VAUGHN
Osud má zvrácenej smysl pro humor. Dá vám všechno, aby si pak mohl vzít ještě víc, a vás zanechá na kolenou v slzách a prachu. Moje duše je popraskaná, můj úsměv falešnej a můj život se rozpadl na prach, abych se mohl znova zrodit. Osamělej...
Docela by mě zajímaly vaše odhady na vývoj situace po poslední kapitole :D Každopádně... tady to máte. Enjoy.
PS: Tuhle písničku mi-lu-ju.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
[Vaughn Mori]
Stál jsem ve sprše a sotva se dokázal ovládat.
Sebe. Svůj chtíč. Podělanou touhu sáhnout po tý holce, která seděla na koupelnovým pultu a fascinovaně pozorovala, jak na sebe sahám.
Byla vyplašená a křehká. Jenže taky byla zvědavá a někde uvnitř se ke mně možná chtěla připojit. Musel jsem se každou částí svý bytosti modlit za to, aby to nedělala. Protože jsem mezi námi potřeboval udržet jakýkoliv bariéry. Aspoň těch pár metrů prostoru, do hajzlu.
Začal jsem zase pohybovat rukou a můj podbřišek se stáhnul.
A ona se dívala. Nespouštěla ze mě pohled a snad ani nemrkala. A tohle celý mě díky ní vzrušovalo o to víc.
„Roztáhni nohy, Vílo," zavrčel jsem na ni. Chtěl jsem ji vidět. Chtěl jsem, aby mi dala to, co ještě nikomu předtím.
Překvapeně vzhlídla k mojí tváři. Přemejšlela. Nebyla si jistá, jestli má poslechnout. Pak si ale olízla rty a zatímco si zastrčila pramen vlasů za ucho, pomalu – centimetr po centimetru – odtáhla stehna od sebe.
A já málem odpadnul při představě, že bych se mohl dostat mezi ně. Že bych z ní mohl strhat oblečení a konečně vniknout do jediný kundy, o kterou jsem v posledních dnech měl zájem.
Evidentně.
Položila si dlaně na stehna a vyjela jima vzhůru. Při tom pohybu se napřímila v zádech a hned potom se prohnula. Tím vystrčila do popředí svoje ňadra, jejichž bradavky byly ztuhlý pod slabou látkou černýho tílka. A já si byl zatraceně jistej, že nemá podprsenku.
Vyzývavě povytáhla obočí. „Rád se díváš, Vaughne?"
To bylo sakra správně. Ale mnohem radši jsem šukal.
Jenže s Vílou...
S Vílou bylo i něco takovýho mnohem víc než sex s kteroukoliv jinou.
„Přesně tak," odpověděl jsem jí konečně, zatímco můj pták sebou neklidně škubnul. Pevně jsem ho stisknul a sledoval, jak se na jejích smyslnejch rtech rozlil širokej úsměv.
„Tak mi řekni..." nadnesla potichu a konečkama prstů objela rozdrbaný lemy džínů, „co přesně bys rád viděl?"
Naprosto všechno.
Pevně jsem semknul víčka. „Sundej si to zatracený tričko."
Následovala chvíle ticha, než k mejm uším dolehlo: „Jakej to má smysl, když se nebudeš dívat?"
