VAUGHN
Osud má zvrácenej smysl pro humor. Dá vám všechno, aby si pak mohl vzít ještě víc, a vás zanechá na kolenou v slzách a prachu. Moje duše je popraskaná, můj úsměv falešnej a můj život se rozpadl na prach, abych se mohl znova zrodit. Osamělej...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
[Vaughn Mori]
Takže jsem nějak přežil školu i odpolední fotbalovej trénink, kterej jsme se s klukama rozhodli ještě dovršit naprosto zničují hodinou v posilovně. Unavil jsem tělo, ale nedokázal jsem zastavit mysl.
Nejspíš proto jsem teď seděl ve svým zaparkovaným džípu a kouřil jednoho macatýho jointa, kterej měl pomoct mýmu mozku aspoň trochu vypnout.
Ale zatím se nezdálo, že by to mohlo fungovat.
Už proto, že jsem skrz přední sklo svýho auta viděl rovnou do výlohy Lava Java, kde obsluhovala nejspíš ta nejkrásnější holka z tohodle nicotnýho města.
Dopáleně jsem si odfrknul a pootevřel dveře, abych vystřelil nedopalek ven. Popadl jsem klíče, svůj bágl a potom konečně vystoupil.
Protože tohle bylo kurva marný. Mohl bych tady sedět celý odpoledne... a stejně bych neodjel. A když už jsem byl tady, mohl jsem aspoň udělat nějaký úkoly a dát si k tomu kafe, no ne?
Zamknul jsem za sebou centrálem a pak skrz proudící auta přeběhl na druhou stranu silnice. Vpadnul jsem dovnitř a na mý uši zaútočila jakási rocková muzika, kterou jsem ignoroval, a rovnou zamířil k pultu, abych si objednal.
Bohužel se na jeho druhý straně nenacházela zelenovlasá éterická bytost, ale ten podivnej týpek, kterýho jsem tu potkal, už když jsem se byl přimluvit za Scarlettin pohovor. Nelíbil se mi. Měl lehce extravagantní vzhled, kterej zahrnoval delší černý vlasy, piercingy ve rtu a rukáv na levačce. A ten problém byl v tom, že vším tím přitahoval celkem dost pohledů zdejších holek.
Přesto, že já se doslechnul cosi o tom, že je gay.
Nicméně.
Mohl mít až příliš společnejch zájmů s Vílou, co?
Zeširoka se na mě usmál a v jeho tmavejch očích zajiskřilo. „Co to bude?"
Možná bych mu prostě měl uhodit hlavou o pult.
Vyčaroval jsem jakejsi křečovitej úsměv. „Americano a vodu."
„Tady?"
Přikývnul jsem.
Markoval na pokladně částky a v mezičase utrousil: „Už jsem tě tu jednou viděl, že jo?"
„Nejspíš," odtušil jsem neurčitě a vůbec si nepřál v tomhle rozhovoru pokračovat.
„Nejsi ten kluk, co doporučil Scar?"
To si mě kurva pamatoval?
Nedokázal jsem zastavit tichý zavrčení a on sebou trhnul. „Jsem to já. Tak kolik to bude?"