Na druhé straně nenávisti

[20]

[Scarlett Harrisová]

Moje ráno bylo zmatené a rozespalé. Včera jsem se ubrečela ke spánku poměrně brzy, ale vstávala jsem dřív než obvykle kvůli laborkám, což znamenalo, že jsem se probrala naprosto nepoužitelná a s opuchlýma očima.

Ani jsem nebyla překvapená, když jsem o chvíli později pode dveřmi našla vzkaz od mámy. To byl její běžný způsob, jak se mnou komunikovat, když věděla, že se neuvidíme osobně. Nechala mi tam nějaké peníze, kdybych potřebovala udělat nákup potravin a jen tak mimochodem se mi omluvila za včerejší telefonát s tím, že si o tom o víkendu ještě promluvíme.

Ovšem já neměla pocit, že by rozhovor na tohle téma vedl k čemukoliv konstruktivnímu.

Jedině tak k další hádce.

Povzdychla jsem si nad celou touhle posranou situací, hotovost jsem si schovala do peněženky a vyrazila do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu. Pak jsem strávila celkem dost času před zrcadlem, abych se dala dohromady. Použila jsem víc make-upu než obvykle, vlasy jsem rozpustila z copu, takže mi spadaly ve vlnách po ramenou, a hýždě jsem si namazala hojivou mastí.

Ještě jsem stihla nakouknout k Derrickovi do pokoje, abych se ujistila, že je doma a v limbu. A přesto, že jsem měla chuť se mu nějak pomstít, neudělala jsem to.

Namísto toho jsem se vplížila zpátky do svého pokoje, jen abych zjistila, že mi chybí moje desky s životopisy a doporučením od Jacka.

Stála jsem tam omotaná ručníkem a proklínala Vaughna Moriho, protože bylo nad slunce jasné, že to byl on. Jako by toho snad už neudělal dost. Sáhla jsem pro mobil a bez většího přemýšlení mu napsala na messenger.

Scarlett: Vážně si nejsem jistá, jestli mám vůbec ještě chuť tohle komentovat.

Scarlett: Opravdu, proč musíš bejt takovej bastard? Rozhodnul ses nebo to přišlo s věkem...?

Odložila jsem mobil na komodu a pak na sebe opatrně navlékla černé nohavičkové kalhotky. Tlumeně jsem sykla, když se látka dotkla šrámů na mém zadku a pak prostě zatnula zuby. Zdálo se, že dnešek bude ještě horší než včerejšek. Zanadávala jsem a oblékla si bavlněnou podprsenku. Na to jsem hodila černé volnější šaty do půli stehen s větším výstřihem, který způsoboval, že mi krátký rukáv občas spadal dolů přes rameno. Ovšem s mým aktuálním problémem to byl nejvhodnější kus oblečení, který jsem tu našla. Vzít si na sebe džínové kraťasy by mě totiž momentálně asi zabilo.