stolu zvláštních zjevů, který představovaly umělce, básníky a vlastně největší divňouše ze školy vůbec. Jedním z nich byl její věrnej kámoš s pochybným vzhledem, kterej byl tak na devadesát devět procent gay a tak na padesát procent Ian. Nebo Ryan. Co já kurva vím.

A Scar se smála. Byla uvolněná. A celá tak nějak zářila.

Nelíbilo se mi to. Ani. Kurva. Trochu.

Nejspíš proto jsem pak oslovil Kelly... a přitáhnul si ji na klín.

K sobě jsem ji zvát nemusel. To s přehledem zvládla sama.

Litoval jsem toho prakticky celou cestu domů, co mi v autě vyprávěla nějaký protivný historky z tréninků roztleskávaček, nejnovější drby a další kraviny, který mě nezajímaly. Z její pusy vycházely samý prázdný informace a já měl celkem rád, když se lidi drželi hesla ‚Když nemáš, co říct, přestaň mluvit'. Jenže to bylo něco, co by si její mozek nejspíš nepřebral.

Proto jsem si v kuchyni nalil dvojitýho panáka whiskey, kterýho jsem rovnou poslal dolů hrdlem. „Jdeme nahoru," zavrčel jsem na ni a vyrazil do schodů, aniž bych jí věnoval svůj pohled.

Už jsem věděl, jak vypadá. Šukatelná postava, protože často trénovala s roztleskávačkama, dlouhý hnědý vlasy, kterýma ráda afektovaně pohazovala, oválnej obličej, průměrný rty a modrý oči. A ty se mně většinu času zdály podivně prázdný.